Brogar

Do tohoto fóra patří veškeré žádosti o přijetí nového herního charakteru.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Baltair

Brogar

Příspěvek od Baltair » 26. 6. 2018 21:55

Obrázek
Jméno: Brogar

Pohlaví: Mužské

Rasa: Trpasličí

Klan: Otec je vargrimst, a jelikož on vlastně nikdy do Beorských hor nezavítal, tak k žádnému klanu nenáleží.

Věk: Mladý dospělý, okolo sedmdesáti let

Povolání: Akrobat, vrhač nožů, příležitostný zlodějíček ... najde se toho dost.

Jazyk: Trpasličí (mateřský), Lidský (výborná úroveň)

Víra: Zná trpasličí pantheon, avšak necítí zvláštní potřebu se k němu modlit.
Obrázek
Rodina:
Těžko mluvit v jeho případě o nějaké tradiční rodině, která by zahrnovala otce a matku, případně nějaké sourozence. Podrobnosti jeho těžkopádného vyklouznutí na světlo světa jsou zahalené v tajemnu, jelikož si na to zcela pochopitelně nepamatuje a není nikdo, kdo by snad pamatoval. Tedy ... jedna osoba by se přeci jen našla, a tím byl jeho nepříliš hrdý otec, který údajně v tu dobu dělal vyhazovače a tím pádem i tělesnou stráž, pocestným obchodníkům cestujícím tak nějak mezi Beory a Jižním královstvím. Že neměl velkou chuť se o svého nového kloučka starat vyšlo najevo nedlouho poté, kdy dítě svěřil do úschovy cirkusákům, kteří v něm viděli novou atrakci, která by jim po pár letech mohla vynášet.
Nicméně, kam až jeho paměť sahá, mu náhradní matku dělala snědá, postarší žena jménem Florence, která v cirkuse zastávala něco jako bordelmámu, akorát cirkusovou - tedy organizace, zkoušky představení, vůbec směr cesty, počítala tržbu, a tak dále. Hned na první pohled bylo jasné, že není radno si s ní cokoliv začínat. Obrovská, robustní macecha, se silou jako dva voli, která nechodila pro ránu daleko, a výchovné průplesky rozdávala s takovou grácií, jakou nikdo. Neptejte se mě, jak dokázala ve svém již obstojném věku uživit nemluvně, ale faktem je, že i když ho možná nezahrnovala starostlivou mateřskou péčí, alespoň měl díky ní kde spát a co do úst, takže si nemá moc na co ztěžovat.
Do širší rodiny pak můžeme započítat i zbytek cirkusu. Vyjmenovávat je všechny asi nemá úplně smysl, ale z toho kvanta lidí se sluší vypíchnout minimálně akrobat Django, který malého Brogara přivedl na dráhu tohoto adrenalinového sportu, a probudil v něm dřímající talent. Pravda, jeho učební metody nebyly úplně předpisové, a leckdy zacházel za hranice zdravého rozumu, nicméně pokud se chce cirkus a především Brogar uživit, musí být v tomto nejlepší. Bez práce nejsou koláče. Pokud se show nebude líbit, půjde spát s prázdným žaludkem. Šlachovitý, neméně snědý člověk zodpovědný za spoustu zlomenin a vykloubených končetin už teď může jenom unaveně pospávat kdesi vzadu v povoze, což mu nejde vyčítat, vzhledem k téměř udivujícímu faktu, že je přes tolik vystoupení stále naživu a relativně vcelku. Jídla sice nedostává tolik, co by si zasloužil, ale alespoň má kde spát a neprší na něj (občas).

Bydliště:
Kamkoliv potulný cirkus zavítá, tam je domovem. Trvale tedy obývá tři krychlové metry koňského povozu potaženého plachtou, společně se stařecky zapáchajícím Djangem, a neméně smrdutým a starým hnědákem, který vypadá, že vážně mele z posledního.

