Jméno: Tori
Pohlaví: ženské ♀
Rasa: knurla [trpaslík] / Klanová příslušnost: Ragni Hefthyn, Strážci Řeky.
Věk: mladý dospělý
Povolání: správce účetních knih
Jazyk: trpasličí [rodný], lidský [naučený (c1)]
Bydliště: Tarnag
Víra postavy: trpasličí
Pohlaví: ženské ♀
Rasa: knurla [trpaslík] / Klanová příslušnost: Ragni Hefthyn, Strážci Řeky.
Věk: mladý dospělý
Povolání: správce účetních knih
Jazyk: trpasličí [rodný], lidský [naučený (c1)]
Bydliště: Tarnag
Víra postavy: trpasličí
Rodina:
Její otec Thronlir už je postarší trpaslík, jemuž se nevyhly již šediny. Byznys a obchod přebral jeho nejstarší syn, tudíž by si mohl Thronlir užívat zasloužený odchod do důchodu, ale prozatím se k tomu nemá. Na svůj obchod a svůj život je náležitě hrdý a nechce ho jen tak opustit, ani když ho vlastní syn pomalu i předčí. Doba se mění, tenhle trpaslík však zůstává ve své staré ulitě a doby. I proto s ním Tori nemá zrovna kloudný vztah, protože se snaží zavděčit starému prevítovi, který to pravděpodobně nikdy neocení. Ne tak, jak by ona chtěla.
Glabrie se od svého muže velice liší. Své děti vždy vychovávala s úctou ke svému okolí, starala se o ně se vší vážností a nikdy neměli nic, co by jim chybělo, včetně její horoucí lásky. Její něžná stránka zmírňuje účinky Throlnirovi výchovy, a to i v případě jejich jediné dcery Tori. Ta díky své matce poznala i jinou stránku, než jen závist, zlomyslnost a chtíč. S ní má rozhodně nejlepší vztah z celé rodiny, ačkoliv by nezanevřela ani nad jedním sourozencem nebo vlastním, občas pochybným otcem.
Nejstarší sourozenec Rami je až velice podobný svému otci, alespoň, co se týče zkušeností a umu a některých charakterových vlastností potřebných pro udržení obchodu. Tori se s ním setkává stejně často jako s otcem hlavně kvůli účetnictví, které pro rodinu spravuje. Mají tak spolu poměrně pěkný vztah, ale když se Rami zasekne stejně jako otec při nějakém dohadování, dělá si z něho srandičky, až Ramiho naštve doběla a ten se s ní na nějakou dobu přestane bavit.
Druhý nejstarší bratr Domi je pro ni stejně vzdálený jako pro její dvojče, protože necestovala a Domi doma od doby výběru svého povolání moc často nebýval. Tori si svého druhého bratra tak v podstatě ani moc nepamatuje, protože ho vídala jen jako malé trpaslíče.
S Nimlim je to úplně jiná písnička. Se svým dvojčetem jako malá trávila hodně času a snažila se dostat do jeho party kamarádů, aby ji brali. Zrovna díky němu se hodně naučila být zlomyslná mrška, která si nenechá nic líbit a taky s ním jí pusa jela jako kolovrátek se slovíčky, které by určitě říkat jako malá neměla. To jí tak zůstalo až do dnešních dnů. Tori se vždycky chtěla všem zavděčit, nejen otci, ale také svému bratrovi a jeho kamarádům, protože byla jediná holka v rodině, nepočítaje vlastní matku.
Později si z Nimliho dělala jen šprťouchlata a na jeho partu úplně zanevřela. Když Nimli začal cestovat jako Domi, začal se jí vzdalovat, pořád ale cítila bratrskou lásku. Ať už si to připouštěla nebo ne, bráška jí chyběl.
Později si z Nimliho dělala jen šprťouchlata a na jeho partu úplně zanevřela. Když Nimli začal cestovat jako Domi, začal se jí vzdalovat, pořád ale cítila bratrskou lásku. Ať už si to připouštěla nebo ne, bráška jí chyběl.
Vzhled:
I když se říká, že poznat trpaslici od mužského pohlaví může být někdy náročné, v případě Tori to není zase tak těžké. Bohové ji nadělili sice hromadu inteligence, na kráse ale zase tolik moc ne a opomněli evidentně taky na růst vousů. Ty Tori sice rostou samozřejmě také, ale v tak malé míře, že je to jen jakési malé zrzavé chmýří, kvůli kterému se stává terčem posměšků.
Od svého dvojčete je sice odlišná povahou, ale barvou vlasů mu je naopak podobná až moc. Její hříva je jen o maličko méně zrzavá. Vlasy si zaplétá do různých culíčků či drdolů, často zachycené nějakou korunkou či čelenkou. Největším lákadlem na jejím obličeji jsou však její tyrkysovo zelené oči, které upoutají ledaskoho a několikero pih na tvářích.
Výškou se připodobňuje k trpasličímu průměru. Tělo má baculaté a vyžrané dosyta, k tomu má poměrně velké dlaně, zřejmě po otci. Zbytek těla se ale přizpůsobil spíše genetice její matky. Vnady má tak dostatečné pro případného amanta.
