Alinor

Do tohoto fóra patří veškeré žádosti o přijetí nového herního charakteru.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Alinor

Alinor

Příspěvek od Alinor » 3. 9. 2018 21:51

Jméno: Alinor

Pohlaví: žena

Rasa: elf

Věk: Mladý dospělí 80 let

Povolání:Kdysi válečnice teď skládá balady


Jazyk:elfský a lidský


Rodina:

Otec: Faileon

býval vojákem, teď už ale žije poklidným životem se svojí družkou, obklopen přívětivou náručí přírody.
Než se osud Faileona nadobro propletl s tím Laitainëiným, trvalo to dlouhý čas, leč vyplatilo se s nekonečnou trpělivostí vyčkat a nechat čas uzrát. Tímto totiž tento elf získat spřízněnou duši na věky věků. Než ale jiskérka přeskočila a rozhořela se věčný plamen, musel napřed Faileon prožít dětství a dospívání.
Faileon se od útlého dětství pohyboval na dvoře samotného elfského krále. Jeho otec, starý a moudrý elf Vidräiön, působil coby důvěrník a rádce samotného krále. Proto se Faileon rozhodl vstoupit do kruhu bojovníků, neb ve své mladickosti a nevyzrálosti neviděl lepší způsob, jak jinak sloužit svému vladaři, jímž byl od malička fascinován a choval k němu obrovskou úctu. Proto, jakmile povyrostl natolik, aby mohl být zasvěcen v umění boje, neváhal ani na vteřinu.
Samotný výcvik probíhal veskrze bezproblémově. Faileon jakoby byl pro boj zrozen. Štíhlý, mrštný, rychlý. Jeho bystrému, pronikavému zraku málokdy unikl náznak nějaké záludné finty, kterou vzápětí dokázal využít proti protivníkovi. Opojen svým talentem a střídmě, avšak vážně míněnou chválou od svým mistrů, nepochyboval Faileon o své výjimečnosti.
Všude kam přišel, hýřil sebevědomým a i na elfa výrazným egoismem. Ovšem díky svému vytříbenému umu slovíčkaření si dokázal zprvu rozpačité okolí nakonec přiklonit na svou stranu. Proto pro něj Laitainë byla takovou pomyslnou studenou sprchou.
Již během prvního setkáni, kdy byla přizvána na královský ples, aby svým přízračným zpěvem potěšila uši všech přítomných, Faileonovi vyloženě učarovala. A po prvotním neúspěchu, kdy se Laitainë nenechala vůbec pobláznit zaobalenými řečičkami a velikářským chováním (ba naopak, s lehkostí na ručce i duši, vykázala toho arogantního floutka do patřičných mezí), jí doslova propadl. Ne, že by v něm sama zalíbení nenalezla, věděla však, že jejich čas přijde až později. Stejně jako měl, uzrál samotný Faileon.
A proroctví bylo naplněno, jakmile začaly boje s křivopřísežníky a samotným Galbatorixem. Faileon samozřejmě stanul v první linii. Jenže průběh samotných bitev, kdy smrt stíhala prohru a zrada převyšovala nad ctí, uvadalo počáteční nadšení. Nakonec, poté, co padla Ilirea a elfové byli zahnáni do lesů Du Weldenvarden, ztratil Faileon i ty poslední zbytky naděje a vystavil si kolem své mysli vězení z pocitů zmaru a selhání.
Uzavřel se do sebe a nedokázal se z drtivé porážky vzpamatovat. Chodil bezmyšlenkovitě po lese, ale nenalezl v něm potřebnou útěchu. Jeho vnitřní zrak byl oslepen. Jako tělo bez duše, bloumal od ničeho nikam dobu, kterou už si ani sám nepamatuje.
A bloumal by i nadále, pokud by mu Laitainë nevstoupila do života podruhé. A tentokrát navždy.
Hloubavá, empatická elfka pečovala o Faileona trpělivě a zaníceně. Nespěchala. Ve věčnosti nebylo kam. A ubránit hranici lesů byl mnohem snazší úkol, než otevřená válka.
Provázela tedy Failena složitým labyrintem jeho vlastní, ztrápené duše, až jej nakonec vyvedla zpět na světlo světa. Během této cesty mu odhalila krásu veškerého bytí, svým zpěvem zhojila šrámy, rozjasnila pohled, sejmula z jeho ramen mladickou povýšenost.
Faileon nalezl nový smysl života. V jeho opečovávání. A samotné Laitainë.
Počáteční vzájemná náklonost během tohoto putování nabyla na takové síle, že se nejen rozhodli zůstat navždy spolu, ale ztvrdit svůj svazek i počnutím potomka.
Tak přišla na svět Alinor.

