Základní informace
Jméno: Zinbryn z Dûrgrimst Ledwonnû
Pohlaví: Muž (Knurlag)
Rasa: Trpaslík (Knurla)
Věk: Mladý dospělý trpaslík mezi 45 a 50 lety. (Takže nějakých 25 lidských let.)
Povolání: Zlatník, šperkař a rytec
Jazyk: Trpasličí jako rodilý mluvčí, Lidský základy naučené při cestování a obchodu, Trpasličí znakový
Klan: Dûrgrimst Ledwonnû
Rod: Dlouhá linie mistrů zlatníků a klenotníků počínající u Gravruna Tichého
Rodina
Hluboko v Beorských horách se nachází malé trpasličí město Sthrangar-hûl. Toto město, či spíše větší vesnice je jedním ze sídel klanu Dûrgrimst Ledwonnû. Ty rody, kterým nevyhovuje ruch Tronjheimu či Farthen Dûr se stahují do tohoto klidného kouta hor. Městečko je vytesané do světlého krystalického kamene a jeho chodby jsou zdobeny nespočtem precizních rytin. Oltáře Morgothala zde nejsou hlučné, jako v jiných sídlech trpaslíků, pracuje se zde v tichu, s přesností a svědomím. Díky malé rozloze města i odlehlosti jeho polohy se zde vytvořila uzavřená komunita, která uctívá čistotu materiálu i úmyslu.
Právě toto místo si vybral před asi pětseti lety Gravrun Tichý jako domov svého začínajícího rodu. Z otce na syna si začali předávat mistrovské znalosti drahých kovů, kamenů a práce s nimi. Sám Gravrun je údajně autorem některých pokladů uložených v pokladnicích Tronjheimu.
Právě z tohoto rodu pochází i Zarmor. Tento mohutný trpaslík, který vládne mistrně řemeslu šperkařství a zlatnictví je znám v horách i říši lidí. Od té doby, co mistrně ovládl řemeslo, které se v rodu učí již od dětských let, začal cestovat za obchodem po horách i okolí. Jeho precizní a čistá práce si našla obdivovatele jak u bohatých trpaslíků, šlechticů mezi lidmi, tak mezi obyčejnými lidmi. Svojí zručností si zajistil živobytí, které mu dovolilo si v rodném městě pořídit pohodlný dům s dílnou. Do tohoto domu si přivedl i svoji ženu Hildru, kterou potkal na jedné ze svých pracovních cest. Ona sama pochází z obchodnického rodu, která se vyzná v kamenech i kovech a tak dokázala přinést další schopnosti a blahobyt jejich rozrůstající se rodině.
Brzy po svatbě se jim narodil syn Keldrim. Ten se, řízen tradicí, začal učit řemeslu, avšak brzy se ukázalo, že má talent spíše na kovotepectví a liturgii samotnou, nežli na přesnou a drobnou práci rytců a šperkařů. Tento talent ho zavedl do dalších měst hor, kde se učil od mistrů, kteří ho zdokonalovali v jeho talentech. Když se po letech cest vrátil domů, mohl tedy rodině pomoci s dalším vylepšením a rozšířením umu.
Druhorozeným synem se pak narodil právě Zinbryn. Vyrůstal pod přísným a mlčenlivým dohledem pečlivého otce. K jeho kritickému pohledu patřil i klidný a citlivý dotek matky. Oba ho vedli a vychovávali svým způsobem a tvořili ho tedy takového, jakého je dodnes.
Otec není typ, který by pochvaly rozdával na potkání a největším uznáním bylo prudké přikývnutí u dobře vyvedené práce. Syny vedl k tvrdé a pečlivé práci a víře. Učil je, že bůh Morgothal vidí vše a dobrou práci uznává a špatnou a nečistou trestá. Matka zase učila oba bratry tomu, že dobrý obchodník se vyzná v lidech, jejich řeči těla a gestech.