Na sobě často nosí oblečení vhodné pro její kastu, ale na cestách byla donucena zvolit příjemnější cestovní oděv, skýtající spodní lehkou vrstvu ze slabé látky, na níž sedí kožený kabátek ke kolenům a kožené kalhoty, které ji často zpomalují. Je také obalená všemožnými prsteny, náramky a dalšími cennostmi.
Od svého dvojčete je sice odlišná povahou, ale barvou vlasů mu je naopak podobná až moc. Její hříva je jen o maličko méně zrzavá. Vlasy si zaplétá do různých culíčků či drdolů, často zachycené nějakou korunkou či čelenkou. Největším lákadlem na jejím obličeji jsou však její tyrkysovo zelené oči, které upoutají ledaskoho a několikero pih na tvářích.
Výškou se připodobňuje k trpasličímu průměru. Tělo má baculaté a vyžrané dosyta, k tomu má poměrně velké dlaně, zřejmě po otci. Zbytek těla se ale přizpůsobil spíše genetice její matky. Vnady má tak dostatečné pro případného amanta.
Na sobě často nosí oblečení vhodné pro její kastu, ale na cestách byla donucena zvolit příjemnější cestovní oděv, skýtající spodní lehkou vrstvu ze slabé látky, na níž sedí kožený kabátek ke kolenům a kožené kalhoty, které ji často zpomalují. Je také obalená všemožnými prsteny, náramky a dalšími cennostmi.
Povaha, záliby:
Na Tori je vždycky poznat, jak se cítí, jakou má náladu, a jestli vám nechce jednu ubalit, jednoduše se totiž neumí přetvařovat a vlastně ani nechce. Jen ať každý ví, co má na srdci. K tomu také patří jazýček s upřímností na krajíčku. Nemá zásadně problém říci, co si myslí a to pěkně na rovinu. Nutno uznat, že za to může převážně její životní styl a rodinná diagnóza. Samozřejmě je v tom i jistá úlisnost a chuť se do lidí obouvat, jako by nebyli nic, hlavně ti, kteří jsou na nižším žebříčku, než ona sama. Tahle trpasličí dáma je totiž lehce zlomyslná a jakmile vidí možnost vlepit někomu slovní políček, nebojí se ho použít. Hlavně, když je to zábava. Její náturu mírní hlavně její otec, od kterého převzala ostrý jazyk, umění s čísly a jeho vypočítavost. Throlnir by nedovolil, aby ho nejmladší dítě překonalo v jeho vlastních dovednostech a to hlavně v těch, které se týkají obchodu. Dokud bude naživu, Tori si bude moci nechat zdát o tom, že by uznal, že je jeho hrdým rodinným nástupcem, ačkoliv obchod již přebral její bratr Rami.
Jak to u správné matky bývá, starostlivě se starala i o obě dvojčata. Od ní se Tori naučila mírnit své výstřelky a občas se vcítit do situace jiných. “Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se chovali k tobě.” Toto upozornění od ní slyší velice často. A pořád ne a ne se s tím smířit. Ta malá rozbuška a chuť se povyšovat si vždycky najde cestu ven, a jelikož své činy promýšlí, až se stanou, velké požáry jsou hašeny až poté, pokud vůbec, když si vzpomene na matku a její slova. Ona si totiž své činy užívá a ani trochu se za ně nestydí. Proč by taky měla. Když dojde na požár, vždy ho za ni někdo vyřešil. Od čeho má bratříčky, že ano.
Ale aby se neřeklo, že je ta holka jenom čistý prevít, samozřejmě má i nějaké ty pozitivní povahové rysy. Když chce, umí být milá a starostlivá po své matce. Jakákoliv rasa či vyznání se u ní nesetká (s úplným) odporem. Tori uznává hlavně trpasličí božstvo, ale také víru v to, že každý má svobodnou vůli, co se svým životem udělá a co bude vyznávat. A kdo je ona, aby to někomu rozmlouvala. Kdyby se do všech pořád jen navážela, nikdy by neměla žádné přátele (a drby, které může předávat dál). Nechybí ji tak ani ta komunikativní a společenská část, což je značně při setkání s ní poznat.
Ke svým bližním a osobám, kterým věří, je věrná. Její loajalitu si nekoupíte, ale získáte jen s dostatečným pochopením jejího já. V opačném případě se do vás bude pouštět ještě dvojnásobně, protože ji to baví a protože si to hlavně zasloužíte, z jejího pohledu. Je ráda pánem svého osudu a užívá si situace, kdy radí všem ostatním, a to i v případě, že vdané disciplíně není zběhlá. Musí totiž být vždycky ta lepší, tedy spíše ta nejlepší, když situace dá. Hlavně ve své vlastní rodině, kde je jen takový malý prd, to poslední dítě. Je ale velice těžké ji rozhodit nebo naštvat, údery vrací s dvojnásobnou jistotou a trpělivě si na úder s radostí počká, aby to stálo za to. Vesměs si nebere žádné servítky.