Matka: Laitainë, typická elfka milující vše živé, která zasvětila svůj život péči o potřebné a tvořivému zpěvu, jímž taktéž pomáhá všude tam, kde je to jen možné.
Příběh Laitainë začal v samotných lesích, kde, vedena svojí matkou, objevovala nejen krásy a taje kmenových zákoutí, ale i pocítila touhu tento život opečovávat a ochraňovat. A jak jinak, než-li láskyplným dotekem, bezbřehou trpělivostí a něžností za doprovodu magické melodie písně.
A tak mladičká elfka rostla a vzkvétala se stejnou krásou jako její svěřenci. A zároveň se od nich učila. A nebýt uvědomělého vedení ze strany její matky, Gäbianné, nejspíše by kouzlu lesa propadla natolik, že by se buď změnila v nějaké zvíře či by se vezpívala do některého z mnoha stromů.
Takhle ale dokázala Laitainë zůstat jednou nožkou na pevné zemi, leč duší se ocitla ve sférách povznesených. Proto, když se seznámila s Faileonem, ani nemohla propadnout jeho lacinému kouzlu. V jeho nitru však spatřila svůj osud. Jen neměl být naplněn hned.
Takže poté, co splnila přání samotného krále, aby se zúčastnila onoho plesu, opět se stáhla do ústraní. Ve válce však i ona přiložila ruku k dílu a pomáhala vdechnout život na těle zraněným vojákům, i těm duševně zlomeným.
Až nakonec přišel její poslední pacient. Kterého z nočních můr vyléčila a nový obzor mu odhalila. Stejně jako své srdce.
A aby nemuseli bloudit po nekonečném Du Weldenvardském lese, vyzpívala pro svojí rodinu stromové sídlo, které je obklopené divokou, leč nádhernou zahradou.
Místo jako stvořené pro podnícení fantazie neposedného dítka.

Bydliště: Nädindel

Vzhled:

Když byla Alinor malá, byla menší postavy a dívala se na svět očima jasně zelené barvy. Vlasy měla bílé, sem tam stříbřitějšího nádechu a za svitu měsíce či slunce házely odlesky. Za dětských let pořád někde lítala a byla vždy neupravená a neučesaná.
Jak šel ale čas, vyrostla z ní půvabná elfská dívka, která si ale na protest matčina spílání a na důkaz své lásky k přírodě, upravila tělo k nepoznání. Tygra sice nikdy opravdu neviděla, ale okouzlil ji na stránkách knih a právě jeho rysy si propůjčila. Přibyly jí tak nejen dvě kočičí uši, ale také dlouhé nohy s kočičími tlapami, díky kterým mnohé převyšuje, z čehož není úplně nadšená, ale aspoň má přehled.
Celé tělo má porostlé jemnou semišovou srstí. Bílou s černými pruhy. Vlasy jí zůstaly stejné, jen už je nenechává volně vlát ve větru a místo toho je zaplétá do rozličných copánků a pletenců a tyhle účesy prokládá zlatými řetízky.
Tvář má spíše kulatější se špičatou bradou. Oči stále zelené, ale kočičí zornicí citlivou na světlo. Její pohled je většinou tvrdým pohledem zasloužilé válečnice, ale umí se tvářit i měkce. Ve správné společnosti. I obličej je plně osrstěný a její nosík velmi připomíná kočičí čumáček.
Tělo se pyšní ladnými křivkami, vhodnými pro rychlý pohyb, skákání ve větvích a mrštnost. Umí toho samozřejmě využít i v boji. Huňatý černobíle pruhovaný ocas pak výrazně pomáhá udržovat balanc. Obléká se do jednoduchých vzdušných oděvů, a pokud má dojít na boj, sáhne po lehké zbroji.
Jedno z jejích uší je natržené.

