Dějová linka
Zde si můžete pročíst herní historii celého DR poskládanou chronologicky.
1. rok Nového řádu
Poražení Galbatorixe. Po odchodu Eragona se líhnou byla postupně ukryta vejce a také byl položen základ nového jezdeckého společenství. Během let Jezdci odlétali postupně objevovat a učit se mimo hranice Alagaësie a již se nevraceli.
45. – 50. rok Nového řádu
Jezdecké společenství zažilo příliv nových Jezdců pod vedením Jezdkyně Re, později pak Jezdkyně Tii. Díky množství nových mladých Jezdců vznikla potřeba specializací v jezdeckém učení. Vznikly tak tři jezdecké řády: Ordo Militaris (zaměřený na boj), jehož Velitelkou se stala Tia; Ordo Arcanae (zaměřený na magii), jehož Mistryní se stala Mia a Miramon; a Ordo Suffragi (zaměřený na léčitelství a diplomacii), jehož Představenou se stala Ylia.
Ani Jezdcům se v jejich rozkvětu nevyhýbaly problémy. Sotva ustavené řády musely čelit hned problémům způsobeným mocným čarodějem přezdívaným Jazyk, který se pokoušel přivést k životu samotnou magii. Naštěstí byl ale zastaven ve svém snažení dřív, než provedl něco, co by mohlo zničit celý svět. 52. rok Nového řádu
A aby problémů nebylo málo, jednoho dne bylo z Chrámu uloupeno mechově zelené vejce. Viníkem se ukázal být elfský král Belyron, který si přál stáhnout dračí vejce k sobě a získat tak větší vliv i významnější pozici, která podle něj elfům náležela. Za svůj troufalý čin nakonec zaplatil životem, když mu dračice Sivaira ukousla hlavu, a elfové získali novou královnu, Faris.
začátek 53. roku Nového řádu
Bez jakéhokoliv předchozího upozornění nebo náznaku dorazila jednoho dne na Vroengard strašlivá dračí nemoc. Postihovala pouze starší draky, dráčata byla ušetřena. Postižený drak upadal do hluboké letargie, která mu bránila i v sebemenším pohybu. Let byl naprosto nemyslitelný. Nezabírala žádná známá léčba a stav draků se den ode dne horšil, ani jíst už nechtěli. Bylo jasné, že pokud se nenalezne lék, draci postupně zemřou. Proto se skupina mladých Jezdců s dráčaty, které nemoc nepostihla, vydala hledat tento lék. Téměř na poslední chvíli, kdy zvláštní nemoc začala dostávat i dosud imunní dráčata, se lék najít podařilo a dračí rod tak byl zachován.
Později se ukázalo, že tato nemoc nepostihla jen Vroengard, ale že postupovala celým světem, i za hranicemi Alagaësie, kde si vybrala jako své cíle jezdecké i divoké draky. Takto také došel svého konce Rowenův dračí společník, kterého nemoc zastihla na opuštěném ostrově, kde byl pouze on a jeho Jezdec. polovina 53. rok Nového řádu
Štěstí ze zdolání zákeřné dračí nemoci nemohlo trvat příliš dlouho. Ostrov se zahalil do smutku, když k jeho břehům dolehla zpráva o tom, že Jezdkyně Ylia a její drak Louvetran se ztratili v bouři nad mořem. Dohled nad Ordo Suffragi a pozici Představené tak získala Jezdkyně Selima.
konec 53. roku Nového řádu
Vzhledem k tomu, že některým z Jezdců se zdálo, že výuka probíhá příliš pomalu a neefektivně, vznikla na pevnině nové jezdecké uskupení – Nocta Clavi, Půlnoční klíč. Jeho zakládajícími členy se stávají Jezdkyně Dee a Jezdec Beler.