Vše se ale točí jen kolem slovních potyček a radovánek. Tori nikdy neuvidíte s nějakou zbraní v ruce, alespoň ne z vlastní vůle. Cokoliv se týká boje, zbraní nebo ušpinění se, to jednoznačně odmítá. Je to v podstatě jenda z mála věcí, při kterých soptí, když se tak stane. Nedej bohům, když se jí vylije inkoust na oblečení nebo je donucena vejít do špinavých a odporných štol a dolů. Svou prdýlku si převážně usazuje u rodinného stolu. Chodí v podstatě poměrně dost málo, a když už, tak se tak lehce kolébá. Je pravda, že po své matce zdědila menší a méně baculaté tělo, ale co nedokázala genetika, vyžírání rodinného špajzu a málo pohybu ano. Netřeba dodávat, že jako správný zástupce knurlů není pozadu ani s pitím a sem tam si také nějaké to pivečko nebo medovinku dopřeje. Že je ženská, u trpaslíků nic neznamená. Vyrůstala v rodině plné chlapů a všech starších, než ona sama. To nemohlo dopadnout dobře, že ano.
Jak to u správné matky bývá, starostlivě se starala i o obě dvojčata. Od ní se Tori naučila mírnit své výstřelky a občas se vcítit do situace jiných. “Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se chovali k tobě.” Toto upozornění od ní slyší velice často. A pořád ne a ne se s tím smířit. Ta malá rozbuška a chuť se povyšovat si vždycky najde cestu ven, a jelikož své činy promýšlí, až se stanou, velké požáry jsou hašeny až poté, pokud vůbec, když si vzpomene na matku a její slova. Ona si totiž své činy užívá a ani trochu se za ně nestydí. Proč by taky měla. Když dojde na požár, vždy ho za ni někdo vyřešil. Od čeho má bratříčky, že ano.
Ale aby se neřeklo, že je ta holka jenom čistý prevít, samozřejmě má i nějaké ty pozitivní povahové rysy. Když chce, umí být milá a starostlivá po své matce. Jakákoliv rasa či vyznání se u ní nesetká (s úplným) odporem. Tori uznává hlavně trpasličí božstvo, ale také víru v to, že každý má svobodnou vůli, co se svým životem udělá a co bude vyznávat. A kdo je ona, aby to někomu rozmlouvala. Kdyby se do všech pořád jen navážela, nikdy by neměla žádné přátele (a drby, které může předávat dál). Nechybí ji tak ani ta komunikativní a společenská část, což je značně při setkání s ní poznat.
Ke svým bližním a osobám, kterým věří, je věrná. Její loajalitu si nekoupíte, ale získáte jen s dostatečným pochopením jejího já. V opačném případě se do vás bude pouštět ještě dvojnásobně, protože ji to baví a protože si to hlavně zasloužíte, z jejího pohledu. Je ráda pánem svého osudu a užívá si situace, kdy radí všem ostatním, a to i v případě, že vdané disciplíně není zběhlá. Musí totiž být vždycky ta lepší, tedy spíše ta nejlepší, když situace dá. Hlavně ve své vlastní rodině, kde je jen takový malý prd, to poslední dítě. Je ale velice těžké ji rozhodit nebo naštvat, údery vrací s dvojnásobnou jistotou a trpělivě si na úder s radostí počká, aby to stálo za to. Vesměs si nebere žádné servítky.
Vše se ale točí jen kolem slovních potyček a radovánek. Tori nikdy neuvidíte s nějakou zbraní v ruce, alespoň ne z vlastní vůle. Cokoliv se týká boje, zbraní nebo ušpinění se, to jednoznačně odmítá. Je to v podstatě jenda z mála věcí, při kterých soptí, když se tak stane. Nedej bohům, když se jí vylije inkoust na oblečení nebo je donucena vejít do špinavých a odporných štol a dolů. Svou prdýlku si převážně usazuje u rodinného stolu. Chodí v podstatě poměrně dost málo, a když už, tak se tak lehce kolébá. Je pravda, že po své matce zdědila menší a méně baculaté tělo, ale co nedokázala genetika, vyžírání rodinného špajzu a málo pohybu ano. Netřeba dodávat, že jako správný zástupce knurlů není pozadu ani s pitím a sem tam si také nějaké to pivečko nebo medovinku dopřeje. Že je ženská, u trpaslíků nic neznamená. Vyrůstala v rodině plné chlapů a všech starších, než ona sama. To nemohlo dopadnout dobře, že ano.
Historie postavy:
Narodila se jako jedno z dvojčat do poměrně bohaté trpasličí rodinky, což mělo následek její pozdější lásku k usedlému životu a nic nedělání. V podstatě nebylo nic, co by jí chybělo. Na co pomyslela, to se v mžiku objevilo v její rukou, ať už se jednalo o knihy, hračky a nebo jen jídlo z různých krajů.