Povaha záliby:

Alinor má velmi dobrodružnou povahu a divoké ambice. Je velmi bojovná a také značně impulzivní. Nikdy neváhá vrhnout se do boje nebo se trochu pohádat. Je společenská a nevadí jí být středem pozornosti. V hlouby duše je i velmi milá, nicméně je potřeba, aby se jí osoba, se kterou jedná, líbila, jinak umí být velmi arogantní. Má ráda černý humor.
Jisté také je, že nezapomíná a jednou zažitou křivdu jen tak nepustí z hlavy. Stejně tak se jí ale z mysli nevykouří ani dlužená laskavost. Lidi zrovna nemusí, ale snese je, i když si mnohdy nemyslí vůbec nic hezkého. Kamenem úrazu jsou však urgalové, které vyloženě nenávidí, neb jí ve válce zabili mnoho přátel.
Ačkoliv je, jaká je, nemá až takový problém s přijímáním autority. Je zvyklá, že ve vojsku musí poslouchat svého velitele a nevzpouzet se ani všelijak nesmyslným rozkazům. Respekt jí není cizí a nikdy nepociťovala touhu velet. Straní se přílišné zodpovědnosti za ostatní.
Jako každý elf miluje přírodu a vše s ní spjaté. Proto raději tráví čas v lesích a horách, než po hospodách. Je však velkou milovnicí hudby a příběhů, takže když její tygří ouška něco takového zaslechnou, stává se věrnou a nadšenou posluchačkou ať už je kdekoliv. Jistým rizikem jsou ovšem balady oslavující boje, které přinášejí bolestivé vzpomínky a vhánějí jí slzy do očí.
Víra postavy:

Někteří ji nezívají přírodou ale jiní ji říkají matka příroda a to je celá Alinor víra. Matka příroda tu byla předtím a bude tu i po ni a tak ji Alinor nespoutaně a oddaně věří. Ví moc dobře že příroda elfi a jiné bytosti nepotřebuje to oni potřebují ji. Ano záleží na ni všech budoucnost. Když se ji daří , daří se i ostatním. Když slábne , slábnou ostatní nebo i hůř. Ale jetu už věčnost .Její oceány, její půda, její lesy, její potoky. Jak se rozhodnou tvorové žít každý den, jestli si ji váži či ne je přírodě v celku jedno.Tak či onak činy ostatních tvorů rozhodnou o jejich osudu ne o Matce přírodě. Ona je příroda ona půjde dál.Je připravena se vyvíjet. A ty?