Později se k nim připojili mnozí další, zejména poté, co v jedné bitvě zemřela dračice Eleri a její Jezdkyně Selima se z toho zbláznila a zmizela v Dračích horách, čímž opět došlo ke změně ve vedení Ordo Suffragi. Představenou se stala Jezdkyně Sindúal. Celé snažení Nocta Clavi o nový a lepší výcvik a zajištění připravenosti Jezdců vyvrcholilo útokem části Nocta Clavi na Vroengard, při němž byl dokonce zčásti zbořen Chrám a poničena Dorú Areaba.
Dee je při útoku na Baštu zabita Jezdkyní Lacií, její drak Jölen umírá spolu s ní, ale ještě před tím ze sebe dostane své eldunarí. Beler je později poslán do dočasného exilu mimo Alagaësii, dokud neodčiní své chyby. Většina odpadlíků z Nocta Clavi se po těchto událostech vrací zpět na ostrov a do svých Řádů. Výjimkou je Elóren, která odlétá trvale do pouště a se svým bývalým řádem zůstává pouze v občasném písemném kontaktu, a Jezdec Balduin, který podlehl běsům vlastního vědomí a vzal si život.
Nepříliš známým faktem je pak to, že Dee během útoku na ostrov již nebyla sama sebou. Pokusy s magií bez dozoru učitele se jí staly osudným a ona se již částečně stávala Stínem.
konec 53. roku Nového řádu
Za účasti elfské delegace byl postaven (a vyzpíván) nový Chrám. Tentokrát je zabezpečen mnoha kouzly, která by měla zamezit tomu, že jej někdo znovu zboří, nebo že z něj budou ukradena dračí vejce. Došlo také k předání Velitelství v řádu Ordo Militaris - řád od nynějška již oficiálně vedla Jezdkyně Varda. 54.-56. rok Nového řádu
Mohlo by se zdát, že vznik a následný zánik Nocta Clavi vnese mezi Jezdce mnoho svárů a zlé krve. Jenže na nic takového nebylo příliš času, jelikož se objevila nová hrozba, větší, než kdy dřív: drakobijci.
Začalo to útokem na dračici Lën a její Jezdkyni Vardu. Nikdo z Jezdců ještě nezažil, aby bylo možné takto vzrostlého draka vážně zranit. Jejich noví nepřátelé to ale uměli. V tom samém okamžiku také došlo k útoku na divoké draky a rozbití jejich vajec, což divocí draci považovali za porušení prastaré Smlouvy a nechtěli Jezdcům nadále vydávat nová vejce.
Jezdci se tedy vydali na dvě výpravy. První směřovala za divokými a měla za cíl zjistit, co vědí, a zmírnit jejich hněv. Druhá se vydala na místo útoku na Lën a chtěla vystopovat pachatele. Zatímco první výprava slavila svým způsobem úspěch, u druhé se to říct nedalo. Drakobijci totiž měli zvláštní meteorický kámen, který ovlivňoval chování magie a rušil komunikaci Jezdců a draků. Jeden tento kámen si také přivezli na zkoumání a testování.
Další výpravu proti drakobijcům podnikli Jezdci nedlouho poté. Tato směřovala na jednu jejich základnu v hoře. Nakonec se ukázalo, že to byla léčka od drakobijců. Jezdci je sice dokázali přemoci, ale všichni (Jezdci i draci) si odnesli mnohá zranění a zejména utrpělo i jejich sebevědomí.
Na psychice Jezdce jistě nepovzbudila ani další drakobijecká akce, kterou byl útok u Vulkánu, přímo na Vroengardu, kam drakobijci v přestrojení pronikli.
Začalo být více než jasné, že drakobijci někde na své zbrojení a existenci musejí získávat finance. O tom, že jsou v tomto zapleteny některé šlechtické rody, bylo jasno ale až po maskovací výpravě ze strany Jezdců, která překazila dodávku zbraní pro drakobijce a ještě získala dopis dokazující zapojení některých lordů z rodu Farristerů a rodu Tawly.