Když si Nimli hrál se svými kamarády, ze začátku se k nim kradla, aby se vměstnala do jejích přízně, taky chtěla mít nějaké kamarády. Dokud byli malí, poměrně to fungovalo, ale čím byla starší, huba jí jela na plné obrátky a co měla na jazyku, to vyslovila a to se ostatním kolem přestávalo líbit. Hlavně její matce, která je od sebe odtrhávala, jak to jen šlo. Tori se tajně mezi ně plížila, ale skupinka na ni zanevřela a ona si z nich tak začala dělat spíše srandičky, což se jim líbilo ještě méně. Odlučovala se od nich, a to nejen tím, jak se chovala. Tehdy dostala první lekci, když se jí její chování vymstilo a nikdo s ní nic nechtěl mít. Matka ji naučila, že je výhodné se k ostatním chovat tak, jak chce, aby se chovali k ní, tím si mohla zaručit nějaké přátele. Ze začátku nebyla nadšená, že už si nemůže úplně dělat, co chce, ale postupem času se jí to vyplatilo a dokonce se s ní začaly bavit i další trpaslice, které zvala do svého domova. Našla si tak přátele stejného ražení, jako je ona, které má dodnes. Pusu na nějakou dobu zamkla na pomyslný zámeček, aby ji měli ostatní rádi. Tenhle pocit se jí zamlouval a nechtěla ho opustit, protože být sama ji děsilo.
Později si ji vzal do parády i její otec, se kterým neměla ten nejlepší vztah, ale všiml si, že jsou jejich nejmladší děti opravdu nadané. Jedno se zabralo do knih, cizích jazyků a pozdějšího cestování k lidem, což měl Nimli sice zakázané, ale takové ovoce nejlépe chutná. Za to Tori byla ráda doma a cestovat netoužila, ale její hlavinka jí naopak zaručila zase jiné schopnosti, které chyběly zbytku rodiny. Nimlimu to jde se slovy, jí zase s čísly. Na nějakou dobu se tak propadla do tajů účetních knih, obchodu, samozřejmě také psaní a počítání.
Když se Thronlirovi zdálo, že se naučila vše podstatné pro svou budoucnost, neopomněl na jednu z dalších důležitých schopností, aby obchod vzkvétal. Obchod sice pomalu přebíral jeho nejstarší syn, ale chtěl, aby každé dítě mělo alespoň minimální přehled a umělo se ubránit v případě nouze. A žádné jeho dítě přece nebude takový ňouma, že by se nechal přeprat prvním pobudou v hospodě. Tomu se tak nevyhnula ani Tori, ačkoliv z toho nebyla ani trochu nadšená. Thronlir si všiml, že je až moc zněžnělá a usedlá a to chtěl změnit. Učil Tori alespoň s dýkou, protože jinou zbraň by pravděpodobně se svým tělem ani nezvedla. Základní pohyby sice zvládla, ale prskala pokaždé, když se ušpinila, zakopla a spadla na zem - Thronlir ji schválně do těchto situací dostával, aby se jeho dcera vzchopila - nebo si namohla sval. Neprolila však ani slzu, protože chtěla od svého otce uznání. Toho se jí častečně dostávalo, ale ne dost. Nestačilo jí to a šla si postěžovat matce, že takto už pokračovat nemůže. Thronlir velice nerad povolil a její fyzička dostala volno. Ani tenhle slabý výcvik však nezměnil její baculaté tělo, které nabrala časem.
Tori se opět začala cítit jako ve svém živlu. Blaho ale netrvalo tak dlouho, jak si myslela. Nimli se rozhodl odcestovat, a i když s ním příliš času netrávila, pocítila bodnutí ostnu, že ztrácí člena rodiny. Dalo by se říci dalšího, ale Domiho sotva znala. Nimli je ale její dvojče a představa, že už nebude mít bratra blízko, ji zabolelo. Nic však neřekla a nechala si to pro sebe. Když Nimli odcházel, ještě ho ze srandy popíchla, aby se vrátil, až to bude nevyhnutelné, aby měla špíz jenom pro sebe. Narážela tak na jeho vlastní baculatost, čímž věděla, že mu uštědří jednu malou, sourozeneckou bombu. Jenže, když se Nimli léta nevracel, hryzalo ji svědomí, jak se s bratrem loučila. Při jeho návratu byla první, kdo ho vítal. Ale jakmile ho opět viděla, její svědomí opět zalezlo do svého temného kouta a na světlo přišla zloba, že je opustil na tak dlouho. Do bratra se opřela stejně, jako jejich rodiče a vůbec ho nešetřila. Později si ale všimla, že končí opět v knihách, a tentokrát se projevila trochu jako sestra a podala mu pomocnou ruku - vychlastávala s ním po večerech.
Život šel dál, Tori neměla potřebu něco se svým životem měnit. Nimli ale měl jiný pocit a zřejmě si chtěl ještě něco dokázat a znovu odcestoval. To už se k němu sestra zachovala mírněji, ale pořád se jí nelíbilo, že je znovu opouští a ještě tak daleko. Pocit opuštění se vrátil a sama se tak vrátila ke svému výcviku s dýkou. Nabrala nějaké svaly, ale nic extra. Vydrželo jí to totiž sotva pár týdnů. Na to se zase vrátila ke svému typickému usedlému životu plného knih, čísel, jídla a pití.
Otec si jejího tréninku ale všiml, a aby Tori nezahálela, rozmyslel se, že holka potřebuje také vycestovat, aby se něčemu přiučila. A proč ji neposlat rovnou na cestu za jejím bratrem. Tori protestovala, ale bylo jí to prd platné, bylo rozhodnuto. Měla pocit, že jde do jámy lvové, o světě kolem toho moc nevěděla a už vůbec ne o cizích rasách. Namlouvala si ale, že je to pro dobro uznání vlastního otce, a tak se s tím nějak smířila. Zabalila si vše potřebné, což znamenalo několik brašen - jednu na oblečení a boty, jedno byla krabička na šperky, další pak na spousty knih, které měl v ruce Nimli, než odcestoval za lidmi a také pár o elfech, kdyby nějakého potkala v Teirmu. Být nepřipravený nebylo v plánu. Ona ještě všem ukáže!