Vzhled:
Můžeme začít u výšky, která činí mezi lidmi úctyhodný jeden metr, a pár centimetrů k tomu, což z něj dělá výškově naprosto nudně průměrného trpaslíka. Doplňte si k tomu hubené, spíše šlachovitě stavěné tělo, na kterém byste gram tuku hledali jenom o maličko lépe než na zástupu somálských dětí, a najednou zjistíte, že tak obyčejný trpaslík není... To navíc přesvědčivě podporují zrzavé, skoro až rudé vlasy které nosí jako drtivá většina trpaslíků dlouhé, a rozpuštěné na zádech. Protože když lidi šokovat, tak pořádně. Hustý plnovous jakožto i zelené oči jsou snad samozřejmostí, stejně jako hustě poseté pihy po celém obličeji, které stejně nejdou pod tou hřívou ani vidět.
Pokud se stále necítíte dokonale zhnusení, nastal čas upoutat zrak od jeho zarostlého obličeje a sklouznout pohledem ke zbytku těla, které je hustě potetované nejrůznějšími ornamenty a nápisy v jakýchsi, pro něj neidentifikovatelných, runách, které mají vzhled cirkusáka jenom podtrhovat. Táhnou se mu po celé hrudi, zádech, a obou pařátech, stejně jako na nohách a, speciálně pro dámy, také na hýždích. A jelikož si nesmírně libuje v provokování druhých, dává je pěkně na obdiv a nosí hruď pompézně vystrčenou a odhalenou, aby se mohl každý pokochat tou krásou. Téměř dokonale tak přiživuje pověru, že jsou cirkusáci bezvěrci, veksláci a že mají cosi s ďáblem.
V čem nicméně po fyzické stránce vyniká, tak je to pořádná dávka pružnosti a mrštnosti, s jakou předvádí své umění. Jistě, někdo by mohl argumentovat, že je jedná o roky tvrdé dřiny, a já bych s tím souhlasil, navíc pokud vezmeme v úvahu, že je trpaslík ... a ti většinou moc ohební nejsou. Pravděpodobně za to může chudá strava, kterou je zásoben, a celoživotní cvičení těchto dovedností, které z něj udělali doslova baletku.
Co se šatníku týče, tak vzhledem k omezenému rozpočtu na sobě mívá výhradně spodní část tuniky neutrální šedé barvy, s páskem kolem pasu, a vysokými, taktéž víceméně nezajímavými botami, které vypadají, že drží jenom silou vůle. Hruď má, jak již bylo řečeno, odhalenou, a protože zatím příliš daleko na sever nezavítali, prozatím nemá problém co se komfortu týče.

Povaha, záliby:
Brogar je tělem i duší zmije a člověkem tak vypočítavým a přetvářejícím se, že je téměř nemožné udělat si jasný obrázek toho, jaký povahově je. Podobně jako již zmínění plazi i on dokáže naprosto s přehledem a pružně měnit polohy a nálady podle toho, jak si to situace vyžaduje. Umí být nesmlouvavý, pokud jde o cenu, podlézavý, pokud je šance na přilepšení si, nečestný, pokud to jinak nejde, ale také ohleduplný a chápavý, když zrovna potřebuje být za dobráka. Zkrátka na milion situací milion masek. Nemá proto velký problém vmísit se přesně tam, kam potřebuje. Kde lidi neohromí šarmem a svým uměním, tam mu pomůže mazanost a lstivost, které má na rozdávání. Kde nepomůže tohle, dokáže se z problému docela slušně vykecat.
Odhadnout proto jeho pravé rozpoložení může být opravdu oříšek, a pokud se s ním neznáte moc dlouho, nebo mu neumíte vlézt do hlavy, pravděpodobně se vám to nepodaří. Jedná se totiž z jeho strany o mnoho let pilovanou dovednost, kterou se musel naučit stejně dobře, jako své vystoupení nahoře v oblacích, pokud si chtěl zajistit něco dobrého k snědku, a v tomhle u nich vládl přísný režim netolerující žádnou výjimku.
Sarkasmus je mu blízkým společníkem, stejně jako schopnost bleskově reagovat na situaci před ním. Když se do něj někdo pustí, což bývá díky jeho vzhledu poměrně často, s úšklebkem jemu vlastním vrací slova s lehkostí nazpět, občas za doprovodu nějakého toho hereckého výkonu, než bezpečně vyklidí pole dříve, než by se mu to mohlo vymstít. On totiž není moc dobrý rváč. Tedy jistě, pravděpodobně by někoho uměl naklepat jako řízek, ale je vlastně z povahy nekonfliktní člověk, co se fyzických soubojů týče. Na slovní úrovni vás klidně rozcupuje na kousky. Z toho vyplývá, že je Brogar ve skutečnosti hrozný sobec a egoista. Proč by taky nebyl? Vždyť mu jde pochopitelně jenom o jeho vlastní úspěch, nepotřebuje být s každým kamarád, pokud pak nedostane to, co chce. Jelikož k němu nebyl život moc laskavý, nevidí důvod, proč by si nemohl dovolit cokoliv, jen aby sám sebe uspokojil.
Shrnout jeho záliby do několika bodů je vlastně nemožné, protože se zdá, že se snad rodí každý den nanovo, jako nějaký opeřenec. Jednou se totálně nadchne pro zpěv, který v jeho podání zní asi jako když řežete dřevo nesmírně tupou a rezavou pilou, jednou celý den pilně nacvičuje tanec s ohněm, během kterého málem podpálí sebe a své okolí, a další noc počmárá domy nadutým šlechticům, kteří mu naposledy nedali almužnu. Vynalézavost je v jeho případě nekonečná, a ještě než připluli na ostrov, už se mu v hlavě urodila spousta nápadů, jak se vyrýt místním do paměti.