Touto dobou ale také bylo více než zřejmé, že dny, kdy bylo Jezdců více než bylo možné si zapamatovat, jsou pryč. Mnoho starších Jezdců odlétlo za vlastním vývojem a těch pár, kteří zbyli, neměli dostatek času věnovat se svým žákům i své vlastní výuce.
Na radu bývalého Jezdce Rowena, který se po mnoha a mnoha letech navrátil na ostrov, dala Sindúal, jakožto jediná přítomná vůdkyně jednoho z řádů, svůj souhlas k zásadnímu kroku. Ke zrušení Jezdeckých řádů. Mladí Jezdci tak byli učeni společně a intenzivněji, aby byli schopni čelit drakobijecké hrozbě. Bylo třeba, aby každý uměl co nejdříve alespoň trochu od každého z řádů, ne aby se dlouze specializoval jen na to, v čem se cítí dobře.
Díky informacím, které Rowen měl k dispozici, mohli Jezdci po absolvování patřičných výcviků také podniknout útok na jednu z drakobijeckých základen se snahou o její likvidaci. Útok byl nakonec podařený, ačkoliv díky ne zrovna fungující domluvě jednotlivých Jezdců byl cíl mise více než ohrožen. A nakonec, ani tato mise se neobešla bez vážných zranění. Jezdkyně Yllien její vlastní dračice rozdrtila jednu nohu, která se bude dlouho hojit. Jezdec Hati při výbuchu ohluchl a Jezdkyně Shairen byla zasažena střepinami drakobijeckých kamenů do hrudi. podzim 56. roku Nového řádu
Vypadalo to, že oběti stály za to, a drakobijci jsou zničeni. Došlo také opět k nárůstu jezdecké populace (a to jak zásluhou nových Jezdců, tak návratem těch starších), což vedlo k tomu, že byly obnoveny Jezdecké řády. Ale s novým vedením. Nyní v čele každého řádu stanula dvojice lidí. Ordo Militaris se ujal Jezdec Richard a Jezdkyně Palú; Ordo Arcanae Jezdec Hati a Jezdkyně Sandra; a Ordo Suffragi Jezdec Ederan a Jezdkyně Tarien.
Jezdci byli také pozváni do Severního království na bál na jejich počest. Tento bál nakonec ukázal, že drakobijecká hrozba není ještě natolik zažehnána, jak by bylo třeba. Přímo během jezdecké návštěvy byl otráven lord Farrister a tato vražda byla přiřknuta Jezdcům. Vinu na sebe vzala Jezdkyně Sindúal, aby minimalizovala případné ztráty na životech. Ostatní to tak ale nenechali, a vyžádali si na králi možnost dokázat, že je Sindúal nevinná.
Jako vrahy Jezdci po dvou dnech pátrání usvědčili synovce zesnulého lorda Farristera, mladšího bratra hlavy rodu Mavellů a jednoho nižšího vévodu. Záhy se ukázalo, že král Moriar o tomto spiknutí celou dobu věděl, a Jezdce pouze použil jako nástroj pro nalezení důkazů. Ale jeho vysoká hra se mu vymstila ve chvíli, kdy podcenil svého rádce. Ten totiž byl ve skutečnosti strůjcem celého nápadu, a když nevyšlo očernění Jezdců, rozhodl se alespoň pro vraždu krále.
Král Haret tedy zemřel, a vlády nad Severním královstvím se ujal jeho syn, čtrnáctiletý princ Cisëan. Což ve výsledku velmi utužilo vztahy mezi Severem a Jezdci. A pokud se dá věřit první řeči nového krále, mělo by v brzké době dojít i k posílení vztahů Severu a Jihu. Jelikož si mladý král Severu musel na svou roli zvyknout, zůstala mu po boku i Jezdkyně Tarien. A jelikož řád není možné dlouhodobě vést v jednom člověku, v posledních letních dnech 56. roku Nového řádu ji na postu Představené vystřídala Jezdkyně Yllien. jaro 57. roku Nového řádu
Bez hrozby drakobijců nad hlavou jezdecký řád vzkvétal. A stejně na tom byly vztahy Severního a Jižního království – celou Alagaësii obletěla zpráva, že se chystá svatba mladého krále Cisëana s jedinou jižanskou princeznou Aënys.