Cesta ale nebyla tak sladká, jak si myslela. Po cestě do Petrovye, kde měli nabrat zásoby, než budou pokračovat, se porouchalo kolo vozu, na kterém si Tori vezla svůj trpasličí zadeček a musela zbytek cesty odjet na feldûnostovi. Tehdy zažil její zadek pravý středověk. Několik týdnů se pak rehabilitovala ve městě, než mohli vyjet dál. Jejich cesta vedla přes Deldarad, Eastcroft až do Dras Leony, kde se na nějakou dobu opět zastavili. Do této doby cesta probíhala poměrně v klidu, ve městě se však stala terčem mladých lidských zlodějíčků. Přišla o své zlato, několik zlatých prstenů a korunku s diamantem, se kterou se hrdě promenádovala po náměstí města. Byla to sice nepříjemná, avšak důležitá lekce do života. Od té doby se přeci jen trochu mírnila a hlavně nechodila sama. Ti mladí kluci jí hrozili dokonce mečem, pokud ji nedá všechno, co má. Až na to, že Tori netušila, jak moc tupý ten nástroj je a že s ním kluci ani trochu neumí zacházet. V tomhle otce příliš neposlouchala, nezajímala se o boj, ani zbraně, jen o to, aby dobře vypadala.
Zmátořila se a opět vyrazili na cestu, aby dojeli do Teirmu. Její bratr zde nebyl, ale doslechla se, že by se měl nacházet na Vroengardu, ostrově plném draků. Bála se a zrovna moc se jí tam nechtělo, ale neměla zrovna moc na vybranou. Moře se ale neukázalo jejím dobrým přítelem a dokázalo jí, že by se nejlépe měla doma, ať si otec myslí, co chce. Loď otočit ale bylo nemožné, a když už došla takto daleko, musela to dotáhnout do konce. Jakmile ale najde svého bratra, byla přesvědčená, že ho přesvědčí, aby vetešnictví nadále vedl on sám, a že ona se vrátí domů a už nikdy nevyleze z rodinného brlohu. Představa, že by potkala tu velkou slintající potvoru plnou šupin ji děsila. Ale to nebyla jediná věc. S bratrem se dlouho neviděla a netušila, jaký teď bude. Nimli sice přiletěl do rodného města, ale vyhýbala se mu. A to hlavně z důvodu té jeho příšery. Všichni z Nílfdir byli odvaření, ona ale vůbec. Částečně se bála také proto, že nevěděla, jak na ni bude bratr reagovat. A teď po něm měla dokonce přebrat jejich rodinný byznys a trávit čas mezi těmi ještěrkami. Ne, tohle v plánu tedy rozhodně neměla. Alespoň ne na začátku své cesty a dokonce ani na jejím konci.
Tahle cesta teprve ale měla pořádně začít.
Jeden by řekl, že za tu dobu cestování Tori alespoň také trochu zchudne, ale bylo tomu snad ještě naopak. Na jídlo si nenechala sáhnout a dopřávala si, jak ve městech, tak na cestě vše dobré, na co jen pomyslela. Nevypadalo to, že by se toho tedy hodně naučila. Otázkou zůstává, jestli se něco na Vroengardu pro ni změní nebo vše zůstane při starém.
Když si Nimli hrál se svými kamarády, ze začátku se k nim kradla, aby se vměstnala do jejích přízně, taky chtěla mít nějaké kamarády. Dokud byli malí, poměrně to fungovalo, ale čím byla starší, huba jí jela na plné obrátky a co měla na jazyku, to vyslovila a to se ostatním kolem přestávalo líbit. Hlavně její matce, která je od sebe odtrhávala, jak to jen šlo. Tori se tajně mezi ně plížila, ale skupinka na ni zanevřela a ona si z nich tak začala dělat spíše srandičky, což se jim líbilo ještě méně. Odlučovala se od nich, a to nejen tím, jak se chovala. Tehdy dostala první lekci, když se jí její chování vymstilo a nikdo s ní nic nechtěl mít. Matka ji naučila, že je výhodné se k ostatním chovat tak, jak chce, aby se chovali k ní, tím si mohla zaručit nějaké přátele. Ze začátku nebyla nadšená, že už si nemůže úplně dělat, co chce, ale postupem času se jí to vyplatilo a dokonce se s ní začaly bavit i další trpaslice, které zvala do svého domova. Našla si tak přátele stejného ražení, jako je ona, které má dodnes. Pusu na nějakou dobu zamkla na pomyslný zámeček, aby ji měli ostatní rádi. Tenhle pocit se jí zamlouval a nechtěla ho opustit, protože být sama ji děsilo.
