Hariel & Telperen

Do tohoto fóra patří veškeré žádosti o přijetí nového herního charakteru.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Hariel

Hariel & Telperen

Příspěvek od Hariel » 26. 7. 2018 15:38

Obrázek
Jméno: Hariel, nemá víceméně žádný problém s oslovením Hari
Pohlaví:
Rasa: Lidská
Věk: Mladý dospělý, fyzické stárnutí se zastavilo kdesi u dvacátého-šestého roku života.
Povolání: Řádový dračí jezdec
Řád: Ordo Militaris
Jazyk: Primární komunikaci zajišťuje pomocí lidského jazyka, který je jeho mateřský, a který ovládá na výborné úrovni jak slovem, tak i písmem. Druhý v pořadí je možná trochu překvapivě urgalský jazyk, a to na slovní, mírně pokročilé úrovni (domluví se, při nejhorším si pomůže rukama, znatelný přízvuk). Na hanebném třetím místě se nachází jazyk starověký, ze kterého umí ohavné minimum (nějaké základní fráze, zdvořilostní pozdravy, pár náhodných slov, která mu utkvěla v hlavě).

Rodina:
Hariel se narodil do chudé rybářské rodiny, která bydlela v téměř polo rozpadlé chýši na samém okraji města Nardy. Dědu nebo snad babičku nikdy v životě nepotkal (pravděpodobně zemřeli dříve, než se narodil), a veškerý jeho život se točil kolem rybolovu a holého přežívání, které z tohoto řemesla plynulo. Život jim moc neulehčoval ani opilecký otec, který to málo, co dokázal za den vydělat, většinou všechno prochlastal v hospodě, a tak prakticky jediný příjem měli z toho, co za celý den jeho otec Abraham ulovil a následně prodal na trhu, a hlavně "nezkapalnil". Pokud byl úlovky slušné a velké, mohli si dovolit na večeři trošku lepší jídlo a snad se i trochu zasytit. Pokud se však vrátili jenom s málem, kus starého chleba musel v lepším případě stačit.
Začněme nejdříve hlavou rodiny, kterým je asi padesátiletý Abraham. Kdybyste ho postavili vedle vlastního syna, těžko byste hledali rozdíl. Hariel po něm sdělil snad vše, co se dalo. Mají stejné rysy v obličeji, jakožto i barvu vlasů a držení těla. Už od pohledu člověk velmi mohutného založení, ruce, prožrané od mořské soli, jako dvě lopaty, hrudník jak býk. Zkrátka rybář, jaký má být. Díky své síle to byl obvykle on, kdo na moři obsluhoval plachty a tahal plné sítě zpět do lodi. První věc, díky které ho šlo poměrně dobře identifikovat byla hříva světlých vlasů, které ho v hustém davu rybářů docela spolehlivě odlišovali. Čím je ale starší, tím řídcí se stávají a až na pár posledních pramenů u spánků jsou všechny šedivé. Samozřejmě nesmí chybět ani typický rybářský hustý plnovous vyplňující v podstatě celý zbývající obličej, za který by se ani trpaslík nestyděl.
Stejně jako vlasy i on notně zešedl, ačkoliv ne tak drasticky. Malé oči se tak doslova ztrácejí v hustém porostu, působí tak trochu jako prasečí a každý vzdělanější člověk pozná, že moc učení nepobral. Nutno dodat, že s postupujícím věkem se většina svalstva začíná pomalu měnit na sádlo a den ode dne je jasněji viditelné rýsující se břicho, čemuž také dopomáhá jeho nedávno vypěstovaná záliba v alkoholu. Zkrátka se jedna o rybáře za zenitem, kterého si lidé najímají většinou jako zkušeného mořského vlka, než jako pracovní sílu.
Matka pracovala přesně tak, jak se od manželky rybáře očekává. Nejdříve se ráno pečlivě starala o svého jediného synka, než odešla do přístavu a s maličkým světlovlasým chlapcem drže je se ji za sukně zpracovala to, co před ni hodili. Takže neustále řezala, solila a třídila. A do toho ještě hlídat neposlušného chlapce, pro kterého bylo toho místo jako obrovský zábavní park, který jen čekal na to, až ho prošmejdí.Je jasné, že více než na kohokoliv jiného zrovna na matku vzpomíná s láskou, jakou mu ona v dětství věnovala. Veškeré zásady a morální zvyky přijal v podstatě jen od ní. I na ni se nicméně projevil zub času, kdy kdysi bohaté kadeře kaštanové barvy najednou ztratili na objemu a začali se objevovat první šedivé prameny. Také tvář zestárla, začalo přibývat vrásek a sil naopak ubývalo. Oči v pomněnkově modré barvě je jediná věc, která ho odlišuje od otce a zároveň nenechává nikoho na pochybách, že je skutečně synem své matky. Jinak docela prostá žena, v davu jich je mnoho dalších a docela lehce zapadla mezi tucet dalších rybářských pracujících u sudů se solí, opravách sítí, a podobných věcech.

Bydliště: Trvale Bašta Dračích jezdců, přechodně Telperenina záda. Rodištěm je mu Narda, konkrétně rybářská chýše na okraji města.