Než však mohlo k této šťastné události dojít, byla princezna unesena kultem z Helgrindu a Jezdci se ji vydaly zachránit. Sami však při této záchraně padli do léčky, kterou na ně nachystala síla mnohem mocnější a temnější než by si dokázali představit – Myrkr. Pod Helgrindem pro ně čekalo připravené bludiště plné smrtelných nástrah, které měly jediný cíl, získat jezdeckou krev. To se také podařilo a sama Myrkr ponechala fyzicky i psychicky nalomené Jezdce v bortící se hoře. Lidé ale věří, že horu zničili právě Jezdci, stejně jako vymýtili v Dras-Leoně kult a zabili razaky i lethrblaky útočící na město.
Kromě princezny v kobkách nalezl Jezdec Nox i Einara, dlouhá léta vězněného Jezdce z Rowenovi snůšky. Ten jeho a princeznu dovedl ke skrytému morganitovému vejci. Sám však cestou z prokleté hory zahynul. Toto náhodné setkání se stalo podnětem ke zkoumání osudů dalších Jezdců ze snůšky 16. roku Nového řádu.
V květci se uskutečnila velkolepá svatba zachráněné princezny a krále Severu. Aënys nedlouho po svatbě pobývala dva měsíce na Vroengardu, aby se naučila základní obraně své mysli, což ji mělo chránit před posednutím od Myrkr.
Legenda:
Poražení Galbatorixe. Po odchodu Eragona se líhnou byla postupně ukryta vejce a také byl položen základ nového jezdeckého společenství. Během let Jezdci odlétali postupně objevovat a učit se mimo hranice Alagaësie a již se nevraceli.
45. – 50. rok Nového řádu
Jezdecké společenství zažilo příliv nových Jezdců pod vedením Jezdkyně Re, později pak Jezdkyně Tii. Díky množství nových mladých Jezdců vznikla potřeba specializací v jezdeckém učení. Vznikly tak tři jezdecké řády: Ordo Militaris (zaměřený na boj), jehož Velitelkou se stala Tia; Ordo Arcanae (zaměřený na magii), jehož Mistryní se stala Mia a Miramon; a Ordo Suffragi (zaměřený na léčitelství a diplomacii), jehož Představenou se stala Ylia.
Ani Jezdcům se v jejich rozkvětu nevyhýbaly problémy. Sotva ustavené řády musely čelit hned problémům způsobeným mocným čarodějem přezdívaným Jazyk, který se pokoušel přivést k životu samotnou magii. Naštěstí byl ale zastaven ve svém snažení dřív, než provedl něco, co by mohlo zničit celý svět. 52. rok Nového řádu
A aby problémů nebylo málo, jednoho dne bylo z Chrámu uloupeno mechově zelené vejce. Viníkem se ukázal být elfský král Belyron, který si přál stáhnout dračí vejce k sobě a získat tak větší vliv i významnější pozici, která podle něj elfům náležela. Za svůj troufalý čin nakonec zaplatil životem, když mu dračice Sivaira ukousla hlavu, a elfové získali novou královnu, Faris.
začátek 53. roku Nového řádu
Bez jakéhokoliv předchozího upozornění nebo náznaku dorazila jednoho dne na Vroengard strašlivá dračí nemoc. Postihovala pouze starší draky, dráčata byla ušetřena. Postižený drak upadal do hluboké letargie, která mu bránila i v sebemenším pohybu. Let byl naprosto nemyslitelný. Nezabírala žádná známá léčba a stav draků se den ode dne horšil, ani jíst už nechtěli. Bylo jasné, že pokud se nenalezne lék, draci postupně zemřou. Proto se skupina mladých Jezdců s dráčaty, které nemoc nepostihla, vydala hledat tento lék. Téměř na poslední chvíli, kdy zvláštní nemoc začala dostávat i dosud imunní dráčata, se lék najít podařilo a dračí rod tak byl zachován.