Později si ji vzal do parády i její otec, se kterým neměla ten nejlepší vztah, ale všiml si, že jsou jejich nejmladší děti opravdu nadané. Jedno se zabralo do knih, cizích jazyků a pozdějšího cestování k lidem, což měl Nimli sice zakázané, ale takové ovoce nejlépe chutná. Za to Tori byla ráda doma a cestovat netoužila, ale její hlavinka jí naopak zaručila zase jiné schopnosti, které chyběly zbytku rodiny. Nimlimu to jde se slovy, jí zase s čísly. Na nějakou dobu se tak propadla do tajů účetních knih, obchodu, samozřejmě také psaní a počítání.
Když se Thronlirovi zdálo, že se naučila vše podstatné pro svou budoucnost, neopomněl na jednu z dalších důležitých schopností, aby obchod vzkvétal. Obchod sice pomalu přebíral jeho nejstarší syn, ale chtěl, aby každé dítě mělo alespoň minimální přehled a umělo se ubránit v případě nouze. A žádné jeho dítě přece nebude takový ňouma, že by se nechal přeprat prvním pobudou v hospodě. Tomu se tak nevyhnula ani Tori, ačkoliv z toho nebyla ani trochu nadšená. Thronlir si všiml, že je až moc zněžnělá a usedlá a to chtěl změnit. Učil Tori alespoň s dýkou, protože jinou zbraň by pravděpodobně se svým tělem ani nezvedla. Základní pohyby sice zvládla, ale prskala pokaždé, když se ušpinila, zakopla a spadla na zem - Thronlir ji schválně do těchto situací dostával, aby se jeho dcera vzchopila - nebo si namohla sval. Neprolila však ani slzu, protože chtěla od svého otce uznání. Toho se jí častečně dostávalo, ale ne dost. Nestačilo jí to a šla si postěžovat matce, že takto už pokračovat nemůže. Thronlir velice nerad povolil a její fyzička dostala volno. Ani tenhle slabý výcvik však nezměnil její baculaté tělo, které nabrala časem.
Tori se opět začala cítit jako ve svém živlu. Blaho ale netrvalo tak dlouho, jak si myslela. Nimli se rozhodl odcestovat, a i když s ním příliš času netrávila, pocítila bodnutí ostnu, že ztrácí člena rodiny. Dalo by se říci dalšího, ale Domiho sotva znala. Nimli je ale její dvojče a představa, že už nebude mít bratra blízko, ji zabolelo. Nic však neřekla a nechala si to pro sebe. Když Nimli odcházel, ještě ho ze srandy popíchla, aby se vrátil, až to bude nevyhnutelné, aby měla špíz jenom pro sebe. Narážela tak na jeho vlastní baculatost, čímž věděla, že mu uštědří jednu malou, sourozeneckou bombu. Jenže, když se Nimli léta nevracel, hryzalo ji svědomí, jak se s bratrem loučila. Při jeho návratu byla první, kdo ho vítal. Ale jakmile ho opět viděla, její svědomí opět zalezlo do svého temného kouta a na světlo přišla zloba, že je opustil na tak dlouho. Do bratra se opřela stejně, jako jejich rodiče a vůbec ho nešetřila. Později si ale všimla, že končí opět v knihách, a tentokrát se projevila trochu jako sestra a podala mu pomocnou ruku - vychlastávala s ním po večerech.
Život šel dál, Tori neměla potřebu něco se svým životem měnit. Nimli ale měl jiný pocit a zřejmě si chtěl ještě něco dokázat a znovu odcestoval. To už se k němu sestra zachovala mírněji, ale pořád se jí nelíbilo, že je znovu opouští a ještě tak daleko. Pocit opuštění se vrátil a sama se tak vrátila ke svému výcviku s dýkou. Nabrala nějaké svaly, ale nic extra. Vydrželo jí to totiž sotva pár týdnů. Na to se zase vrátila ke svému typickému usedlému životu plného knih, čísel, jídla a pití.
Otec si jejího tréninku ale všiml, a aby Tori nezahálela, rozmyslel se, že holka potřebuje také vycestovat, aby se něčemu přiučila. A proč ji neposlat rovnou na cestu za jejím bratrem. Tori protestovala, ale bylo jí to prd platné, bylo rozhodnuto. Měla pocit, že jde do jámy lvové, o světě kolem toho moc nevěděla a už vůbec ne o cizích rasách. Namlouvala si ale, že je to pro dobro uznání vlastního otce, a tak se s tím nějak smířila. Zabalila si vše potřebné, což znamenalo několik brašen - jednu na oblečení a boty, jedno byla krabička na šperky, další pak na spousty knih, které měl v ruce Nimli, než odcestoval za lidmi a také pár o elfech, kdyby nějakého potkala v Teirmu. Být nepřipravený nebylo v plánu. Ona ještě všem ukáže!