Větší věkový rozdíl mezi bratry jim neumožnil blízké pouto, ovšem Keldrim se vždy stavěl na ochranu mladšího bratra. Kdykoliv byl doma, pomáhal mu s prací i učením, ale nikdy se nedokázali vzájemně úplně pochopit. Keldrim, který byl vždy více proměnlivý ve svých náladách jako kovy, které tavil, nedokázal ocenit klidnou a tichou povahu Zinbryna. Ten zase nikdy nepochopil bratrovu potřebu po společnosti vrstevníků a více ocenil možnost pozorovat mistry při práci a učit se od nich.
Bydliště: Rodinný dům ve vnitřní části městečka Sthrangar-hûl.
Vzhled
Zin svojí postavou jednoduše zapadne mezi každou skupinu trpaslíků. Stavěný je jako kus skály, kterou nepohne ten nejsilnější výkyv počasí ani osudu. Výškou nepřevyšuje 115cm a do šířky mu k tomuhle číslu moc nechybí. Ovšem často se může zdát, že je širší než vyšší, protože se hrbí. Ramena nosí shrbená jak se hodí a patří na někoho, kdo celý svůj život zasvětil drobnému řemeslu. Hodiny a roky nad stolem s jemnými nástroji v ruce, mu rovná záda nepřály. Ovšem práce s pecí na tavení kovů, tahání materiálů a práce v dílnách mu nadělila svalnaté paže. Na nějakého kováře určitě nemá, ale kladivem se ohánět dokáže nejspíš lehce.
Kůži má světlejší a někdy se může zdát, že má načervenalý nádech, jako kov, který chladne po vytažení z pece. Oheň výhní se mu tak snad podepsal neodmyslitelně i do vzhledu.
Odlesky ohně můžeme vidět i v jeho vlasech a vousech. Ty má tmavě ryšavé a na slunci hážou měděné odlesky. Sem tam už se v nich objeví nějaká ta žilka stříbra, snad že se ho drahé kovy věrně drží a prozrazují ho. Vlasy i vousy nosí vždy pečlivě upravené a učesané. Málokdy lze potkat bez zapletených copánků tak příhodných pro ty, kteří se živí rukama a potřebují pracovat bez uvolněných pramenů. Copánky si zdobí kroužky vyrobenými z drahých kovů a kamenů, kdo ví, snad z vlastní dílny. Tyto drobné šperky najdeme ve vlasech i hustých zapletených vousech. Stříbrné plíšky, měděné drátky a zlaté obroučky doplňuje korálky ze smaragdů a granátů. Často v těchto ozdobách můžete na přímém slunci zahlédnout nějakou drobnou ale působivou rytinu.
Jediné další šperky které nosí jsou jednoduchý medailon na krku a masivní pečetní prsten na pravém prsteníku.
Pečetní prsten: Masivní prsten nacházející se na Zinově pravém prsteníku je vyroben z jakéhosi tmavého, matně lesklnoucího se kovu. Podá-li vám jeho majitel ruku k pozdravu, prsten se může zdát chladný na dotek jako oblázek vytažený z bystrého horského potoka. Na pečetidle lehce vystupuje jediná strohá runa. Čára téměř rozdělující pečetidlo na dvě stejné poloviny se na obou koncích rozděluje do pevných ramen. Runu obklopují paprsky sbíhající se do středu. Tato runa značí rovnováhu a jednoduchost práce, kterou rod uznává. Prsten rozhodně není určen k ozdobě ale k paměti na závazek, jenž se řemeslník zavazuje sobě, zákazníkům i Morgothalvi. Takovýto prsten je předán pouze těm, kteří obstojí zkoušce ohněm a mohou tak přijmout náklonnost boha řemesla.
Přívěsek: Velice jednoduchý medailon, který je zavěšen na odrbané kožené šňůrce, Zin nikdy neodkládá. Jde o jednoduchý kovový ovál se vsazeným prasklým kamenem. Při bližším ohledání si může kde kdo všimnout toho, že jde vlastně spíše o zdařilou skleněnou napodobeninu drahého kamene, která je jaksi prasklá zevnitř. Na kovovém lůžku si při bližším zkoumání lze všimnout rytiny nějaké runy. Ten kdo se vyzná v runách by snad mohl poznat runu Falthgrûn, znamenající pád či poklesek. Stejně tak by odborník mohl určit, že tento přívěsek, nemá téměř žádnou peněžní hodnotu.