Později se ukázalo, že tato nemoc nepostihla jen Vroengard, ale že postupovala celým světem, i za hranicemi Alagaësie, kde si vybrala jako své cíle jezdecké i divoké draky. Takto také došel svého konce Rowenův dračí společník, kterého nemoc zastihla na opuštěném ostrově, kde byl pouze on a jeho Jezdec. polovina 53. rok Nového řádu
Štěstí ze zdolání zákeřné dračí nemoci nemohlo trvat příliš dlouho. Ostrov se zahalil do smutku, když k jeho břehům dolehla zpráva o tom, že Jezdkyně Ylia a její drak Louvetran se ztratili v bouři nad mořem. Dohled nad Ordo Suffragi a pozici Představené tak získala Jezdkyně Selima.
konec 53. roku Nového řádu
Vzhledem k tomu, že některým z Jezdců se zdálo, že výuka probíhá příliš pomalu a neefektivně, vznikla na pevnině nové jezdecké uskupení – Nocta Clavi, Půlnoční klíč. Jeho zakládajícími členy se stávají Jezdkyně Dee a Jezdec Beler.
Později se k nim připojili mnozí další, zejména poté, co v jedné bitvě zemřela dračice Eleri a její Jezdkyně Selima se z toho zbláznila a zmizela v Dračích horách, čímž opět došlo ke změně ve vedení Ordo Suffragi. Představenou se stala Jezdkyně Sindúal. Celé snažení Nocta Clavi o nový a lepší výcvik a zajištění připravenosti Jezdců vyvrcholilo útokem části Nocta Clavi na Vroengard, při němž byl dokonce zčásti zbořen Chrám a poničena Dorú Areaba.
Dee je při útoku na Baštu zabita Jezdkyní Lacií, její drak Jölen umírá spolu s ní, ale ještě před tím ze sebe dostane své eldunarí. Beler je později poslán do dočasného exilu mimo Alagaësii, dokud neodčiní své chyby. Většina odpadlíků z Nocta Clavi se po těchto událostech vrací zpět na ostrov a do svých Řádů. Výjimkou je Elóren, která odlétá trvale do pouště a se svým bývalým řádem zůstává pouze v občasném písemném kontaktu, a Jezdec Balduin, který podlehl běsům vlastního vědomí a vzal si život.
Nepříliš známým faktem je pak to, že Dee během útoku na ostrov již nebyla sama sebou. Pokusy s magií bez dozoru učitele se jí staly osudným a ona se již částečně stávala Stínem.
konec 53. roku Nového řádu
Za účasti elfské delegace byl postaven (a vyzpíván) nový Chrám. Tentokrát je zabezpečen mnoha kouzly, která by měla zamezit tomu, že jej někdo znovu zboří, nebo že z něj budou ukradena dračí vejce. Došlo také k předání Velitelství v řádu Ordo Militaris - řád od nynějška již oficiálně vedla Jezdkyně Varda. 54.-56. rok Nového řádu
Mohlo by se zdát, že vznik a následný zánik Nocta Clavi vnese mezi Jezdce mnoho svárů a zlé krve. Jenže na nic takového nebylo příliš času, jelikož se objevila nová hrozba, větší, než kdy dřív: drakobijci.
Začalo to útokem na dračici Lën a její Jezdkyni Vardu. Nikdo z Jezdců ještě nezažil, aby bylo možné takto vzrostlého draka vážně zranit. Jejich noví nepřátelé to ale uměli. V tom samém okamžiku také došlo k útoku na divoké draky a rozbití jejich vajec, což divocí draci považovali za porušení prastaré Smlouvy a nechtěli Jezdcům nadále vydávat nová vejce.