Vzhled:
Obrázek
Kdybychom měli Hariela popsat několika slovy jako celek, nejvhodnější by byla zřejmě viking, případně seveřan, která ho vystihují naprosto věrně. Všechno to začíná docela nadprůměrnou výškou, která se hrubým očním odhadem blíží ke sto-osmdesáti centimetrům, takže se v těsných uličkách města v davu rozhodně neztratí. A ačkoliv bychom bez problému našli lidi ještě vyšší, je Hariel už v dětství pokládán za toho vyššího, a jako vyšší se také cítí. A co by to bylo za vikinga bez pořádně vypracovaného těla, které se však v jeho případě nevyznačuje ani tak medvědí robustností, jako spíš dravou ladností tygra. Pravdou je, že kdysi možná právě medvědí stavba těla od celoživotní tvrdé fyzické práce přešla především díky mnohem preciznějšímu a hlavně efektivnějšímu jezdeckému výcviku do mrštného, dobře osvaleného, bledého těla, za kterým se otočí nejedna slečna na trzích, a které sedí jako ulité jeho preferovanému šermířskému stylu.
Pokud se vám podaří odtrhnout zrak od hrudní části těla a posunout jej o pár palců nahoru, naskytne se vám pohled na velmi dlouhé, neobyčejné vlasy světlého odstínu, které ve svém rozpuštěném stavu sahají až někam k pasu, čímž mu bezesporu náleží titul muže s nejdelšími vlasy na ostrově. Takto ho ale zahlédnete jenom málokdy, neboť je mívá po drtivou většinu času spletené do několika silných válečných copů podle urgalské módy, které délku vlasů zkrátí někam po prsa. Několik copů spadá po stranách k jeho obličeji a jemně atakují lícní kosti a v některých z nich lze zahlédnout ozdoby připomínaje buďto klasické kožené pásky, nebo dokonce kosti nějakých drobných tvorů. I když má tento nepochybně drsně vyhlížející účes reprezentovat jeho fascinovanost urgalskou kulturou, slouží ještě k jednomu účelu. S vlasy takto dozadu totiž dává plně na obdiv jeho majestátní rudou jizvu, která se mu táhne přes celý obličej - od levé spánkové kosti, přes obočí a kořen nosu až k začátku pravé strany čelisti, kterou si odnesl z jedné z výprav s cílem vypořádat se s drakobijci, a kterou si odmítl nechat magicky odstranit. Je několik milimetrů vystouplá nad okolní kůži, značně vrásčitá, a pěkně tlustá, tudíž se pochopitelně nedá přehlédnout. Další poměrně zřetelnou jizvu má na levé ruce, konkrétně začínající ve středu lokte, stáčející se kolem celé ruky a končící zase uprostřed zápěstí, kde se táhle sekl nožem určeným ke stažení ryby z kůže, ovšem jak to vypadá, málem stáhl z kůže sám sebe. Spoustu dalších drobnějších má pak rozesetých po celém těle nesoucí důkaz toho, že se v minulosti živil manuální prací.
Oči mají jemnou, pomněnkově modrou barvu, které mu propůjčují ostrý, a zároveň velice bystrý pohled, který značí, že ačkoliv má seno na hlavě, rozhodně jej nemá v hlavě. Ničím zajímavé uši bývají po většinu času skryté za hřívou vlasů a plné, trochu větší rty se můžou chlubit narůžovělou barvou. Snaží se udržovat výrazný, nicméně kratší plnovous, aby vypadal co možná nejlépe, i když je znatelně přerušen kolem jizvy. Při slavnostnějších chvílích ho lze vidět hladce oholeného.

Povaha:
Vzhled se možná dal shrnout v jednom slově, u jeho povahy to už tak jednoduché nebude, protože se nedá úplně jasně definovat. Problém je totiž v tom, že bývá do značné míry ovlivňována aktuální náladou, která právě mívá tendenci opravdu rychle se měnit, a to tak, že dokáže být v jeden den nejdříve velice optimistický a spokojený, ale o pár chvil později zdánlivě bez důvodu potemní, a začne být naopak depresivní a zamračený. A takhle to s ním je v podstatě celý život. Podle toho, jak se přes noc vyspí, taková je jeho brzká nálada na začátku dne, a podle toho, jak daný den probíhal, taková je potom ke konci. Hariel proto dokáže být neskutečně přátelský, dobromyslný, a soucitný člověk, který umí být oporou a zdrojem rad v těžkých chvílích, stejně jako bývá přehnaně egoistický, pyšný, příliš sebevědomý, a neukázněný. Zkušený v argumentacích a řečnictví, jen aby ho následně vystřídal nemluvný mrzout, který by teď nejraději byl u krbu s nějakou dobrou knížkou.
Pokud ho však přeci jen něco charakterizuje, pak je to smysl pro povinnost, který má až přehnaně velký. Za ten rok a půl, co bude jezdcem, tak prakticky ještě nespočinul. Alespoň ne tak, že by alespoň na chvíli zahodil jezdecké starosti za hlavu. Díky tomu musel být pořád na cvičišti, pořád zabraný v knížkách, pořád musel dělat něco, co mu dávalo pocit toho, že plní to, co se po něm chce. Někdo možná jeho horlivost a snahu ocení, nicméně je nutné se na to dívat i z té druhé stránky, která mu v některých chvílích nedovoluje jednat logicky, nebo rovnou kriticky myslet. Je idealista, pokud vidí nějakého člověka v potížích, ihned mu povinnost dračího jezdce velí tomu člověku pomoci, i když se třeba může jednat o zloděje, vraha, nebo rovnou drakobijce, který by ho nejraději na místě podřezal.
Mimo to shledává velmi těžké se soustředit na něco, co plně neupoutalo jeho pozornost. Pokud se pro nějakou věc dostatečně nenadchne, nebo není přímo v souvislosti s jeho jezdeckou povinností, málokdy se tomu začne plně věnovat. Nemá zase tak silnou vůli na to, aby se dokázal donutit dělat něco, co sám nechce nebo neuznává za hodné jeho času.