Historie:
Za divoké noci, která patřila divé zvěři a nesla se v jejich duchu a zpěvu, se uskutečnil jeden malý zázrak, když se narodila drobná, elfská holčička s plícemi jako kovářské měchy. Svým pláčem proťala napjaté ticho všech u porodu přítomných, a jakmile na matku se svým dítkem odpočívajícím v náruči otevřeli okno, aby je vítr chladným dotekem pohladil, dovál i onu zvířecí divou píseň k ouškům novorozeněte.
To stalo se v elfském městě Nädindel v dobách, kdy meče nepřestávaly řinčet, ocel křupat a boje a šarvátky utichat. Ale to byla ještě malým mrnětem, takže nic z toho si vlastně ani nemůže pamatovat.
Nikdo, ani její rodiče, nepředpokládal, jak divoké, velmi vzpurné a nespoutané dítě se jim narodilo. Alinor, jak ji pojmenovali, měla prostě svou hlavu a byla vskutku divočejší než jiné elfské děti. Ukočírovat ji bylo pro rodiče velmi namáhavé, stejně jako udržet její pozornost.
Když se ji snažil otec naučit něco, co patřilo k elfským tradičním znalostem, dopadalo vždy tak, že když se ohlédl, zda dává pozor, byla fuč. Alinor se pak z toulek vracela až na večer a otec z ní byl vyloženě zoufalý.
Milovala však otcovo vyprávění o bojích mezi elfy a draky a o uzavření mírové dohody. O prvním dračím jezdci. Ukončené válce. Nastolení nového řádu a jeho pádu díky Galbatorixovi. Tehdy teprve dokázala svojí přelétavou pozornost ukočírovat a plně se věnovat tomu, co jí chtěl otec sdělit. Často jí i vyprávěl o svých trpkých zkušenostech s urgaly. Postupem času tak u Alinor nevědomky vypěstoval nenávist k této rase, kterou nikdy nepoznala. Jak rostla a opouštěla dětská léta, tak si umyslela, že se nic nemusí už učit a může opustit rodné město.
Její matka však měla o své dceři jinou představu a nevzdávala se jí. Když ji nedokázal potřebné naučit ani vštípit její druh, tak jej měli zastoupit zkušení učitelé. Proto nakonec, velice neochotně, ale díky úctě, kterou k matce chovala, se Alinor podvolila, a opustila rodný Nandiel, aby odcestovala za učením do Ellesméry. Přesto ale učinila něco, čím svou matku zarmoutila. Pozměnila si svůj vzhled nenávratně.
Alinor si na protest pomocí magie, co koluje v elfských žilách a byla celkem pilně procvičována, změnila svou nádhernou elfskou podobu na částečně zvířecí. Pozměnila si ji právě pro to, že chtěla dát najevo, že na vztah k divoké přírodě nikdy nezanevře. Od narození k ní přilnula a chtěla v ní žít, i když jí učitelé nedávali čas a prostor na to se jí věnovat a pobíhat po lesích s větrem hvízdajícím v uších, výt na zářivý měsíc nebo se škádlit se svými zvířecími přáteli v hraných soubojích.
Bylo to tehdy, kdy během úplňku meditovala ve větvích stromů. Kouzly si přičarovala ocas - bílý s černými pruhy, a za zvuku zvířecího zpěvu i uši stejné barvy a vzoru. Zašla tak daleko, že si pozměnila i půvabný nosík, že kterého se stal kočičí čenich. Nezapomněla ani na své ladné nohy a ruce.
Nijak jí to ale nepomohlo. Nikdo se od ní neodvracel a neposlal ji zpátky domů. Nejspíš byli na tyhle vrtochy zvyklí. Jen Alinor vytkli, že cesta zpět je velmi komplikovaná s věděním, natož bez něj. A tak se učitelé snažili dál, i za těchto okolností.
Učila se tedy všemu, co by měl správný elf znát, a tehdy přišla na chuť hudbě. Nejvíc u ní uspěli se skládáním balad, elfskými tanci a recitacemi básní či přednášením epických příběhů. Na čem ale každý učitel pohořel, bylo vštípení umění boje.
Nic ale netrvá věčně ani v elfském životě a konec učení se přibližoval, až to nakonec Alinor nevydržela a jednoduše zmizela v černé noci.
Cesta z lesa:
Kdysi, když ještě byla menší, měla chuť projít a prolézt celý les. Tak proč si to nyní nesplnit? Osvobodila se od povinností. Sice jí svědomí hlodalo kvůli rodičům, ale vábení nespoutané volnosti bylo silnější. Tak běhala a lezla v korunách stromů, žila v divokých smečkách a neohlížela se na minulost, nedívala se do budoucnosti. Užívala si přítomného okamžiku. Naslouchala lesům a zvířatům. Konečně byla nadevše šťastná a ostatním elfům se vyhýbala.
Přece jen se ale po čase dostala na samý okraj lesa. Chvíli polemizovala nad tím jít a něco zažít. Čelit lidem a ostatním rasám, riskovat, že narazí na obávané urgaly, které díky otcovo vyprávění nesnáší. Dlouho přemýšlela nad tímto velkým krokem do neznáma.
Až se nakonec odhodlala vyrazit širému světu vstříc.
Jak se dostala do Carvahallu:
Šla směrem, nesměrem až narazila na poutníky. Ano koukali na ní jako na zjevení a málem před ní utekli. Jakmile ale na ně promluvila obstojnou lidskou řečí, jestli ji alespoň povědí, kudy kráčí, a které město je tady nejblíž, odpověděli ji: „Tamtudy je Carvahall.“ A raději vzali nohy na ramena. Hodila po jejich zádech tedy svým zamračeným šklebem, ale vyrazila ukázaným směrem.
A o pár dní později už skutečně viděla kouř z domů a slyšela bučet krávy v ohradě, což se jí, jako elfovi, strašně protivilo. Ale, byla zde! Ve městě, o kterém v dětství slýchávala. O městě, ze kterého pocházel Eragon se Safirou! Musela toto místo prozkoumat.
Tak zavítala do krčmy, kde potkala a seznámila se s krysařem, a ten ji za čas pobytu v tomhle městě vyprávěl příběhy a naučil ji balady lidského světa. Krysařova skutečná obživa se jí ale protivila, ačkoliv se jí snažil vysvětlit v čem je pro lidskou rasu užitečná. Marně.
Přece jen se ale od něj dozvěděla důležitou informaci. Kde se nyní nacházejí dračí jezdci. A Alinor neváhala ani okamžik, aby se rozhodla vydat na jejich ostrov. Krysař se ale rozhodl, že poblázněnou Alinor nemůže nechat napospas náhlému vrtochu, a slíbil jí doprovod do nejbližšího přístavu. Vydali se tedy na cestu.
Spali po hostincích, vydělávali si zpěvem balad a vyprávěním příběhů, až o nich lidé začali mluvit jako o zpívající šelmě a krysařovi.
Až se ocitli v přístavu v Nardě. Přišel čas loučení: „Nuže, tak na brzkou viděnou, Krysaři.“ S těmi slovy nastoupila na loď, která vyrazila vstříc naprosto novému dobrodružství.


