Alinor

Do tohoto fóra patří veškeré žádosti o přijetí nového herního charakteru.
Odpovědět
Alinor

Alinor

Příspěvek od Alinor » 3. 9. 2018 21:51

Jméno:Alinor

Pohlaví:žena

Rasa:elf

Věk:200

Povolání:Kdysi válečnice teď skládá balady


Jazyk:elfský a lidský


Rodina:
Otec: Faileon býval vojákem, teď už ale žije poklidným životem se svojí družkou, obklopen přívětivou náručí přírody.
Než se osud Faileona nadobro propletl s tím Laitainëiným, trvalo to dlouhý čas, leč vyplatilo se s nekonečnou trpělivostí vyčkat a nechat čas uzrát. Tímto totiž tento elf získat spřízněnou duši na věky věků. Než ale jiskérka přeskočila a rozhořela se věčný plamen, musel napřed Faileon prožít dětství a dospívání.
Faileon se od útlého dětství pohyboval na dvoře samotného elfského krále. Jeho otec, starý a moudrý elf Vidräiön, působil coby důvěrník a rádce samotného krále. Proto se Faileon rozhodl vstoupit do kruhu bojovníků, neb ve své mladickosti a nevyzrálosti neviděl lepší způsob, jak jinak sloužit svému vladaři, jímž byl od malička fascinován a choval k němu obrovskou úctu. Proto, jakmile povyrostl natolik, aby mohl být zasvěcen v umění boje, neváhal ani na vteřinu.
Samotný výcvik probíhal veskrze bezproblémově. Faileon jakoby byl pro boj zrozen. Štíhlý, mrštný, rychlý. Jeho bystrému, pronikavému zraku málokdy unikl náznak nějaké záludné finty, kterou vzápětí dokázal využít proti protivníkovi. Opojen svým talentem a střídmě, avšak vážně míněnou chválou od svým mistrů, nepochyboval Faileon o své výjimečnosti.
Všude kam přišel, hýřil sebevědomým a i na elfa výrazným egoismem. Ovšem díky svému vytříbenému umu slovíčkaření si dokázal zprvu rozpačité okolí nakonec přiklonit na svou stranu. Proto pro něj Laitainë byla takovou pomyslnou studenou sprchou.
Již během prvního setkáni, kdy byla přizvána na královský ples, aby svým přízračným zpěvem potěšila uši všech přítomných, Faileonovi vyloženě učarovala. A po prvotním neúspěchu, kdy se Laitainë nenechala vůbec pobláznit zaobalenými řečičkami a velikářským chováním (ba naopak, s lehkostí na ručce i duši, vykázala toho arogantního floutka do patřičných mezí), jí doslova propadl. Ne, že by v něm sama zalíbení nenalezla, věděla však, že jejich čas přijde až později. Stejně jako měl, uzrál samotný Faileon.
A proroctví bylo naplněno, jakmile začaly boje s křivopřísežníky a samotným Galbatorixem. Faileon samozřejmě stanul v první linii. Jenže průběh samotných bitev, kdy smrt stíhala prohru a zrada převyšovala nad ctí, uvadalo počáteční nadšení. Nakonec, poté, co padla Ilirea a elfové byli zahnáni do lesů Du Weldenvarden, ztratil Faileon i ty poslední zbytky naděje a vystavil si kolem své mysli vězení z pocitů zmaru a selhání.
Uzavřel se do sebe a nedokázal se z drtivé porážky vzpamatovat. Chodil bezmyšlenkovitě po lese, ale nenalezl v něm potřebnou útěchu. Jeho vnitřní zrak byl oslepen. Jako tělo bez duše, bloumal od ničeho nikam dobu, kterou už si ani sám nepamatuje.
A bloumal by i nadále, pokud by mu Laitainë nevstoupila do života podruhé. A tentokrát navždy.
Hloubavá, empatická elfka pečovala o Faileona trpělivě a zaníceně. Nespěchala. Ve věčnosti nebylo kam. A ubránit hranici lesů byl mnohem snazší úkol, než otevřená válka.
Provázela tedy Failena složitým labyrintem jeho vlastní, ztrápené duše, až jej nakonec vyvedla zpět na světlo světa. Během této cesty mu odhalila krásu veškerého bytí, svým zpěvem zhojila šrámy, rozjasnila pohled, sejmula z jeho ramen mladickou povýšenost.
Faileon nalezl nový smysl života. V jeho opečovávání. A samotné Laitainë.
Počáteční vzájemná náklonost během tohoto putování nabyla na takové síle, že se nejen rozhodli zůstat navždy spolu, ale ztvrdit svůj svazek i počnutím potomka.
Tak přišla na svět Alinor.
Matka: Laitainë, typická elfka milující vše živé, která zasvětila svůj život péči o potřebné a tvořivému zpěvu, jímž taktéž pomáhá všude tam, kde je to jen možné.
Příběh Laitainë začal v samotných lesích, kde, vedena svojí matkou, objevovala nejen krásy a taje kmenových zákoutí, ale i pocítila touhu tento život opečovávat a ochraňovat. A jak jinak, než-li láskyplným dotekem, bezbřehou trpělivostí a něžností za doprovodu magické melodie písně.
A tak mladičká elfka rostla a vzkvétala se stejnou krásou jako její svěřenci. A zároveň se od nich učila. A nebýt uvědomělého vedení ze strany její matky, Gäbianné, nejspíše by kouzlu lesa propadla natolik, že by se buď změnila v nějaké zvíře či by se vezpívala do některého z mnoha stromů.
Takhle ale dokázala Laitainë zůstat jednou nožkou na pevné zemi, leč duší se ocitla ve sférách povznesených. Proto, když se seznámila s Faileonem, ani nemohla propadnout jeho lacinému kouzlu. V jeho nitru však spatřila svůj osud. Jen neměl být naplněn hned.
Takže poté, co splnila přání samotného krále, aby se zúčastnila onoho plesu, opět se stáhla do ústraní. Ve válce však i ona přiložila ruku k dílu a pomáhala vdechnout život na těle zraněným vojákům, i těm duševně zlomeným.
Až nakonec přišel její poslední pacient. Kterého z nočních můr vyléčila a nový obzor mu odhalila. Stejně jako své srdce.
A aby nemuseli bloudit po nekonečném Du Weldenvardském lese, vyzpívala pro svojí rodinu stromové sídlo, které je obklopené divokou, leč nádhernou zahradou.
Místo jako stvořené pro podnícení fantazie neposedného dítka.