Historie:
Brogarova životní cesta začala přesně tak, jako probíhala po celý dosavadní zbytek - pěkně nedůstojně. Narozen za pěkného slejváku někde v bahně u jakéhosi nejmenovaného, a bohem zapomenutého městečka, kde jeho první zkušenost se životem začala pěkným mlasknutím do řádně podmáčeného bláta, následující hlasitým, jakoby vyčítavým řevem, než se mu dostalo nějaké té pozornosti od nepříliš nadšené novopečeného otce. Že si nemá na ten podmračený ksicht zvykat moc dlouho vyplynulo za několik dní, kdy si spokojeně cucal prst v puse a naprosto lhostejně vůči okolí koukal nahoru na nebe, zatímco už byl "otec" tou dobou pořádně daleko, a jelikož matka nebyla k zastižení, pravděpodobně natáhla bačkory u porodu.
Nakonec se ho ujala bordelmá .. tedy řekněme žena ve vedení celého cirkusu, který "shodou okolností" tábořil hned vedle jeho dočasné noclehárny. Těžko říct, jestli to udělali ze soucitu, nebo protože už zkrátka nemohli vydržet ten děsný kravál, který dokázalo to nemluvně kolem sebe tvořit, nebo kvůli tomu smradu, který jim kazil žrádlo, a u kterého nedokázali ani koně schopně žrát. Pravděpodobně to byla kombinace obojí. Jo, a taky se o něj do té doby nepostaral žádný predátor, což je samo o sobě velkým úspěchem. Jeho první krůčky tak začali pod přísným pohledem jeho nové macechy, která ho velmi svědomitě a fyzicky opatrovala, a vedla v životě správným směrem. Od čtyř let se tak učil vrhat ostré nože na rychle se točící terč, žonglovat s hořícími kruhy, a kroutit si tělo do takových pozic, že mu div nepopraskali všechny šlachy v těle. Zkrátka docela normální a šťastné dětství, které nebylo na středověké poměry ničím zajímavé. Možná ani oni sami nečekali, že veškerý tvrdý fyzický trénink obstojně zvládne, a nezabije se u toho, takže jak stárnul, začali s ním jednat o něco lépe. Talentovaný klučina se brzy ukázal jako velice pružný a učenlivý hoch, který dokázal pro lidi nemožné kousky už v mladém věku, takže ho začali ostatní, za doprovodu imaginárního cinkání kulatých mincí, učit stále obtížnější a nemožnější kousky, které měli lidi nalákat, aby se na ně přišli podívat, a samozřejmě zaplatit.
Víc než cokoliv jiného si připadal jako nějaký výstavní exponát. Den co den musel namáhat své tělo do naprostých limitů, aby nakonec dostal trochu kaše na večeři, a další den znova. Občas se sice zadařilo, a v pauzách během představeních vybrat kapsy pořádně bohatému měšťanovi, ale jelikož býval v davu už tehdy lehce rozpoznatelný, málokdy se mu to povedlo. No a takhle nějak probíhalo jeho dětství a dospělost. Většinu dne buďto tvrdě trénoval, nebo svými kousky bavil dav, nebo seděl za koňským zadkem v karavaně směřující k dalšímu městu. Nebyl to sice moc šťastný život, ale jelikož nic jiného neznal, tak si neměl na co ztěžovat. Může to někomu připadat jako zajímavý život plný adrenalinu, a ono to tak vlastně i bylo, ale po tolika letech to začalo být velmi nudné a jednotvárné.
Z tohoto důvodu si už delší dobu odkládal drobné nakradené peníze bokem, neboť jak dospíval, srdce stále více toužilo poznat i něco jiného, než jenom neustále kočování. A jelikož neměl příliš možností, jak změnit svůj život, než se stát dračím jezdcem, o kterých se vyprávělo spoustu příběhů, docela logicky chtěl zamířit tam. Nebudeme si nic nalhávat, Brogar chce zbohatnout. Nechutně zbohatnout. Tak, aby nemusel do konce života ideálně nic nedělat. Šlechticem se dost pravděpodobně v dohledné době nestane, a o obchodování ví velké kulové. A jezdce na ještěrce přece nenechají strádat, no ne?
Brilantní plán se mu podařilo realizovat až teprve o několik let později, kdy cirkus dorazil poprvé, co si pamatuje, co Nardy. Severního města. To bylo pro Brogara, celý život znající jenom horko a písek, něco neskutečného. Země tu byla zelenější, vzduch chladnější ... a moře! Okamžitě si zamiloval tu vůni soli, smrad rybiny, a puch rybářů natolik, že se pouhý plán změnil doslova v posedlost. O to horší bylo najít někoho, kdo by ho převezl na ostrov, za dobrou cenu, a ještě ke všemu by snesl přítomnost takhle vyhlížejícího člověka. A to bylo tady na severu mnohem těžší, jak záhy zjistil. Všichni se to tu báli mnohem více, jakoby jenom jeho pohled stačil k tomu, aby proklel celou rodinu na deset generací dopředu a zajistil stoleté sucho na jejich zem. Tak to nakonec udělal lstí. S využitím svých kaskaderských kousků se pevně chytil za záď odplouvající lodě, a byl by si mnul ruce jak chytře to udělal, kdyby se nemusel držet, pochopitelně. Jenže mělo to jednu nepředvídatelnou chybku. Ostrov je několik dní daleko! Samolibý úsměv mu ze rtů zmizel po několika hodinách nepohodlné plavby, kdy se na moře začínala sléhávat tma, a po pevnině ani vidu, ani slechu. Sice tam do rána vydržel, ale poté už neměl síly, tak musel vylézt na palubu a raději se svěřit do područí námořníků, kteří ho sice nehodili zpátky do moře, ale alespoň z něj řádně vymlátili duši.