Cesta ale nebyla tak sladká, jak si myslela. Po cestě do Petrovye, kde měli nabrat zásoby, než budou pokračovat, se porouchalo kolo vozu, na kterém si Tori vezla svůj trpasličí zadeček a musela zbytek cesty odjet na feldûnostovi. Tehdy zažil její zadek pravý středověk. Několik týdnů se pak rehabilitovala ve městě, než mohli vyjet dál. Jejich cesta vedla přes Deldarad, Eastcroft až do Dras Leony, kde se na nějakou dobu opět zastavili. Do této doby cesta probíhala poměrně v klidu, ve městě se však stala terčem mladých lidských zlodějíčků. Přišla o své zlato, několik zlatých prstenů a korunku s diamantem, se kterou se hrdě promenádovala po náměstí města. Byla to sice nepříjemná, avšak důležitá lekce do života. Od té doby se přeci jen trochu mírnila a hlavně nechodila sama. Ti mladí kluci jí hrozili dokonce mečem, pokud ji nedá všechno, co má. Až na to, že Tori netušila, jak moc tupý ten nástroj je a že s ním kluci ani trochu neumí zacházet. V tomhle otce příliš neposlouchala, nezajímala se o boj, ani zbraně, jen o to, aby dobře vypadala.
Zmátořila se a opět vyrazili na cestu, aby dojeli do Teirmu. Její bratr zde nebyl, ale doslechla se, že by se měl nacházet na Vroengardu, ostrově plném draků. Bála se a zrovna moc se jí tam nechtělo, ale neměla zrovna moc na vybranou. Moře se ale neukázalo jejím dobrým přítelem a dokázalo jí, že by se nejlépe měla doma, ať si otec myslí, co chce. Loď otočit ale bylo nemožné, a když už došla takto daleko, musela to dotáhnout do konce. Jakmile ale najde svého bratra, byla přesvědčená, že ho přesvědčí, aby vetešnictví nadále vedl on sám, a že ona se vrátí domů a už nikdy nevyleze z rodinného brlohu. Představa, že by potkala tu velkou slintající potvoru plnou šupin ji děsila. Ale to nebyla jediná věc. S bratrem se dlouho neviděla a netušila, jaký teď bude. Nimli sice přiletěl do rodného města, ale vyhýbala se mu. A to hlavně z důvodu té jeho příšery. Všichni z Nílfdir byli odvaření, ona ale vůbec. Částečně se bála také proto, že nevěděla, jak na ni bude bratr reagovat. A teď po něm měla dokonce přebrat jejich rodinný byznys a trávit čas mezi těmi ještěrkami. Ne, tohle v plánu tedy rozhodně neměla. Alespoň ne na začátku své cesty a dokonce ani na jejím konci.
Tahle cesta teprve ale měla pořádně začít.
Jeden by řekl, že za tu dobu cestování Tori alespoň také trochu zchudne, ale bylo tomu snad ještě naopak. Na jídlo si nenechala sáhnout a dopřávala si, jak ve městech, tak na cestě vše dobré, na co jen pomyslela. Nevypadalo to, že by se toho tedy hodně naučila. Otázkou zůstává, jestli se něco na Vroengardu pro ni změní nebo vše zůstane při starém.
Motivace a cíle:
Za největší motivaci by se dala považovat její rodina, díky které se snaží být ve všem nejlepší a povyšuje se nad ostatní, když lepší není. Díky vysokým rodinným nárokům nemá moc na výběr, aby dosáhla nějakého uznání, o které převelice stojí.
Jejím cílem je pak právě ono uznání od ostatních osob kolem ní, protože se ráda vidí na piedestalu, který jí je doma v Tarnagu zapovězen, minimálně, dokud bude žít starý Thronlir.
Jejím cílem je pak právě ono uznání od ostatních osob kolem ní, protože se ráda vidí na piedestalu, který jí je doma v Tarnagu zapovězen, minimálně, dokud bude žít starý Thronlir.
Obavy a strachy:
Její největší obavou je pak pocit samoty a prázdna, který sem tam pociťuje kdykoliv, když si vzpomene na svého bratra, dračího jezdce, když se zrovna nenachází v její blízkosti. Kdykoliv odejde, ten pocit se zvětšuje.
Nemá také ráda lodě, protože nedělají dobře jejímu žaludku a už vůbec nemá ráda bouřky na moři.
Nemá také ráda lodě, protože nedělají dobře jejímu žaludku a už vůbec nemá ráda bouřky na moři.
Dovednosti
Fyzické:
Fyzické:
U Tori se dá považovat za jediný fyzický um to, kolik toho vydrží (2). Tělesně má nabráno hodně tuku, a i ten největší zabiják by měl problém se trefit do nějakého orgánu.
Spojit by se s tím dal i fakt, že když pije, chvíli trvá, než pokoříte její metabolismus.
Otec se jí snažil naučit alespoň s malou dýkou, ale Tori na tělesné akce není stavěná. K dobru jí je akorát to, že má dost síly (1) a rychlosti (1) alespoň na to, aby udržela dýku (1) v ruce a dokázala s ní i několikrát máchnout v naučených pohybech pro svou obranu.
Spojit by se s tím dal i fakt, že když pije, chvíli trvá, než pokoříte její metabolismus.
Otec se jí snažil naučit alespoň s malou dýkou, ale Tori na tělesné akce není stavěná. K dobru jí je akorát to, že má dost síly (1) a rychlosti (1) alespoň na to, aby udržela dýku (1) v ruce a dokázala s ní i několikrát máchnout v naučených pohybech pro svou obranu.