Dovednosti:

Fyzické dovednosti:
Alinor byla odmala cvičena v bojovém umění, zdatná je i v jízdě v koňském sedle. Velmi dobře zvládá boj se dvěma meči, problém jí nečiní ani střelba z luku.
Soužití s přírodou je její druhou přirozeností. Dokáže se pohybovat obdivuhodnou rychlostí. Ráda dovádí v korunách stromů. Vyzná se v myšlení a zvycích nejrůznějších zvířat.
Když ji v nestřežených chvilkách osamění přepadne žal, věnuje se praní prádla. Rozradostní ji také nejrůznější taneční kreace, tanečnímu umění se věnuje velmi ráda.
Jako elfka je velice kreativní, věnuje se především skládání písní, hlavně balad.

Sociálně dovednosti:
Ačkoli je k hovorům s jinými bytostmi poměrně skoupá, v oblasti navazování mezilidských vztahů velmi obratně používá svůj mrštný a poměrně ostrý jazýček, nevyhýbá se ani poněkud peprnějším výrazům. Téměř ji nevidíte se usmívat, své emoce si bedlivě chrání.
Chytrost je jejím druhým jménem. Snadno si poradí s nenadálými situacemi, poměrně rychle se v nich zorientuje, k řešení problémů většinou nepotřebuje cizí rady. Přátelstvím s Urgaly ji rozhodně nepotěšíte.



Magické dovednosti:

Vyzná se v léčebných metodách, věnuje se sběru bylinek, z nichž pak vytváří léčivé masti. Je zběhlá v umění telepatie, stejně jako v obraně vlastní mysli před cizím vlivem.
Naposledy upravil(a) Alinor dne 22. 3. 2019 19:52, celkem upraveno 12 x.

Uživatelský avatar
Richard

Alinor

Příspěvek od Richard » 5. 9. 2018 10:45

Vítej u nás, Alinor! :)

Nebudu nic prodlužovat a rovnou se vrhnu na posudek karty.

Inu, na elfa to drakužel nestačí. Chce to ještě trochu zapojit fantazii a rozvinout body: Rodina, vzhled (zde máš dost prostoru se rozepsat o oné pozměněné podobě, která se zmíněná v Historii), povaha, dovednosti. Mrkni kupříkladu na kartu elfky Nimue.
Historie je ale vcelku dobře napsaná, jen sem tam je nějaký překlep.

Zkus si proto ještě jednou po sobě kartu přečíst a bod po bodu si to v klidu sepiš. Byť by si měla mít tempo jedna část=jeden den. Však ono to půjde :) chce to jen trochu té prvotní trpělivosti. Odměnou pak ale je, že na kartu nebudeš muset dlouho sáhnout a o to víc prostoru strávíš ve volné hře :)
Myšlenková mluva:
Richard: #00ff7f, Vespërlan: #ff40ff, Společná: #400080
Aktivita:
Minimální, spíš mimo, do odvolání.
Upřesnění:Ukázat
  • Richard není fretka; tzn. můžu odepisovat převážně v dopoledních hodinách, a ani to není jisté, že bude pokaždé prostor. Odpoledne a večer je opravdu mizivá šance, že budu mít čas odepsat. Víkendy a svátky jsou na tom velice obdobně.
  • Píšu pomalu! Proto se, prosím, dívejte na magické tlačítko:

Uživatelský avatar
Alinor

Alinor

Příspěvek od Alinor » 5. 9. 2018 20:52

Pracuje se na veškeré upravě a přepisu :)

Uživatelský avatar
Alinor

Alinor

Příspěvek od Alinor » 9. 1. 2019 0:28

Alinor je hotová tak vás prosím o vaše názory :)

Uživatelský avatar
Ederan

Alinor

Příspěvek od Ederan » 13. 1. 2019 10:29

Zdravím tě a vítám tě u nás :)

Karta je napsaná hezky, nad nějakým překlepem sem tam (vtípit místo vštípit, urialové místo urgalové) bych i přimhouřila oči. Jedna věc mi tam ale vrtá hlavou a to je časová posloupnost.