Při obchodních výpravách mimo dílnu se obléká do praktického oblečení, které ukazuje svoji cenu pouze kvalitou výroby. Nosí krátký cestovní kabát z tmavě hnědé vlny, který je jednoduchého střihu bez zbytečného zdobení. Kvalitní švy i zesílené lokty a ramena však ukazují, že jde sice o jednoduchý, přesto drahý kousek. Jedinou ozdobou kabátu jsou ryté knoflíky, jež je každý z jiného kovu, snad ukázka práce nositele. Ve větrných dnech a nebo deštivých ránech můžeme kabát často vidět zapnutý a nízký límec zvednutý. Kabát má nějaké ty vnitřní kapsy, kam si majitel může ukládat vše co potřebuje na cestách. Pokud je kabát rozepnutý, může kolemjdoucí spatřit bavlněnou a nebo lněnou košili v tlumených přírodních barvách jako je hnědá, zelená a nebo modrá. Přes košili nosí zapnutou koženou vestu, která opotřebením může ukazovat, že je hojně nošena. Stejně jako kabát, i kalhoty jsou z kvalitní a pevné látky. Jejich švy a prošitá kolena a stehna ukazují na stejně drahý výrobek. Kalhoty jsou stejně tmavě hnědé jako kabát a k nim ladí i hnědé boty. To jsou kožené boty lvalitní výroby vhodné pro delší chůzi po městech i cestách. Zpevněné podrážky i kvalita kůže jasně ukazují na zakázkovou výrobu. Veškeré oblečení je perfektně udržované a snad může značit, že majitel je sice movitý, ale nechce původ v penězích ukázat. Kvalita a pohodlí zřetelně mají přednost před okázalostí. Stejně tak může působit i široký opasek s ozdobnou sponou. Ten společně s koženou brašnou doplňují jeho vzhled. Na opasek si často připíná měšec a ještě menší koženou brašničku vhodnou pro sadu drobných nástrojů.
Povaha a záliby
Obličej má často vážný a stejně tak pohled oříškových očí. Hodně se dívá, ale málokdy mluví. Při práci působí naprosto soustředěně, jakoby neexistovalo nic než jeho ruce a vznikající výrobek.
Tiše sleduje své okolí a pokud už komunikuje, často se spoléhá spíše na gesta. Pokud už promluví, hlas má hluboký a spíše hlasitý jako někdo, kdo si neuvědomuje jak nahlas vlastně mluví. Slova vycházející mu z úst jsou spíše úsečná a jasná. Nějaké zbytečné řeči zřejmě nejsou jeho styl. Pokud už s někým mluví, vždy se dotyčnému dívá přímo na ústa a dost často se může zdát, že ostatním úplně nerozumí. Mnoho lidí z okolí se už setkalo s tím, že jim spíš podal jednoduchou voskovou tabulku a rydlo, aby mu napsali, co že to vlastně chtějí. Pokud je někde mezi trpaslíky, ostatní ho můžou přistihnout, že se snaží komunikovat trpasličím znakovým jazykem. Na volání nikdy neodpovídá. Někdy může působit, že pokud vás nevidí, jako byste neexistovali.
Pravděpodobně je zvyklý na samotu a ta mu také vyhovuje. Je střídmý ve svém životě a uvnitř si nese přísnost a víru. Jediný cit prokazuje ve své práci, do které dává svoji duši i srdce. Ruce dotýkající se šperků jsou něžné a jemné, jako opak pevného a často tvrdého pohledu, kterým hodnotí okolní svět. Ve svojí práci je vždy stoprocentně čistý a jakýkoliv náznak, že šidí bere jako největší urážku.