Bydliště:Nandiel

Vzhled: Krásné rysi elsfké mladé dívky se po čase strávených na bytevních polích se změnil do křivek bojovnice. Její obličej vibledl tvář se ošlehala větrem, jedno ucho už bylo natrhlé Tygří ucho. Má zelené oči je ladná a stavěná na pohyb vevětvých. Skráka jako každý bojovýc elf což její vlasu s etýká , má je stříbrno bílé a hrozně ráda si po každém poku hlavi dělá copanky do nich zaplétá zlatavé řetízky.

Povaha záliby: Válečné uměni, balady, Příroda zvířata. Ku podivu i čtení knih
Alinor je velmi zpurná a nespotaná a svá elfka a příšerně divoká pokud má svuj den a toulá sev lesích, někdy je težké pro ni přepnou do civlizovanějšího chování.Zrovna tak její pozornost někdy nani musíte lusknout páč vás nevnímá ačumí uplněněkamjinam. ták že pokudji vidíte na jednom místě a ohlédnete s etamznovu tak už tam není. Umí ejt velmi milá a přátelská ale pokud seji nezdáte chová se k vám jako každý elf nebo když vás nemá ráda. Pokud začnete mluvit o čtení o baladách o přírodě je hned vaše. věnuje vám veškerou pozornost.Pokud odjde na boj je neuprosná taktická bojovnice.