Historie:
Poohlédněme se zpět a přehrajme si znovu život prostinkého rybáře, ze kterého se časem stal hrdý dračí jezdec. Příběh je to věru dlouhý, tak nebudeme zdržovat.Všechno to začalo jednoho velice nevlídného dne. Za okny skučela silní vichřice, jakou Narda nepamatovala za celá léta. Bohové se kvůli něčemu zlobili?
Co tak strašného udělali, aby jim to takhle silně vrátili? Tyhle starosti se však netýkali jedné rybářské rodinky zavřené uprostřed své „chýše“, kde zrovna slyšitelné vytí větru překřičel pronikavý dětský pláč, jako odvěká fanfára vítající na světě nový život. Chlapce pojmenoval Hariel, neboť tak se kdysi jmenoval jeho děd.Chlapec to byl opravdu povedený. Silný po otci, horkokrevný po matce. Nikdo se neobtěžoval zjistit, zdalipak má v sobě chlapec špetku inteligence, jinak by se jeho život jistě ubíhal jiným směrem. Takto ho každý automaticky zařadil jako synka rybáře, který jednou převezme otcovo řemeslo, a tím to také končilo.
Jenže chlapec překvapoval. Projevoval kreativní nadání, kdy místo obvyklého skotačení venku dával přednost samotě a kreslením všeho možného do písku, což byl v podstatě nevyčerpatelný kreslící papír.
Jenže Abraham nechtěl mít ze svého syna nějakého kreslíře nebo pisatele a pořádně ho seřezal, co se do něj vešlo. Po tomto incidentu proto na kreslení ani nepomyslel a raději dělal to, co se po něm chtělo, a sice hrát si venku tak, jako všichni ostatní. Brzy na to vše zapomněl a shledal v pobíhání po pláži za doprovodu vlastního křiku velikou zábavu, která jeho život dále směřovala šťastným dětstvím, které nemohla zkazit ani chudoba či fakt, že mnohdy neměli ani co do úst. Někdy v tomto období také dostal svůj první luk, který mu otec vlastnoručně vyrobil, a tomu také odpovídala kvalita. Byl opravdu mizerný a bylo velké štěstí, když s tím něco trefil, nicméně v rámci možností mu to docela šlo. Když už nic, v době největšího hladu jim sem tam ulovený králík přišel k duhu.
Jakmile byl dost stár na to, aby udržel v ruce hák, byl pravidelně brán s otcem na širé moře, kde za doprovodu ostatních rybářů pozorně sledoval a učil se.
Šikovnému Harielovi ale šla práce velmi rychle od ruky, čehož si samozřejmě všichni okolo všimli a brzy za ně doslova otročil. Nebrali ho jako sobě rovnocenného, jen v něm spatřovali možnost rychlého výdělku za minimum práce. A tak zhruba třináctiletý Hariel tvrdě dřel na rybářské lodi, zatímco jeho otec veškeré takto vydělané peníze utrácel v hospodách, a on sám z toho neviděl ani korunu. Pak ale přišel čas, kdy byl uznán za dospělého ve společnosti, a tudíž mu náležel i plat. V tom momentě věděl, že se konečně karta obrací a on má možnost žít sám, bez závislosti na své rodině. Neměl však moc na výběr, tudíž zůstal u stejné lodi jako jeho otec a dál úmorně dřel pro pár měďáků, které pomalu nestačili ani na jídlo. Štěstěna se přeci jen obrátila na jeho stranu v momentě, kdy byl zase na nuceném lovu, neboť ryby náhle změnili svou obvyklou cestu, tudíž se už druhý den po sobě vraceli z prázdnou. Zrovna měl na mušce pěkný párek tetřeva, když v tom ho upoutal jakýsi záblesk od mělčiny, která byla proslulá svou neprostupností … žádná loď ji zkrátka neprojela. Jenže stačila chvilička nepozornosti a jeho možná večeře zmizela v křoví. Jakmile se dostal na místo, mohl jen žasnout. Menší rybářská loď, maximálně pro dva lidi, totiž nezvládla včas zatočit a najela na mělčinu, čímž se nenávratně poškodila. Majitel neměl zájem o opravu, vždyť taky proč. Mnohem pohodlnější bylo koupit si loď novou. Nicméně Hariel v tom viděl možnost získat velice levně něco, co by po troše úprav mohlo znova plout. Odkoupil proto tu zničenou starou kocábku za pár šupů a zapáleně se dal do opravy.
Bylo třeba vyměnit prkna na spodní straně lodi, kam narazila do tvrdého dna. Rovněž sloup držící plachtu zcela odpadl, což rozhodně nebyla levná záležitost.
Mladý rybář tak nad tímto strávil více než tři roky neustálého pracování, kdy musel ještě stíhat pravidelně vyrážet na lov a navštěvovat hostince, samozřejmě. Nicméně v práci vytrval a po dlouhé době mohl konečně slavit úspěch. Loď se stala znovu používatelnou, což byl vzhledem k jejímu předchozímu stavu opravdový zázrak. Otázka byla, jak s tím teď naložit? Kam by chtěl odplout? Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat, Vroengard. Ostrov jezdců, kde může každý začít nový život. Kde nebude muset živořit na pokraji chudoby. Nicméně nemohl jen tak vyplout, když ještě neměl ani pořádné vybavení, které nutně potřebuje. A tak zde musel chtě nechtě strávit ještě jeden další dlouhý rok, než se mu podařilo sehnat co možná nejlepší vybavení z druhé ruky, jaké vůbec dostat mohl. Poslední rozloučení s rodinou, a pak vstříc nové kapitole jeho života.