- Tvojí postavě je 200 let. Narodila se 50 let předtím, než Galbatorix zahnal elfy definitivně do Du Weldenvarden, což je tedy cca 150 let před koncem jeho vlády (hrajeme plus mínus 60 let po ději Eragona, ale řekněme 50 pro lepší počítání).
- Otec tvojí postavy už se války s Galbatorixem účastnil a podle toho, co čtu jeho historii (boje, sbližování s matkou) to taky nějakou chvíli trvalo.
- Z údajů výše vyplývá, že jen samotná válka s Galbatorixem trvala minimálně nějakých 70 let (počítám dobu před narozením Alinor plus pak těch 50 let plus to, že zahnáním elfů to možná neskončilo definitivně) a potom nějakých 80 let Galbatorix nepřerušeně vládl jen s takovými těmi šarvátkami s Vardeny, převozy vajec atd. Sedí to? Existuje vůbec někde časový harmonogram historie v Eragonovi? :D Jestli jo, neřeknu ani píp, ale zvlášť to samotné období válčení mi přijde strašlivě dlouhé.

Další věc - to město, o kterém tam píšeš, je Nädindel, nikoli Nandiel ;)

Historie mi přijde malinko useklá, ale to vem čert. Víc mi vadí věta "Přátelstvím s Urgaly ji rozhodně nepotěšíte, naopak starší u ní požívají velké úcty." - starší kdo? Tady to vyznívá jako starší urgalové, ale to nedává moc smysl.

S dovednostmi bych byla potom ve hře trochu opatrná. U 200 let starou elfky mi to množství dovedností nijak nepřekáží, ale obecně se líp hraje za postavy, které se ještě mají co učit a kde rozvíjet.

Konečně popsat víru jako "elfské náboženství" je docela strohé a navíc ne úplně přesné, protože elfové náboženství jako takové vlastně ani nemají. Je to spíš taková ta bezmezná víra v přírodní síly a procesy, což by možnáááá stálo za to maličko rozepsat/ upravit?

Vypadá to, že nakonec je toho hodně, ale vesměs se mi na té kartě nezdají jen drobnosti. Jinak píšeš pěkně, jen si opravdu dej pozor na ty překlepy a těším se, až se uvidíme ve hře :)
Obrázek

Uživatelský avatar
Alinor

Alinor

Příspěvek od Alinor » 16. 1. 2019 1:27

Nuže co bylo jest napraveno :

co se týká věk pro alinor tak v knize bohužel není napsaná v kterém roce zahnal Galbík elfi do lesů.Ale pokud chci nechat historiji bez přeměn tak bych ji nechala nevyčíslitelný věk,tudíš neznámí.A nebo ji ubrat maximálně 50 let:) Tak ať se má pořád ještě co učit.

Město opraveno, myšlenka se staršími vymazaná to byl nejspíš muj moc rychlí myšlenkoví pochod. :D

Víra je popsaná , zas jsem se nechala trošičku unést.

Kosmetická úprava dojde až bude víc času:)

Uživatelský avatar
Alinor

Alinor

Příspěvek od Alinor » 8. 3. 2019 22:17

Děkuju moc za ederanovu poznámku k času avěku. Opravdu to tam moc nesedělo.
Město bylo opraveno.
Věta o urgalech vymazána nedávala smysl.
Věk byl snížen na 100
Víra postavy dopsána. Proště výra v přírodu.

Pokud jsou ještě nějaké neduhy co by se měli upravyt sem stím :)

doufám že jsem vše splnila, všenové je obarvené do červena.

Uživatelský avatar
Finn

Alinor

Příspěvek od Finn » 11. 3. 2019 12:48

tak jo, tohle je takový hodně složitý případ... budu upřímná, jinak se nikam nehneme

už jsme se ti pokoušeli od posledního srazu naznačit několikrát, že máš nasazenou tu laťku vysoko - občas nedáváš hru za Haflink, a proto máme celkem oprávněné pochyby o tom, jestli zvládneš chlupatou elfku, což by za jiných okolností bylo něco natolik speciálního, že bychom se každému takovému adeptu vrtali v každém detailu - namátkou byla dokonalou hráčku takového typu elfa třeba Taaera před mnoha a mnoha lety)

u tebe mhouříme všechny očka, co jich máme, ale stejně se nemůžu ubránit dojmu, že když ti pomůžeme a fakt ti bod po bodu znovu a znovu vytkneme něco, nasměrujeme tě, kde to máš opravit... je to příliš vodění za ručičku pro jednoho hráče, který už by dávno měl vědět co a jak
je hezké, že se někdy buď zasnažíš psát srozumitelně, nebo ti s tím někdo pomůže, ale co až se nikdo takový nenajde? budeme tu mít nesrozumitelné příspěvky za elfku jako nešťastný precedens, kdy už můžeme rovnou komukoli kývnout na všechno? jen to vysvětluju i z pohledu vedení - jeden náš dobrý skutek, totiž to přimhouření oček, nám do budoucna zavařuje s Alinor na spoustu problémů