Jezdci se tedy vydali na dvě výpravy. První směřovala za divokými a měla za cíl zjistit, co vědí, a zmírnit jejich hněv. Druhá se vydala na místo útoku na Lën a chtěla vystopovat pachatele. Zatímco první výprava slavila svým způsobem úspěch, u druhé se to říct nedalo. Drakobijci totiž měli zvláštní meteorický kámen, který ovlivňoval chování magie a rušil komunikaci Jezdců a draků. Jeden tento kámen si také přivezli na zkoumání a testování.
Další výpravu proti drakobijcům podnikli Jezdci nedlouho poté. Tato směřovala na jednu jejich základnu v hoře. Nakonec se ukázalo, že to byla léčka od drakobijců. Jezdci je sice dokázali přemoci, ale všichni (Jezdci i draci) si odnesli mnohá zranění a zejména utrpělo i jejich sebevědomí.
Na psychice Jezdce jistě nepovzbudila ani další drakobijecká akce, kterou byl útok u Vulkánu, přímo na Vroengardu, kam drakobijci v přestrojení pronikli.
Začalo být více než jasné, že drakobijci někde na své zbrojení a existenci musejí získávat finance. O tom, že jsou v tomto zapleteny některé šlechtické rody, bylo jasno ale až po maskovací výpravě ze strany Jezdců, která překazila dodávku zbraní pro drakobijce a ještě získala dopis dokazující zapojení některých lordů z rodu Farristerů a rodu Tawly.
Touto dobou ale také bylo více než zřejmé, že dny, kdy bylo Jezdců více než bylo možné si zapamatovat, jsou pryč. Mnoho starších Jezdců odlétlo za vlastním vývojem a těch pár, kteří zbyli, neměli dostatek času věnovat se svým žákům i své vlastní výuce.
Na radu bývalého Jezdce Rowena, který se po mnoha a mnoha letech navrátil na ostrov, dala Sindúal, jakožto jediná přítomná vůdkyně jednoho z řádů, svůj souhlas k zásadnímu kroku. Ke zrušení Jezdeckých řádů. Mladí Jezdci tak byli učeni společně a intenzivněji, aby byli schopni čelit drakobijecké hrozbě. Bylo třeba, aby každý uměl co nejdříve alespoň trochu od každého z řádů, ne aby se dlouze specializoval jen na to, v čem se cítí dobře.
Díky informacím, které Rowen měl k dispozici, mohli Jezdci po absolvování patřičných výcviků také podniknout útok na jednu z drakobijeckých základen se snahou o její likvidaci. Útok byl nakonec podařený, ačkoliv díky ne zrovna fungující domluvě jednotlivých Jezdců byl cíl mise více než ohrožen. A nakonec, ani tato mise se neobešla bez vážných zranění. Jezdkyně Yllien její vlastní dračice rozdrtila jednu nohu, která se bude dlouho hojit. Jezdec Hati při výbuchu ohluchl a Jezdkyně Shairen byla zasažena střepinami drakobijeckých kamenů do hrudi. podzim 56. roku Nového řádu
Vypadalo to, že oběti stály za to, a drakobijci jsou zničeni. Došlo také opět k nárůstu jezdecké populace (a to jak zásluhou nových Jezdců, tak návratem těch starších), což vedlo k tomu, že byly obnoveny Jezdecké řády. Ale s novým vedením. Nyní v čele každého řádu stanula dvojice lidí. Ordo Militaris se ujal Jezdec Richard a Jezdkyně Palú; Ordo Arcanae Jezdec Hati a Jezdkyně Sandra; a Ordo Suffragi Jezdec Ederan a Jezdkyně Tarien.
Jezdci byli také pozváni do Severního království na bál na jejich počest. Tento bál nakonec ukázal, že drakobijecká hrozba není ještě natolik zažehnána, jak by bylo třeba. Přímo během jezdecké návštěvy byl otráven lord Farrister a tato vražda byla přiřknuta Jezdcům. Vinu na sebe vzala Jezdkyně Sindúal, aby minimalizovala případné ztráty na životech. Ostatní to tak ale nenechali, a vyžádali si na králi možnost dokázat, že je Sindúal nevinná.