Herní historie:
Očekávaný pompézní příjezd na ostrov plný draků nesplnil jeho očekávání ani v nejmenším. Idiot si totiž vybral špatné roční období, byla zima. A to pořádná zima, a i když v té době vypadal jako otrlý lední medvěd, neměl žádné peníze na to, aby si mohl dovolit pokoj někde v hostinci, a ani na to, aby si nedej bože koupil dům. První měsíce tak doslova živořil v malé kajutě své rybářské lodi, kde si musel víceméně ustlat na zemi.
S příchodem jara se i jeho vyhlídky začali zlepšovat. Moře kolem něj začalo být najednou plné života, a zručný rybář toho dokázal náležitě využít, takže v té krásné době měl co do úst, a sem tam si mohl dokonce dovolit i přespat v hostinci, což by se mu v Nardě jen tak nepoštěstilo. Stále více také pronikal do společenského dění na Ostrově, kde brzy potkal mnoho zajímavých a úžasných lidí, dračích jezdců nevyjímaje, ke kterým sice choval zasloužený respekt, nicméně také lehké znechucení nad prostou skutečností, že nejsou tak bájní, jak se o nich tvrdí. Vždyť mnoho z nich bylo mladších, než on sám, a vůbec nevypadali jako někdo, kdo by měl střežit mír na kontinentě.

Až přehnaně rychle se začal psát jeho druhý rok v Dorú Areabě, který nasměroval jeho život novým, nečekaným směrem. Byla zhruba polovina Jahodanu, začátek léta, a ve městě zrovna končili Svátky ohně, které tmavou oblohu na několik nocí rozsvítili oslnivými výbuchy světel, a které rybář asi očekávaně prochlastal v hospodě, kde se jako nespoutaný mládenec mohl bez zábran bavit. Pivo teklo proudem, zábava sílila, a zprvu okouzlený tolika světly a všeobecným veselým, brzy začínal mít jakýsi zvláštní pocit, že musí někam jít, že musí něco důležitého vykonat. Ožralý se proto vymotal z krčmy, a nejistě začal klopýtat směrem k Chrámu, aniž by vlastně věděl, kam přesně jde. Po několika strastiplných a vyčerpávajících minutách doslova vpadl do pootevřených dveří svatyně, kde s krví podlitýma očima zamžoural na maličké dračí mládě, které si to sedělo na zemi chrámu v pozůstatcích svého vězení, které vypadalo, že ze sloupku spadlo přímo na chladný mramor. Než vůbec stihl pochopit, co vlastně vidí, se na něj mládě jako mladý beran rozběhlo, a s překvapivou silou drclo do natažené pravé dlaně, kterou před sebe stihl v posledním reflexivním zásahu natáhnout. A tak se stal možná prvním dračím jezdcem v historii, který si ze své osudné noci vůbec nic nepamatuje, tedy kromě obrovské kocoviny následujícího rána, a šíleného svědění v pravé ruce, kterou mu od té doby hyzdí jezdecká značka.
Věci potom nabrali docela rychlý spád. Mosazně žlutá dračí slečna, která se krátce po svém rozkecání pojmenovala jako Telperen, začala být jeho zprvu útrapnou částí jeho života, ale jak začala děsivě rychle růst, rostlo i jejich vzájemné pouto. Novopečenému jezdci trvalo pěkně dlouho, než se vžil do své nové role, a nemnoho nocí přečkával ve škarpě, jak si předchozího večera řádně zlil mozek, ale jakmile mu bylo jasné, že mu nic jiného nezbývá, než si na to zvyknout, začal naplno i jeho jezdecký výcvik. Bez jasné představy o tom, co by chtěl vlastně dělat, sáhl slepě po léčitelském řádu, který ho asi nejvíce přitahoval už jenom čistě proto, že bude moci léčit a pomáhat lidem. Pod vedením starších jezdců tak poprvé v životě experimentoval s bylinkami, vytáhl někomu šíp z těla, asistoval u porodu, a vůbec přičichl k něčemu tak na míle vzdálenému rybařině, až to bylo možné. Brzy následoval první společný let, první vylomená šupina, první vypadnutý zub .... měsíce plynuly opravdu rychle, a než se stihl nadát, už měl vedle sebe plně dospělou dračici.
V té době také naplno pocítil, že být jezdcem není jenom o tom užívat si možnosti vzdělání, ale že musí také něco řádu odevzdat. Společně s ostatními tak poprvé po dlouhé době opustil ostrov, aby se vypořádali s hrozbou jménem drakobijci, kteří měli v Dračích horách své základny, a kteří představovali opravdu vážnou hrozbu pro celé jejich společenství. Nakonec sice drakobijce úspěšně rozmetali, ale za strašlivou cenu. Nikdo díky bohu z nich nezemřel, ale každý si odnesl takové či onaké zranění, se kterým se museli vypořádat. Poprvé v životě ho také sevřel ledový chlad strachu. Telperen totiž schytala zásah harpunou, který sice jenom zázrakem minul oko, ale zranil ji natolik, že by třeba neprodlené lékařské péče. S doprovodem Karuma, jezdce-urgala, tak zamířili k jeho kmeni, kde jej ze začátku sice neochotně, ale s přímluvou jeho sestry i dostatečně vyléčili jejich nejlepší léčitelé. Jeho jizva se zahojila relativně rychle, ale kvůli zranění své dračice musel zůstat déle, než by si možná přál. Tady také poprvé nahlédl do života urgalů. Ti mu sice ze začátku nedůvěřovali a stranili se ho, ale jakmile se doslechli o jeho skutcích v již zmíněné bitvě, přeci jen se mu trochu pootevřeli.
Půl roku na to již téměř fyzicky vyléčení opět stanuli na břehu ostrova, jen aby záhy zjistili, jak moc je bitva oba poznamenala. A nejen je. Několik měsíců proto znovu hledali sami sebe, po tom všem, čím si prošli, kolik lidí dohromady zabili. Především Hariel s tím měl velké problémy, a mosazná tomu příliš nepomáhala. Telperen se totiž vylíhl první potomek, mosazí tepaný dráček, takže ta měla přirozeně o zábavu postaráno, a svému jezdci mnoho času nevěnovala. Jezdec, na jednu stranu rozjasněný z radosti své druhé duše, na druhou stále trýzněn dozvuky války, eventuálně přesvědčil dračici k odletu zpět k beranům, kde doufal, že se mu podaří plně obnovit zničenou duši. V pořadí druhý pobyt mezi urgaly byl o poznání delší, a protáhl se na hodiny tiché meditace, prosté manuální práce, a hlubší ponoření se do kultury šamanů, stínů, a duchů. S pomocí kmenového šamana si sáhl téměř až na dno své duše, do hlubokého podvědomí, kde se mu podařilo znovu nalézt sebedůvěru, odhodlání, a především kde definitivně pohřbil veškeré démony, které ho od osudové bitvy provázeli. Bylo to také zde, kde si začal být konečně jistý tím, kterým směrem by se měl jeho život ubíhat. Ačkoliv se naučil dostatečně docenit moc bylinek, je to právě jejich divoká a válečná kultura, která mu otevřela oči a přinutila pochopit, že jenom ti nejsilnější a nejzdatnější přežijí, a jsou nejvíce respektováni.
S nově nalezeným já, stejně jako se spoustou nových poznatků a přesvědčení, se vrací jezdecká dvojice zpět na ostrov, aby udělala definitivní tlustou čáru za minulostí, a s novým optimismem hleděli kupředu.