nebudu tu teď rozvádět, že když si opravíš věk jak jednu položku jenom jako číslo, že je třeba tomu pak přizpůsobit celou historii - nemůžu tu sedět a takovýmhle způsobem pomáhat krůček po krůčku s tím, jak ubíhaly události a proč ti to nesedí - tohle bys jako adeptka na postavu elfky měla dělat úplně samostatně, nemluvě o tom, že jsem upřímně vyděšená z toho, že pořád nevíš, kdo je ve vedení, jak fungují herní dny a podobné naprosto základní věci - po tolika letech, co jsi tady

neber si to prosím osobně, ale můj názor je jednoznačně takový, že na rasu elfa nemáš (a ne, nemyslím tím, že když ti kartu někdo přepíše do lidštiny, že to bude oukej) a že s tím budeš nešťastná ty a budeme s tím nešťastný i my, protože budeme muset všechno, číst, šifrovat a hlídat... Alinor by se mohla hodit svým konceptem do nějaké jiné hry, Eragon není nějaké hnízdo furríků a jsem si jistá, že jinde by byla přijata a akceptována s podstatně menšími rozpaky, neřkuli že v jiné hře s konceptem furríků by byla uvítána s otevřenou náručí! srdečně doporučuju, pokud jsi k Alinor přilnula, hrát s ní někde, kde by lépe zapadla

na tomhle RPG je tu moc "ale" včetně toho, že styl hry zatím můžeš pilovat u Haf a Nyelma (považ, že už teď máš jezdeckého draka jako úžasné privilegium); chápu, že se u každého čas od času vyskytne taková ta snaha začít znovu, čerstvě, neotřele s novou postavou, ale tohle je pro tebe imho strašně velké sousto a já prostě s čistým svědomím nemůžu souhlasit a pustit tě do hry
ve vedení máš zastání, podporu, byla to jedna z nejdelších a nejzdráhavějších diskuzí... ode mě ale se vší úctou a respektem k tvému dosavadnímu pokroku hlas Alinor (ve stávající i jakékoli příbuzné podobě) nedostane - ne když vím, že na výtky reaguješ tak, že máš ráda výzvy (já tu spadnu při každé takové výzvě na pusu, to nejde - rezignuju na další konkrétní výtky a vypisování bodů ke kartě a prosím o zvážení rady zkusit Alinor jako postavu v jiné hře a tady se soustředit třeba na to, co už máš)
Obrázek
"Když mě povoláš, odmlouvání máš k tomu zdarma.
Součást nabídkového balíčku."
(Bartimaeus)

A R T I S T - X C H A N G E

Uživatelský avatar
Alinor

Alinor

Příspěvek od Alinor » 22. 3. 2019 19:54

Historie postavy komplet přepsána mou fantasijí.Byla přítelem upravený slovosled a diatritika. Věk určený tak jak by měl být :) Já jse nevzdávám.

Uživatelský avatar
Sindúal

Alinor

Příspěvek od Sindúal » 15. 4. 2019 16:59

Ahoj,

předchozí verze karty jsem nečetla, nemám tedy s čím srovnávat a budu kartu hodnotit, jako kdyby byla zcela nová a nikdo ji ještě nehodnotil. Docela dost věcí ti tam nesedí, nebo jsou nedostatečně osvětlené, což je samozřejmě u elfa problém (nároky na elfské karty jsou vysoké, na přeměněné elfy pak ještě mnohem vyšší).