Obrázek

Fyzické dovednosti: už podle stavby těla je jasné, že není stavěný na sílu, ani výdrž, ale jeho velká výhoda spočívá v mnohaletém intenzivním tréninkem podpořené pružnosti a mrštnosti. Nemohl si dovolit žádnou chybu, neboť by to znamenalo jeho smrt. Je tak pro něj zcela běžné si dát nohy za hlavu, natáhnout se až do neuvěřitelných pozic, jako předvádět celou sadu salt, přemetů, kotrmelců a efektních triků tak, že to působí především na oko diváka. O to tady taky jde.
Kromě toho musel také pořádně vypilovat mušku, jelikož také umí velice dobře házet dýky, a trefit svého kolegu na citlivé místo by znamenalo jednak pořádný výprask, při nejmenším. Chtít po něm trefit například kutálející se barel z otočky, to nebude žádný problém.
tabulkověUkázat
Pružnost: 4/10
Vrhání nožů: 3/10
Rychlost: 2/10
Postřeh: 1/10
Sociální dovednosti: takový, jak si to situace vyžaduje. Brogar je znamenitý co se sociální interakce týče, a bystrým pohledem rychle zhodnotí situaci před ním, které se dokáže velice rychle přizpůsobit. Během hovorů dokáže pružně měnit téma, a pokud objeví vaší slabou stránku neváhá po ní skočit, pokud z toho bude mít prospěch. Nemá problém s lhaním, rád lidi provokuje a šprtá do nich.
Získat si jeho opravdovou, upřímnou důvěru je nicméně velice těžké.