Víra:
Od urgalů převzal jejich víru v duchy přírody a předků, a snaží se pravidelně dodržovat jejich rituály.

Fyzické dovednosti:
Plavání (3) - Umí plavat o něco rychleji a vydrží plavat déle než ostatní, ale to je vše.
Síla (3) - Díky dobré stavbě těla a pravidelnému (ne tolik poslední dobou) tréninku je velice silný.
Ovládání kudly (2) - Dokáže s ní dobře kuchat ryby a také umí základy obrany.
Pružnost (1) - Ačkoliv má velkou sílu, není žádný hromotluk. Kdekoho překvapí svou ohebností a mrštností, s jakou se umí hýbat, když chce.
Boj s mečem (5) - Pokud je nějaká zbraň, ve které vyniká, je to meč. Nejen že se s ním umí ohánět na výborné úrovni, ale zvládá také složitější triky a manévry. Málokdy udělá chybu. Preferuje rychlý, svižný styl boje, ideálně bez štítu, kdy se spoléhá na rychlé a sečné údery a raději než blokování uskakuje.
Manipulace se štítem (1) - Ačkoliv při souboji stále preferuje jenom meč, naučil se štít při konfliktech slušněji využívat jak ke krytí, tak k útoku a využívání ho k ochromení nepřítele, jak mu jistý člověk názorně předvedl během ukázky.
Střelba z luku (2) - Svůj první luk dostal na své osmé narozeniny a během let se z něj naučil docela obstojně střílet. Po výcviku s Rowenem se jeho přesnost rapidně zlepšila a naučil se také lépe střílet pod větší zátěží. Jak psychickou, tak fyzickou.

Magické dovednosti:
Doposud magii neznalý jezdec se začal v této oblasti rychle orientovat. Hlavně díky pomoci zkušenějších kolegů získal rychlé povědomí o tom, co to vlastně magie je a jak k ní správně přistupovat. Teoreticky snad chápe, jak kouzlit, ale prakticky k tomu přistupuje velmi opatrně a s pokorou - tedy nezkouší raději vůbec nic.
Magie mysli - prvotní obrana a vyhnání, dotek

Léčitelské dovednosti:
Základy bylinkářství - rozpoznání, sběr a sušení drtivé většiny volně rostoucích bylin, základy poznávání a sběr exotických rostlin
Základy přípravy mastí, odvarů a sirupů - svou znalost bylinkářství dokáže efektivně využít, a to především ve formě léčivých přípravků a nápojů.
První pomoc a ošetření zraněného - uměl by vám zastavit krvácení, utišit horečku a jinak všemožně pomoci okamžitě na místě. Pokud si dopředu připraví nějaké léčiva, tak je samozřejmě zvládne i správně aplikovat a použít.
Pokročilá meditace - už ví, jak by se měl správně uklidnit a přivést do stavu meditace, v praxi také značně pod vedením šamana značně pokročil. Jedná se o jeho oblíbený způsob uvolnění se, a také o způsob, jak si vyprázdnit hlavu.
Znalost léčitelské etikety- teď už plně rozumí tomu, jak se o pacienta postarat také z duševního hlediska, uklidnit ho, ale také jak přesně se k pacientům chovat během léčby a hlavně jak by měl samotný léčitel vystupovat.
Rozpoznáváni základních nemocí včetně jejich léčby- pozná, že tohle je chřipka a ta není pěkná a že tamto je jenom lehká rýma. Také ví, které léky na co použít a jak se o daného pacienta postarat .Během mnoha dní strávených ve špitále a intenzivním samostudiem si je docela jistý, že by dokázal základní a běžné nemoci zvládnout bez problému.