1) jak jistě víš, hra se odehrává na Vroengardu, do bydliště tedy určitě chce uvést, že v Nädindelu bydlela dříve, nyní je na cestách směr Vroengard nebo něco jiného, co odpovídá situaci tvé postavy
2) kdy se Alinor přeměnila napůl v tygra? Podle toho, co jsem pročítala mi to vyznívalo, že jako vcelku mladá a to jen podle obrázku z knihy. Jenže přeměna ve zvíře (byť jen částečná) je věc složitá a je před ní potřeba velmi důkladná studie magie, anatomie lidské i anatomie konkrétního zvířete. Nejde tu třeba jen o změnu barvy vlasů, tady jde o kompletní přetvoření orgánů/končetin, k čemuž jsou ty znalosti vážně potřeba. Není to jen lusknutí prstů za jedné noci při měsíčku. Je to dlouhodobý proces, i velmi zkušení elfové ho podstupují postupně.
3) V povaze máš, že nemá ráda urgaly protože jí pozabíjeli spoustu přátel ve válce s Galbim. V historii pak, že je nenávadí kvůli historkám od otce. Jak to tedy je?
4) "Je velmi bojovná a také značně impulzivní. Nikdy neváhá vrhnout se do boje nebo se trochu pohádat." + je arogantní, ale kousek dál píšeš, že má respekt a přijímá autority -> nemá s nimi díky své povaze potíž? Moc mi k sobě tyhle dvě věci nesedí (možná je to ale jen nedostatečně vysvětlené jak jsi to myslela původně)
5) "...v dobách, kdy meče nepřestávaly řinčet, ocel křupat a boje a šarvátky utichat." - Alinor se narodila 24 let před příběhem Eragona, to už původní boje spíš neprobíhaly než probíhaly a nové naopak ještě nebyly ani v přípravách
6) v povolání máš, že bývala válečnice, v historii zas, že žádný učitel ji nedokázal vštípit umění boje, v dovednostech pak "Velmi dobře zvládá boj se dvěma meči, problém jí nečiní ani střelba z luku. " – jak to tedy je???
7) V historii jsem nezaznamenala žádnou zmínku o konci Galbatorixe. Byla to docela významná událost, která jistě neminula žádného elfa (zvláště pak určitě ne Alinor, která zjevně ví o Eragonovi a jeho příběhu)
8) "Přece jen se ale od něj dozvěděla důležitou informaci. Kde se nyní nacházejí dračí jezdci. " upřímně vcelku pochybuji, že by tohle zrovna někdo nevěděl. Zvlášť, když jí otec tak rád vyprávěl o jezdcích. To je něco jako kdyby v ČR někdo nevěděl, že existuje Slovensko
9) K fyzickým dovednostem dopiš prosím i bodové ohodnocení, ať je text doplněn i tímto pro lepší představu. A zpívání a psaní básní bych spíše dala do sociálních dovednosti (pokud nehodlá se sbírkami básní někoho umlátit :) )
10) "Je společenská a nevadí jí být středem pozornosti." píše se v povaze, v sociálních dovednostech pak najednou "Ačkoli je k hovorům s jinými bytostmi poměrně skoupá" – to se mi zdá docela jako rozpor
11) Magické dovednosti obodovat a rozdělit dle platných tabulek, takhle není poznat, co zvládá. Plus, kdo ji učil?
12) Léčení magická dovednost není, dát tedy samostatně a rozhodně rozepsat. Navíc, kde se to naučila? Minimálně anatomii by měla mít na velmi vysoké úrovni jak lidskou tak zvířecí, ale v historii o tom ani zmínka? Jen o tom, že místo učení se čehokoliv pořád někde poletovala po lese

Obecně musím říct, že na mě karta působila spíše než elfským dojmem lidským, ačkoliv slohově je na slušné úrovni. Zejména z hlediska vztahů mezi elfy (zmínka o hospodě, vztah rodičů k Alinor, obecně to, že se musela Alinor něčemu násilím učit…. na tohle elfové moc nejsou).
Také si nejsem vůbec jistá tím, jak vnímáš věk své postavy. V přibližně kolika se jí co stalo, protože u tebe to vyznívá jakoby už ve dvaceti byla dospělá, pak zmizla do lesů a tam si nějakých 60 let hrála se zvěří a pak najednou usoudila, že půjde mezi lidi? Ocenila bych tedy nějaké to přibližné rozložení, kdy jí kolik bylo (klidně i jen připsat věkové rozmezí k těm „nadpiskům“ v historii).

Určitě bych být tebou se zamyslela, jestli je postava elfa skutečně tím, co chceš a hlavně zvládneš hrát. Chápu tu touhu po „kočkovité“ elfce, ale musíš si být jistá, že ji vážně uhraješ. Nikdo tu nebude chtít mít elfa, který se začne chovat jako neřízená střela a absolutně bez důvodu bude mít elfskou náturu někde u zadní části těla :) Takže na tohle vážně pozor, píšu to všem, z jejichž elfských karet mám pocit, že úplně nejsou tím elfským duchem prostoupeni, musím tedy i u tebe.
Odkaz na kartu
Co se v kartě nedovíte, ale na vzhledu je to sakra poznat: Netřeba chodit okolo horké kaše, Sindúal je v současné době v natolik požehnaném stavu, že to tajit zcela jistě nejde, a každý kdo ji potká si to těhotenské břicho se špekem určitě nesplete (čestnou výjimku mají muži s ignoračním levelem 100 :bohoho: )

Odpovědět