Magické dovednosti: nic, nula. Možná v sobě nějaký potenciál má, ale prozatím tu nebyl nikdo, kdo by ho objevil.
Jiné dovednosti: umí slušně řídit koně (s parkováním má trochu problémy, hlavně jeho model neměl parkovací kameru), něco málo si uloví, uvaří. Cirkusáci mu vštípili základní povědomí ohledně bylinkářství, především tedy která kytka je dobrá jako čaj, která léčí, a které by se měl obloukem vyhnout. V omezené míře zvládá zpracování kůže, ať už do jednoduchých opasků, nebo řemenů.
Naposledy upravil(a) Baltair dne 14. 7. 2018 19:15, celkem upraveno 7 x.

Uživatelský avatar
Hati

Baltair

Příspěvek od Hati » 3. 7. 2018 9:58

Vítej u nás!
Karta je pěkná, čtivá a po upřesnění/přeformulování některých částí by neměl být problém ji přijmout.
Tím prvním, co kapku hapruje, je rodina. Je sice fajn, že ho vychovávali cirkusáci, ale k biologické rodině bychom rádi slyšeli něco víc než "někdo ho porodil, asi". Konkrétně u půlelfů chceme vždycky vědět, jak se něco takového vůbec mohlo stát, vzhledem k elfským tendencím se zašívat do lesů, nevystrkovat odtamtud ani špičku nosu a tiše odsuzovat lidi.
Další věc, byť ne úplně v chronologickém pořadí: "Půlelf, ačkoliv zdědil drtivou většinu rysů po svém lidském potomkovi, bůhví kterém." Pevně věřím, žes chtěl říct předkovi, protože jinak jsem zmatená a mírně zděšená.
"taky ho neprodala v prvním městě otrokářům, takže ji vlastně nemá co vyčítat." Okej, crash course. Otrokářství v naší verzi Alagaësie sice existuje, ale jedná se o hodně okrajovou záležitost a v "civilizované" části kontinentu se na podobné praktiky kouká velice zle, takže otrokáři v prvním městě asi fakt ee.
Poslední námitka, kterou mám, je ten "bůhvíjaký severský jazyk" kterým je Baltair potetovaný. Určitě u nás existují dialekty a nářečí, ale lidé jako celek mluví jediným, obecným jazykem. Chápu o co ti šlo, takže navrhuju severský jazyk zkrátka změnit na runy, které u nás už vedeme.
Nenech se prosím výtkami odradit, jako celek je ta karta fakt fajn, a tohle jsou až na tu rodinu vážně kosmetické věci.
S pozdravem,
Hati
Obrázek
#7085a1 | #000000

Uživatelský avatar
Baltair

Baltair

Příspěvek od Baltair » 8. 7. 2018 11:04

Děkuji za zhodnocení a vypíchnutí některých částí. Změny jsem zvýraznil tučně. Ve zkratce - rasu jsem změnil na lidskou. Striktně netrvám na půlelfovi, a než si vymýšlet nějakou další zápletku, raději zvolím cestu menšího odporu. Zmínku o otrokářích jsem přepsal, stejně jako ty severské nápisy na runy, takže by to mělo být vše :mrgreen:

Uživatelský avatar
Baltair

Brogar

Příspěvek od Baltair » 8. 7. 2018 20:38

Tak jo, trochu jsem to předělal. Rasu, jméno. K tomu upravil rodinu, aby to lépe sedělo.

Uživatelský avatar
Hati

Brogar

Příspěvek od Hati » 12. 7. 2018 11:45

Ok, mně se to líbí. Za mě PRO.
Obrázek
#7085a1 | #000000

Odpovědět