Jiné dovednosti: umí číst, psát, něco málo si ukuchtí a také uloví



Obrázek


Jméno: Telperen
Známé přezdívky: Prcek, Klika, Mosazná, Ještěrka
Pohlaví: Samice
Datum vylíhnutí: 9. 8. 2015/ 17. Jahodanu (1011. herní den)
Potomci: syn Varnys (otec Ysondriel)
Vejce: Menší/hrubé na dotek v barvě mosazi
Barva plamenů: Na okrajích výrazně nažloutlé, s blížícím se středem a větší teplotou barva přechází do temně fialové

Vzhled:
Teď v plné dospělosti začíná být zřejmé, že tato dračí samice je drakem stavěným spíše pro pohyb na zemi, než-li ve vzduchu. Silnější nohy a celkově lehce mohutnější stavba to potvrzují, stejně tak jako o něco kratší křídla, která nevypadají, že by vynikala v letecké akrobacii.
Nečekejte ale nějakou neforemnou cihlu. Nabraná hmota bude mít tendenci se usazovat s lehkou ladností a umně zbytku těla, takže si zachová typicky dračí křivky a se samcem si ji nesplete snad nikdo. Ačkoliv by se mohla zdát jako pomalý, těžkopádný šupinatý kolos, překvapí vás. Už od mala sršela velkou energií a aktivitou, která ani později nevymizela, takže je na zemi docela mrštná a rychlá, která jistě zaskočí i starší draky. Nicméně v dospělosti se tato mladická hyperaktivita přenese do poměrně velké vytrvalosti a houževnatosti, díky které se jen málokdy "vyšťaví" a vždy se dostane dál, než ostatní. Tedy, mnoho draků bude jistě ve vzduchu rychlejších a více kreativních, ale zatímco většina z nich brzy ztratí energii, ona poletí stejným tempem dál.
Celkově tak působí dojmem jisté souměrnosti a elegance. Nikde ji nic nepřečnívá ani nechybí (tedy kromě jisté části na hlavě). Jednoduše dobře stavěný drak. Kdybyste se na tuto dračí slečnu dívali během spánku, určitě byste na první pohled řekli, že se jedná o nějakou obří hromadu kovu. Má totiž naprosto celé tělo pokryté jedno-barevnými šupinami barvy zašlé mosazi, které si drží stejný odstín snad na všech částech těla, a to včetně křídel a všemožných záhybů, které byste mohli najít. Někdo by mohl říci, že vypadá v porovnání s ostatními draky značně monotónně, avšak opak je pravdou. Šupiny mají totiž onu užasnou vlastnost bez nesnází odrážet jakýkoliv sluneční paprsek, který se jich jen dotkne. Díky tomu se často velmi výrazně leskne, doslova jako nějaký drahý kov, který svým vzhledem věrně replikuje. Trny jsou pak s lehkým nádechem šedé, která se však postupně vytrácí. Co na ni ale zcela určitě zaujme, tak to jsou překrásné fialové oči. Budou vypadat obzvláště velké a zároveň hluboké, leckdo se do nich zahledí a na okamžik se ztratí v myšlenkách. Rozhodně bude moc příjemné zvládat dlouho takovýto upřený pohled a při rozhněvanosti se bude zdát, že z nich dokonce umí šlehat blesky.
Je třeba také zmínit šupiny, které při bližším prozkoumají vypadají o pár čísel protáhlejší a při ohmatání také hrubé jako drsný polopapírák. Létání bez sedla se tak stane pro jezdce doslova noční můrou, a jen podpoří zdání obrovského kovu, na místo drahokamů, jaké mají ostatní draci. Budou od pohledu možná o něco silnější a odolnější, avšak tento klam udržuje z největší části barva.
Bohužel ani ona se nevyhnula šrámu na těle, který ji bude navždy zdobit jako připomínka boje, který proti drakobijcům svedla. V jejím případě se jedná o zlomený pravý roh. Naprostá většina z něj je pryč (2/3), zůstal jen malý kousek nerovnoměrně zarovnaný. Směrem k němu se táhne úzká, seč viditelná jizva až těsně k pravému oku. Šupiny se sice zase spojili, ale z nějakého důvodu vytvořili zmíněnou linku.