Jako vrahy Jezdci po dvou dnech pátrání usvědčili synovce zesnulého lorda Farristera, mladšího bratra hlavy rodu Mavellů a jednoho nižšího vévodu. Záhy se ukázalo, že král Moriar o tomto spiknutí celou dobu věděl, a Jezdce pouze použil jako nástroj pro nalezení důkazů. Ale jeho vysoká hra se mu vymstila ve chvíli, kdy podcenil svého rádce. Ten totiž byl ve skutečnosti strůjcem celého nápadu, a když nevyšlo očernění Jezdců, rozhodl se alespoň pro vraždu krále.
Král Haret tedy zemřel, a vlády nad Severním královstvím se ujal jeho syn, čtrnáctiletý princ Cisëan. Což ve výsledku velmi utužilo vztahy mezi Severem a Jezdci. A pokud se dá věřit první řeči nového krále, mělo by v brzké době dojít i k posílení vztahů Severu a Jihu. Jelikož si mladý král Severu musel na svou roli zvyknout, zůstala mu po boku i Jezdkyně Tarien. A jelikož řád není možné dlouhodobě vést v jednom člověku, v posledních letních dnech 56. roku Nového řádu ji na postu Představené vystřídala Jezdkyně Yllien. jaro 57. roku Nového řádu
Bez hrozby drakobijců nad hlavou jezdecký řád vzkvétal. A stejně na tom byly vztahy Severního a Jižního království – celou Alagaësii obletěla zpráva, že se chystá svatba mladého krále Cisëana s jedinou jižanskou princeznou Aënys.
Než však mohlo k této šťastné události dojít, byla princezna unesena kultem z Helgrindu a Jezdci se ji vydaly zachránit. Sami však při této záchraně padli do léčky, kterou na ně nachystala síla mnohem mocnější a temnější než by si dokázali představit – Myrkr. Pod Helgrindem pro ně čekalo připravené bludiště plné smrtelných nástrah, které měly jediný cíl, získat jezdeckou krev. To se také podařilo a sama Myrkr ponechala fyzicky i psychicky nalomené Jezdce v bortící se hoře. Lidé ale věří, že horu zničili právě Jezdci, stejně jako vymýtili v Dras-Leoně kult a zabili razaky i lethrblaky útočící na město.
Kromě princezny v kobkách nalezl Jezdec Nox i Einara, dlouhá léta vězněného Jezdce z Rowenovi snůšky. Ten jeho a princeznu dovedl ke skrytému morganitovému vejci. Sám však cestou z prokleté hory zahynul. Toto náhodné setkání se stalo podnětem ke zkoumání osudů dalších Jezdců ze snůšky 16. roku Nového řádu.
V květci se uskutečnila velkolepá svatba zachráněné princezny a krále Severu. Aënys nedlouho po svatbě pobývala dva měsíce na Vroengardu, aby se naučila základní obraně své mysli, což ji mělo chránit před posednutím od Myrkr.
Legenda:
- Tučně jsou vyznačeny informace, které určitě zaznamenal každý (pokud to není zrovna poustevník žijící již několik desetiletí v naprostém odloučení). Mimo to se nějak obecně očekává, že všichni (kteří nežijí jako poustevníci nebo nejsou hluší) znají jména vůdců Jezdeckých řádů a klidně i jména dalších Jezdců. Jezdci jsou prostě něco jako celebrity, je tedy možné, aby vaše postava poznala nějakého Jezdce jménem jen podle výrazné jezdecké značky, případně aby si jeho jméno spojila s jezdectvím.
- Normálním písmem jsou vyznačeny události, které může vaše postava znát, pokud se o nové informace aktivněji zajímala.
- Kurzívou jsou pak ty informace, které znají pouze někteří Jezdci (nebo ti, kterým je Jezdci prozradili).