Víra postavy: Elfské náboženství

Historie:
Narodila se 50 let před tím, než zvrácený dračí jezdec Galbatorix v urputném boji donutil Elfy ustoupit do Du Weldenvarden. Narodila se za divoké noci, která patřila divé zvěři a nesla se v jejich duchu a zpěvu, který se dovál až k její kolébce a k jejím elfským ouškům.
Nikdo, a ani její rodiče, nepředpokládal, jak divoké, velmi vzpurné a nespoutané dítě se jim narodilo. Alinor, jak ji pojmenovali, měla prostě svou hlavu a byla vskutku divočejší než jiné elfské děti. Ukočírovat ji bylo pro její rodiče velmi namáhavé a stejně tak i udržet její pozornost.
Když se ji snažil její otec naučit něco, co patřilo do elfských tradičných znalostí, tak to dopadalo vždy tak, že když se ohlédl, zda dává pozor, byla fuč. Alinor se pak z toulek vždy vracela až na večer. Milovala však otcovo vyprávění o bojích mezi elfy a draky a o uzavření mírové dohody. O prvním dračím jezdci. Tehdy poslouchala velice zaujatě.
Její matka však měla o své dceři jinou představu a nevzdávala se jí. Když ji nedokázali potřebné naučit ani vtípit oni, tak je měli zastoupit zkušení učitelé. V jejich doprovodu opustila rodný Nandiel a odcestovala do Ellesméry.
Alinor si na protest, pomocí magie co koluje v elfských žilách a byla celkem pilně procvičována, změnila svou nádhernou elfskou podobu na částečně zvířecí. Pozměnila si ji právě pro to, že chtěla dát najevo, že na vztah k divoké přírodě nikdy nezanevře, i když jí učitelé nedají čas, na to, se jí věnovat a pobíhat po lesích, výt na měsíc a různé další divoké zvířecí vrtochy. Bylo to tehdy, kdy během úplňku meditovala ve větvích stromů. Kouzly si přičarovala ocas - bílý s černými pruhy, a za zvuku zvířecího zpěvu i uši stejné barvi a vzoru. Zašla tak daleko, že si pozměnila i půvabný nosík, že kterého se stal kočičí čenich. Nezapomněla ani na své ladné nohy a ruce.
Nijak jí to ale nepomohlo a učitelé se snažili dál, i za těchto okolností. Učila se tomu všemu, co by měl správný elf znát, a tehdy přišla na chuť hudbě. Snažili se ji naučit i dalším činnostem a vědění. Ale to už bylo zapotřebí se naučit něco jiného, jelikož dějiny se posunuly mnohem dál a bylo zapotřebí poznat chuť chladné oceli. Ted považovala své žití a dětství do svých 50 let za šťastné a mohla o něm začít skládat balady. Když se však elfové střetli s Galbatorixem a byli po urputném boji donuceni se stáhnout do hlubin lesů, Alinor poznala i temnou stanu žití a poznamenalo ji to. I ona přišla jako všichni ostatní o spoustu elfů, které znala a milovala. Viděla je padnout, viděla jejich mrtvá těla, viděla prostě vše.
Takto to probíhalo dlouhá léta a během toho času se z ní stala i schopná bojovnice. Myšlenky na ochranu své rodné země a lidi ji hnaly neustále kupředu, ale záblesky vzpomínek z prvního konfliktu ji občas donutí se schoulit do klubka a plakat. To však muselo stranou, jelikož bitvám ještě nebyl konec a byla až do konce vlády Galbatorixe, byla přítomna v řadách elfských vojáků. A někteří ji začali přezdívat zpívající tygřice, jelikož po každé bitvě či tahu seděla a skládala balady, díky kterým se neměla no hrůzy války a padlé bojovníky nikdy zapomenout.
A po pádu trýznitelovi vlády se nevrátila do rodné země, ale začala cestovat a šířit balady, které za ty roky poskládala. Chtěla utišit svou duši a smít krev ze svých drapů. Na těchto cestách potkala zajímavého člověka. Krysař si říkával a Zephir se jmenoval, zaujal ji natolik, že spolu nějakou dobu cestovali, než se zas rozdělili…


Dovednosti:
Bojové uměni :4/10

SKládání balad a spěv:4/10
Naposledy upravil(a) Alinor dne 14. 9. 2018 23:57, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
Richard

Alinor

Příspěvek od Richard » 5. 9. 2018 10:45

Vítej u nás, Alinor! :)

Nebudu nic prodlužovat a rovnou se vrhnu na posudek karty.

Inu, na elfa to drakužel nestačí. Chce to ještě trochu zapojit fantazii a rozvinout body: Rodina, vzhled (zde máš dost prostoru se rozepsat o oné pozměněné podobě, která se zmíněná v Historii), povaha, dovednosti. Mrkni kupříkladu na kartu elfky Nimue.
Historie je ale vcelku dobře napsaná, jen sem tam je nějaký překlep.

Zkus si proto ještě jednou po sobě kartu přečíst a bod po bodu si to v klidu sepiš. Byť by si měla mít tempo jedna část=jeden den. Však ono to půjde :) chce to jen trochu té prvotní trpělivosti. Odměnou pak ale je, že na kartu nebudeš muset dlouho sáhnout a o to víc prostoru strávíš ve volné hře :)
Myšlenková mluva:
Richard: #00ff7f, Vespërlan: #ff40ff, Společná: #400080
Aktivita: Pomalý rozjezd :3
Upřesnění:Ukázat
  • Richard není fretka; tzn. můžu odepisovat převážně v dopoledních hodinách, a ani to není jisté, že bude pokaždé prostor. Odpoledne a večer je opravdu mizivá šance, že budu mít čas odepsat. Víkendy a svátky jsou na tom velice obdobně.
  • Píšu pomalu! Proto se, prosím, dívejte na magické tlačítko:

Alinor

Alinor

Příspěvek od Alinor » 5. 9. 2018 20:52

Pracuje se na veškeré upravě a přepisu :)

Odpovědět