Povaha:
Hned na první dojem bude zřejmé, že rozhodně nepatří mezi klidné a celkově mírumilovné jedince. Nebude mít problém dojít pro ránu nebo ostré slovo daleko, nebude se pachtit s nějakými šikovnými slovními obraty a jednoduše z plných plic řekne přesně to, co si myslí nebo jak danou situaci vidí. Prořízla ústa a kousavý jazýček budou jejím poznávacím znamením stejně jako silná krutost, s jakou bude děsivou pravdu vyslovovat. Díky tomu asi nebude nejpříjemnějším společníkem ke konverzaci, ačkoliv bude po většinu času vystupovat normálně, stačí drobná chybička na to, aby se rozzuřila a nebrala si servítky. S tím jde taky ruku v ruce fakt, že je velice netrpělivá. Čekání na nedochvilnou osobu bude brát velmi nepřátelsky a okamžitě jejím oku klesnete. To se také projeví při výcviku. Pokud ji něco nepůjde hned na první pokus, zpravidla ji to rozzuří a bude potřebovat veškerou pomoc své druhé duše, aby se na danou činnost prostě nevykašlala. Svým způsobem tak tvoří výrazný protiklad ke svému jezdci. Ten bude řešit spory s chladnou hlavou a spíše diplomaticky, zatímco ona bude preferovat agresivní řešení, které bude považovat za mnohem rychlejší a hlavně ne tolik unavující. Rovněž je docela popudlivá, tudíž se nechá velmi lehce vytočit, každá maličkost ji vyvede z míry a okamžitě se rozčílí. A Hariel to moc dobře ví, tudíž si bude dávat opravdu velký pozor, na co myslí, aby se náhodou další ráno neprobudil hlavou dolů ze stromu.
Abychom tady ale neustále neprobírali její cholerickou stránku, nutno podotknout, že přes poměrně lehce vznětlivou povahu bude mít také svou laskavou a láskyplnou stránku, která se bude vztahovat především na jejího jezdce. Toho bude milovat nadevše a snad jako od jediného bude schopna absorbovat kritiku a brát si jeho slova vážně. Na ty osoby, které se dostanou blíže k jejímu srdci bude pohlížet velmi přátelsky a vlídně, jen je třeba najít tu správnou cestu.
Záhy zjistíte, že i ona umí být velice tolerantní osoba, která připouští i odlišné názory a pohledy na svět, nicméně i tak se vás bude snažit neustále přesvědčit, že právě ten její je jediný správný a nejlepší. Bude to právě ona, kdo potlačí svou druhou duši kupředu a často ho donutí také jednat, namísto věčného pochybování a mručení.
Naposledy upravil(a) Hariel dne 28. 7. 2018 17:56, celkem upraveno 3 x.

Uživatelský avatar
Hariel

Hariel & Telperen

Příspěvek od Hariel » 26. 7. 2018 15:39

Oproti kartě na starém fóru je přepsáno téměř vše, kromě historie, a Telperen :). Smysl zůstalo stejné, jenom jsem vše přepsal vlastními slovy, plus dopsal herní historii.

Uživatelský avatar
Finn

Hariel & Telperen

Příspěvek od Finn » 26. 7. 2018 20:42

pár kosmetických dodatků:
- " s přehlédnutelně lehce zašpičatělýma ušima" by bylo skutečně češtinářsky správněji XD ale mohl bys to nasekat i do vedlejší věty, aby to tam nebylo tak přehlcené...

- "Hariel se narodil do chudé rybářské rodiny, bydlící v téměř polo rozpadlé chýši na samém okraji města Nardy. "
vlastně něco podobného, proč bolí napsat "která bydlela"? někde se tyhle příslovce, slovesa a přechodníky případně cpou taak trochu hrubě a vyznívá to jak google překladač.. není to nic hrozného, jen jak to na tebe působí, když to pak čteš..?

- "...veškerý jeho život se točil kolem rybolovu a holém přežívání..."
kolem holého přežívání

- "Prakticky jediný příjem měli z toho, co za celý den jeho otec Abraham ulovil a následně prodali na trhu, takže jeho život vypadal jak na ruském kole."
prodal, nebo ti chybí nějaké zájmeno, totéž je nejasné u té navazující druhé věty (čí život...?).. a s tím ruským kolem opatrně, moc jich tu nemáme (ani těch Vánoc ne) :D

- hele, vyznívá to, že když nic neprodali, museli si dát jen chleba... u lovu to vážně nedává smysl, pokud se živili lovem ryb, tak by měli zásoby (sušeného) masa - pokud by otec nezvládal lovit "do zásob", tak jak se kruci uživil, to by byl dost mizerný lovec X3 tady už začíná ten guláš s tím, čí život byl teda ruské kolo, čtenář z toho je trochu zmatený... máš to načaté pomalu jako historii, tak můžeš prostě a jendodušeji uvést jednotlivé členy rodiny - pokud bychom rovnou věděli o tom alkoholismu, možná se líp pochopí pak i ten navazující zbytek..
čili tohle je jeden z těch případů, kde by možná stručnost a přehlednost byla k většímu užitku

- hele nejsem rybář, má tu někdo zkušenost s lovením trojzubcem...? X3

- "ruce prožrané od mořské soli jako dvě lopaty"
a teď, má ruce jako dvě lopaty, nebo jsou prožrané jako lopaty od mořské soli? :D (jo, někdo si teď citelně vybavuje zimní odklízení chodníků...)