Jeho největší zálibou je práce a řemeslo, kterému zasvětil celý dosavadní život. Společenský život nevyhledává, ale pokud už se na cestách dostane do krčmy, neodmítne kvalitní medovinu a nebo silné pivo.
Historie postavy
Dětství: Zin vyrůstal v poklidném domově uprostřed trpasličího městečka jako druhý syn známého mistra šperkaře a zlatníka. Se starším bratrem si nikdy moc nerozuměl a ani se svými vrstevníky. Nejraději se zdržoval v dílně otce a nebo sousedních mistrů a učil se již od malička rozeznávat kovy a vzácné kameny podle vzhledu, doteku a zvuku po úderu kladívkem. Pomalu se učil rýt značky a tvořit drobné tringelty ze zbytků, které nacházel různě po dílnách. Otec ho přísně vedl k víře a učil ho, že Morgothal vše vidí a soudí práci každého řemeslníka. Ovšem on si s vírou moc hlavu nedělal a snažil se jen naučit vše, co šlo. Když už byl dostatečně starý, otec ho začal brát na výpravy mimo město a hory. Matka ho učila řeči lidí a také obchodování. Tomu přihlížel, když otec prodával a sám pak dostával na starosti drobné zakázky a nebo ohodnocování výrobků a poptávek. Naučil se poznat podle řeči těla, jak jednat s kým. Ovšem s příchodem dospělosti přišla i pýcha a nadutost, která často přichází k těm, kteří si věří a do vínku jim byl nadělen talent.
Velké ticho: Na jedné z cest, kde doprovázel otce se dostali do většího města lidí a rozložili si cestovní dílnu. Lidé začali přicházet a přinášeli šperky na ohodnocení a nebo zakázky. Někteří chtěli jednoduché snubní prsteny, ti bohatší zase honosnější šperky vykládané drahokamy. Otec již Zinovi důvěřoval a proto mu nechával na starosti jednodušší práce. Tu jednoduchý kroužek pro dívku, tam nezdobná spona do vlasů.
Dostal se k němu tak tedy i muž, který přinesl přívěsek. Chtěl u něj určit cenu a pak také vytvořit kopii. Když Zin šperk prohlédl, objevil u něho elfí původ a poměrně vysokou cenu. Muž po něm pak požadoval, aby přívěsek okopíroval tak aby byl k nepoznání, ovšem jen za zlomek ceny. Původní cennost byla vyrobena z drahé slitiny kovů tvořící lůžko pro nádherný modrý kámen hladký jako voda. Zin pyšný na svůj um nepřemýšlel nad tím, jaký taková kopie může mít účel a dal se do práce. Lůžko vytvořil z levného kovu přesně imitující originál a kámen se rozhodl nahradit skleněnou maketou.
Těsně před dokončením položil originál i kopii vedle sebe, aby zhodnotil své dílo a poté kopii opatrně vložil do ohně aby uložení skleněného kamene naposledy otestoval. V tom však jakoby jím projela tlaková vlna a původní šperk na pár vteřin jasně zazářil. Jakmile Zin překonal počáteční šok, rychle vylovil kopii z ohně. Zjistil, že skleněný kámen praskl zevnitř. Jen co rozmrkal mžitky z ostrého světla, dostavilo se hučení v uších. Než si zákazník přišel druhý den pro výrobek, Zin přišel o sluch úplně.
Když to zákazník zjistil, odmítl si kopii vzít a sám utekl bez jediného slova. Někteří si šeptali, že to byl sluha bohatého pána, který chtěl medailon ukrást a nahradit levnou náhražkou. Elfí šperk prý byl chráněn magií a potrestal toho, kdo se jej pokusil napodobit. Ovšem Zinovi bylo jasné, že to byla zkouška ohně od Morgothala a on jí neprošel.
Náhrdelník si nechal a vyryl do něj drobnou runu Falthgrûn, která značí pád a poklesek. Od té doby ho nesundal. Nosí ho jako upomínku toho, že Morgothal sleduje ruce každého řemeslníka a během zkoušek ohněm hodnotí, zda jsou hodni či ne. Od této události tedy Zin přišel o sluch, ale nabyl neoblomnou víru a poctivost ve svém díle.