Magické:
Není nikterak zvláštní, že trpaslík a magie nejdou k sobě. To by potvrdil jistě každý z nich. Ani Tori není výjimkou. Vždycky obdivovala práci kněžích, ale tam její znalosti i zájem o tuto kategorii končí.
Tori tak nedisponuje žádnými magickými vědomostmi, ani chutí se jí věnovat.
Tori tak nedisponuje žádnými magickými vědomostmi, ani chutí se jí věnovat.
Sociální:
Tori je až přes míru komunikativní tvor, bez ohledu na fakt, co jí z úst vypadne. Váže se s tím samozřejmě také společenská část jejího já, které neumí být dlouho samo, aby náhodou netrpěla pocitem samoty.
Mezi její bonusovou vlastnost patří také trpělivost, ale jen v případě, že ji za to daná věc stojí, aby si na ni počkala. V opačném případě kolem sebe dokáže nemilosrdně kopat.
Nutno také dodat, že její charisma a ego je na tak vysoké úrovni, že je těžké ji shodit z vlastního piedestalu, aneb jak si sama sebe představuje ve své hlavě, ačkoliv je realita maličko jiná.
Mezi její bonusovou vlastnost patří také trpělivost, ale jen v případě, že ji za to daná věc stojí, aby si na ni počkala. V opačném případě kolem sebe dokáže nemilosrdně kopat.
Nutno také dodat, že její charisma a ego je na tak vysoké úrovni, že je těžké ji shodit z vlastního piedestalu, aneb jak si sama sebe představuje ve své hlavě, ačkoliv je realita maličko jiná.
Antitalenty:
Jako její největší problém je její zbrklost, díky které se dostává do problémů. Často vysloví věci dříve, než je vůbec promyslí.
Život v luxusu a nadmíru jídla z ní udělal usedlou trpaslici, která má ráda svůj klid a nějaké cestování ji nejde přes nohy a tělo. A to zcela reálně. Zvyklá si také mít dostatek hadrů na výměnu a nějaké ty trpasličí cetky z trhů, často si z ní ostatní dělají srandu, že působí jako nafintěná lidská šlechtična. V takové chvíli se Tori vždy nakrkne a nějakou dobu s dotyčnými nemluví.
Není ani divu, že má často problémy s lidmi kolem, jak dobře je dokáže vytočit za velmi krátkou dobu.
V takové míře přepychu ani není divu, že někomu závidí to, co sama nemá a dokáže i přes svůj dostatek všeho žárlit na jiné.
Život v luxusu a nadmíru jídla z ní udělal usedlou trpaslici, která má ráda svůj klid a nějaké cestování ji nejde přes nohy a tělo. A to zcela reálně. Zvyklá si také mít dostatek hadrů na výměnu a nějaké ty trpasličí cetky z trhů, často si z ní ostatní dělají srandu, že působí jako nafintěná lidská šlechtična. V takové chvíli se Tori vždy nakrkne a nějakou dobu s dotyčnými nemluví.
Není ani divu, že má často problémy s lidmi kolem, jak dobře je dokáže vytočit za velmi krátkou dobu.
V takové míře přepychu ani není divu, že někomu závidí to, co sama nemá a dokáže i přes svůj dostatek všeho žárlit na jiné.
Zdá se, jako by měla Tori jen spoustu nepříjemných vlastností, ale není to zdaleka ani tak pravda, jen maličko převyšují ty dobré.
Jiné:
I přese všechno je Tori velmi chytrá. Bohové ji nadělili bystrou mysl, takže se hodně rychle naučila číst a psát, dokonce i lidskému jazyku (kdyby ho náhodou potřebovala), ve kterém nejen obstojně mluví, ale umí v něm i číst a psát. Časem se přišlo na to, jak skvěle jí to jde s čísly a už byla přijata do školy svého otce. Ten ji samosebou ukázal i jak to chodí v obchodě.
Je zběhlá také v geografii. Umí jezdit na feldûnostech, ačkoliv to dělá velice nerada, protože je to nepohodlné.
Je zběhlá také v geografii. Umí jezdit na feldûnostech, ačkoliv to dělá velice nerada, protože je to nepohodlné.
Inventář:
Neustále s sebou vozí několikero pěkných šatů na převlečení, kdyby se náhodou ušpinila a k tomu také příslušné boty - ať už na podpatku nebo bez nich.
Neopomenout bychom neměli také prsteny na většině prstů, několik náramků na obou zápěstích, náhrdelník, který jí darovala matka a také náušnice.
Po cestě ale byla donucena nosit cestovní oblečení, které si nechala ušít na míru, se znakem svého klanu.
Na obranu nosí u sebe také malou dýku, nikdy ji však nepoužila. Fyzička není její nejlepší kamarád.
Neustále s sebou vozí několikero pěkných šatů na převlečení, kdyby se náhodou ušpinila a k tomu také příslušné boty - ať už na podpatku nebo bez nich.
Neopomenout bychom neměli také prsteny na většině prstů, několik náramků na obou zápěstích, náhrdelník, který jí darovala matka a také náušnice.
Po cestě ale byla donucena nosit cestovní oblečení, které si nechala ušít na míru, se znakem svého klanu.
Na obranu nosí u sebe také malou dýku, nikdy ji však nepoužila. Fyzička není její nejlepší kamarád.