- "hrudník jako od býka"
jako býk by úplně stačilo, tohle je zvláštní formulace

- poznámka na okraj - přinejmenším v nám příbuzným kulturám práce ženy rybáře spočívala hlavně v opravách sítí, jen postřeh bokem, můžeš využít nebo nech být.. peníze za samotné zpracování ryb už zní jako moderní nadstandart

- v hodně případech špatná shoda podmětu s přísudkem (-y)

- za mě teda bleh nad tím brbláním nad tím, že se do boje poslali mladší jezdci a kde byli starší, příště se vám na výpravy vybodnu a neletíte nikam :D jako bys nevěděl o neherních okolnostech... nemůžeš si to opsat nějak jinak? uh, když to jinak nesvedeš, tak holt tohle, ale připočti si že Hariel je zároveň trouba protože má k dispozici OS řád a nevyužívá ho ani u sebe, ani u Telperen

- s Richardem se později co nejdřív domluv na nějaké aktualizaci tabulky dovedností podle OM standartu

- aaa to je zatím všechno, Jezdci hezky příkladem, pročti to po sobě a zkus opravit aspoň něco z výš uvedeného :knight: :pillowfight:
Obrázek
How I Deal With My Problems
STEP 1: Escape the area
STEP 2: Remain undetected
STEP 3: Become anonymous
"Když mě povoláš, odmlouvání máš k tomu zdarma. Součást nabídkového balíčku."
(Bartimaeus)


THEY SEE ME LOADING, THEY WAITING

Uživatelský avatar
Hariel

Hariel & Telperen

Příspěvek od Hariel » 28. 7. 2018 13:05

Tak jo, mělo by to být vše opravené :D.

Co se týče trojzubce - čerpal jsem z netu, kde píšou, že se tak lovilo (meh). Není problém to přepsat a nahradit, to je už drobnost :).

Ohledně té zmínky v herní historii, to jsem se snažil psát z jeho pohledu .... a moje neherní info tam necpat :troll: . Stejně jsem to smazal, nic podstatného.

Uživatelský avatar
Hati

Hariel & Telperen

Příspěvek od Hati » 13. 8. 2018 11:02

Tak když už jsme u těch kosmetických dodatků, já si taky přisadím svoji, řazeno chronologicky.
- "Hariel po něm sdělil snad vše, co se dalo."
zdědil

- "Čím je ale starší, tím řídcí se stávají"
řidší

- "Je jasné, že více než na kohokoliv jiného zrovna na matku vzpomíná s láskou, jakou mu ona v dětství věnovala. Veškeré zásady a morální zvyky přijal v podstatě jen od ní. I na ni se nicméně projevil zub času, kdy kdysi bohaté kadeře kaštanové barvy najednou ztratili na objemu a začali se objevovat první šedivé prameny. Také tvář zestárla, začalo přibývat vrásek a sil naopak ubývalo. Oči v pomněnkově modré barvě je jediná věc, která ho odlišuje od otce a zároveň nenechává nikoho na pochybách, že je skutečně synem své matky."
zub času se projevil na , kadeře ztratily na objemu, a vůbec mi tam nedává smysl ta věta vyznačená kurzívou, protože divoce skáčeš od Hariela k jeho matce a zase zpátky a v kontextu to je fakt chaos. Kromě toho by to mělo být "oči v pomněnkově modré barvě jsou jediná věc"

- "A ačkoliv bychom bez problému našli lidi ještě vyšší, je Hariel už v dětství pokládán za toho vyššího, a jako vyšší se také cítí."
předpokládám že v dětství byl pokládán, pokud teda není dítě i nadále a já tak nežiju už několik let v omylu.

- "Několik copů spadá po stranách k jeho obličeji a jemně atakují lícní kosti"
atakuje, když už to musí být, ale zní to fakt bizarně - vážně to nechceš nějak upravit?

- "I když má tento nepochybně drsně vyhlížející účes reprezentovat jeho fascinovanost urgalskou kulturou,"
fascinaci

- "S vlasy takto dozadu totiž dává plně na obdiv jeho majestátní rudou jizvu, která se mu táhne přes celý obličej"
svou majestátní rudou jizvu

- "Spoustu dalších drobnějších má pak rozesetých po celém těle nesoucí důkaz toho, že se v minulosti živil manuální prací. "
nesoucím důkaz, pokud mluvíme o tom těle

- "Oči mají jemnou, pomněnkově modrou barvu, které mu propůjčují ostrý, a zároveň velice bystrý pohled,"
která mu propůjčuje

- "Za ten rok a půl, co bude jezdcem, tak prakticky ještě nespočinul."
to tak tam je navíc

- "Tyhle starosti se však netýkali"
netýkaly

- "neboť ryby náhle změnili svou obvyklou cestu"
ryby změnily

- "Zrovna měl na mušce pěkný párek tetřeva,"
asi párek tetřevů, protože jinak se mi vybaví kostelecký uzeniny a to radši ne

- "končili Svátky ohně"
končily

- dobrý bože, těch chyb ve shodě podmětu s přísudkem je tam tolik, že prostě nemám na to vypisovat všechno, jsem teprv u historie... prostě si to po sobě přečti a sprav to, jak ti doporučovala už Finn a na což ses vybodl

- "a šíleného svědění v pravé ruce, kterou mu od té doby hyzdí jezdecká značka."
Hyzdí? jseš si úplně jistej, pane Hrdej Jezdec?

-"a především kde definitivně pohřbil veškeré démony, které ho od osudové bitvy provázeli."
kteří

- abych jenom neprskala, tak oceňuju, že máš tu změnu řádu vysvětlenou těma urgalama, to potěšilo

- "Nabraná hmota bude mít tendenci se usazovat s lehkou ladností a umně zbytku těla,"
??? tohle nedává smysl

- "Čekání na nedochvilnou osobu bude brát velmi nepřátelsky a okamžitě jejím oku klesnete."
v jejích očích

Hele, se vší úctou, píšeš trochu jako google translate - kdyby tam nebylo tolik těch zpotvořenin, tak pokývám hlavou a řeknu že dobrý, ale tohle mě celkem bolelo, sprav si to prosím, pak dostaneš zelenou. Co se trojzubce týče, já s ním problém nemám.
Obrázek
#7085a1 | #000000

Odpovědět