Život v tichu: Zin se vrátil s otcem do hor, kde navštívil plno léčitelů, avšak žádný mu sluch vrátit nedokázal. Vrhl se o to více do učení se řemeslu a trávil celé dny ponořený do ticha i když svět kolem sám plnil údery kladívky a tahy pilníků. Pilně se učil a dosáhl tak až na nárok nosit pečetní prsten svého rodu. Sám jej však nikdy nepoužil k označení svého díla, jakoby čekal na okamžik, kdy bude vážně hoden.
Nikdy už neošidil materiál a ani dobu práce. Nikdy neslevnil na úkor kvality a čistoty šperků. Také nikdy již nesvolil k nápodobě elfího šperku a k magii má ještě větší vrozený respekt a dokonce až nechuť.
Když už se doma naučil vše co mohl, rozhodl se vydat na cesty a to ho přivádí i na pobřeží ostrova Vroengard.
Další informace
Víra postavy: Zin uctívá klasický trpasličí pantheon a celý život se učil znát bohy skrze práci. Nejvíce uctívá Morgothala a zasvěcuje mu každý svůj výrobek. Věří v to, že bůh vidí kdy podvádíš i když ostatní ne.K ostatním bohům nemá tak silnou víru, ovšem stále drží veškeré svátky a tradice jim zasvěcené.
Motivace a cíle: Naučit se více z řemesla a dotáhnout to až na mistrovský titul. Chtěl by se konečně cítit hoden pohledu Morgothala a používání rodinné pečeti.
Obavy a strachy: Má veliký respekt před magií a s tím spojený i respekt před neznámým. Obává se že nikdy nebude dost dobrý a že bude zase někdy zlákán k porušení přísahy poctivosti.
Inventář:
Zlatnické nástroje: Zin sebou všude nosí základní sadu obsahující oboustranná rydla různých velikostí, malé skládací kleště, pár pilníků s různou hrubostí, kladívko tak akorát do dlaně, držák na šperky k tomu malá lampička. Doplnil si sadu také o čistící a leštící pomůcky, stejně jako o lupu a malé váhy. Zkrátka a dobře má tak nějak vše, co by mohl potřebovat, když cestuje nalehko krajinou.
Fyzické dovednosti: Celý svůj život strávil v dílně a na nepohodlných lavicích. Tudíž tomu odpovídá i jeho postava i zdatnost. Nikdy to nebyl rváč, ovšem kladivem se určitě ohnat umí. Ovšem je stavěný jako kámen a ne jako kočka, tudíž rychlost a obratnost by u něj někdo hledal marně. Kvůli ztrátě sluchu se musel přizpůsobit světu kolem. Naučil se tak vnímat vibrace a rytmus nejen v práci, ale i při mluvení a odezírání. Dokáže se tak více nacítit na ostatní.
Síla: 3/10
Výdrž: 3/10
Přesnost: 4/10
Rytmus: 3/10 (Nacítění a nalazení na pohyb ostatních)
Sociální dovednosti: Zin je tichý a plachý, rozhodně to není řečník a nikoho ani neokouzlí. Dokáže však ostatní odhadnout podle jejich pohybů a výrazů. Umí číst řeč těla a dokonce i odezírat ze rtů. Má silnou víru a morální kompas. Nikdy nepodvádí ani nešidí práci. Umí tvrdě pracovat a nikdy si neřekne nefér cenu. Umí obchodovat jak s trpaslíky tak s lidmi, ovsem od elfů se drží dál.
Magické dovednosti: Před magií má obrovský respekt a snaží se jí nedostat do cesty.
Jiné dovednosti: Tak jako správný trpaslík se skvěle orientuje s omezeným světlem a v uzavřených prostorech je jako doma. Ovládá základy astronomie a metalurgie je jeho druhým rodným jazykem. Ovládá skvěle vše potřebné pro své řemeslo. Na cestách se musel naučit o sebe tak nějak základně pečovat v divočině.
