Dragon Riders: Alagaësia Online

Výběr rasy je jedno z klíčových rozhodnutí. Zatímco drobné změny během hry se připouštějí, změna rasy, jména ani pohlaví možná není, a tak je třeba zvážit, která z hratelných ras ti bude nejvíce vyhovovat.
Náš koncept se liší od pojetí C. Paoliniho, proto následujícím řádkům věnuj pozornost.

Měj také na paměti, že rasa není pouze o vzhledu, ale také o vcítění se do jistého způsobu myšlení. Například elfové si cení života a nikdy by nepozřeli maso, takže je hloupost zakládat si krásnou elfku s ochočeným a osedlaným koněm, když elfové berou zvířata spíše jako rovnocenné partnery. Nám je tudíž logicky nejblíže rasa člověk, kterou doporučujeme všem začínajícím hráčům, kteří si nejsou naprosto jistí, že zvládnou etérického elfa zvládajícího s nadhledem veškerou etiketu i umění vyhýbavosti a kliček ve slovech.

Ve světě Alagaësie najdete i jiné rasy, jako jsou kočkodlaci, draci, Stínové nebo ra'zakové, ale za ty zde nehrajeme.
Nejuniverzálnější a nerozšířenější rasa. V podstatě neexistuje rys, který by ji charakterizoval jako celek. Jsou vysocí i menší, štíhlí i tlustí; barva jejich očí hraje přes odstíny zelené, modré a hnědé, barva vlasů zase od tónů blond, přes různé variace hnědé až k černé jako uhel. Dokonce se najdou někteří ryšaví a pihovatí, nebo tací, jejichž pokožka je snědá až téměř ebenově černá (oblast Surdy nebo pouští).
Hovoří lidským jazykem, jehož dialekt se napříč celým kontinentem může lišit, a jejich život se točí kolem řemeslnictví, zemědělství nebo obchodu. Sídlí poblíž vodních zdrojů, u obchodních stezek či na úrodné půdě, kterou zručně obdělávají. Člověk je bytost ryze společenská, inteligentní (většinou), houževnatá a nepříliš nadaná na magii. Několik talentů by se mezi nimi našlo, ale většinou je to jen nerozvinuté semínko, které se projevuje tak, že je z daného člověka třeba šikovný zahradník nebo nadaný ranhojič.
Většina ostatních ras spatřuje celek lidské společnosti jako bezohledný, sebezničující a rozpínavý, ačkoliv mnohdy dokáží ocenit výjimečné jednotlivce anebo jejich kulturní přínos. Lidská rasa sama pohlíží na ostatní poměrně nedůvěřivě. Některá města mají obchodní styky s trpaslíky.
Lidé jsou jednou z nejrozšířenějších ras na celém kontinentě, proto jsou požadavky na herní kartu oproti ostatním rasám poměrně nízké. Elfové, nebo chcete-li sličný lid je dlouhověká rasa, která se lidem podobá asi nejvíce. Zpravidla bývají vysocí a v lidských očích nesmírně krásní, také však disponují daleko křehčí stavbou těla - neplatí u nás tedy Bromovo tvrzení, že i nejslabší elf by snadno přemohl člověka. Je však pravda, že elfové na rozdíl od lidí disponují přirozeným talentem k magii; ta jim v žilách v dětství koluje neředěná a postupem času slábne, nikdy však zcela nezmizí. Od lidí je kromě jejich mimořádného půvabu a vloh pro kouzlení dělí také tvar uší; ty elfské jsou špičaté, dlouhé a pohyblivé. Elfové jimi mohou dávat poměrně výmluvně najevo emoce, jako tomu je u mnohých zástupců zvířecí říše.
Zatímco přirozená paleta lidských barev se drží v zemitějších tónech, mezi elfy nejsou výjimkou ani nezvyklé barvy vlasů a očí. Na rozdíl od lidí jim také přirozeně nerostou vousy. V lesích Du Weldenwarden však často potkáte elfy s magií pozměněnou podobou; často nabývají rysů svých oblíbených zvířat a někteří z nich dokonce i rostlin.
Dožívají se několika tisíců let, životem se tak pohybují s jakousi neodvratností litosférické desky. Až do přibližně 25 let jsou pokládáni za děti, kterým ještě koluje v žilách silná a ne vždy ovladatelná magická energie a které oplývají mystickou krásou. Od 25 let nastává období elfské puberty, teprve od 100 let je společnost považuje za dospělé a nejdříve v 800 letech se u nich mohou vyskytnout první vrásky - pokud je tedy nechají.
Elfská porodnost není vzhledem k jejich dlouhověkosti nijak závratná, každé dítě je tedy ctěno a oslavováno. Není výjimkou, že se v celém elfském městě vyskytuje v danou chvíli jen jedno jediné, a to má otevřené dveře všude; jejich kolektivní úcta k mladému životu je něco, co elfy sdružuje jako kolektiv. S tím se úzce pojí jejich respekt k mateřství. Elfové jsou obecně spíše matriarchální společností, kdy elfky (a zejména ty zasloužilé) pojímají daleko více moci než jejich mužské protějšky.
Elfskou mateřštinou je starověký jazyk, v němž není možno lhát. I přesto se však elfové ve lži vyžívají a dá se bez nadsázky říci, že zatajování, dvouznačnost a neúplné odpovědi jsou zejména v Ellesméře a dalších větších městech tradicí.
Elfové nevyznávají žádné bohy; pokud nějaký existuje, je všude kolem nich ve formě přírody a životního koloběhu. Daleko více víry paradoxně vkládají ve své soukmenovce. Ti nejúspěšnější, nejzasloužilejší, nejhrdinštější z elfského lidu jsou zpravidla adorováni a stavěni na piedestal, a pokud je konsensus o jejich výjimečnosti jednotný, mohou být vládnoucím monarchou povýšeni do stavu aura'nomyar (sg. aura'nomae) - posvátných světel, živoucích svatých. Aura'nomyar nedělají chyby ani omyly a elfská společnost se formuje kolem nich jako kolem morálních pilířů. Vzdor tomu, že elfům formálně vládne král či královna, pokud takový monarcha sám není aura'nomae, je jeho nárok na trůn brán přinejmenším jako zpochybnitelný.
Elfská rodina, ze které aura'nomae pochází, jejich svatořečením okamžitě nabývá na společenské důležitosti. Elfové nemají striktně vzato šlechtické rody, jejich roli ve společnosti však přebírají významné a staré rodiny, které se zasadily o spoustu dobra pro společnost. Mezi tyto staré rody se může rodina dostat dlouhodobými a trvalými zásluhami, aniž by kdokoliv z nich stanul jako živoucí svatý, mít v rodině aura'nomae je však jednosměrná expresní jízdenka ke společenské moci a uznání. Z principu věci tedy nejsou ojedinělé ani eugenické snahy přivést k životu co nejdokonalejšího potomka, který by rodinu povýšil mezi smetánku. Zvláště velká očekávání jsou pak kladena na mladé elfky, na jejichž bedra je často kladen osud celého rodinného klanu.
Elfům vládne král či královna, jejich politický systém by se však dal nejlépe popsat jako parlamentní monarchie. Za královnou stojí Koncil, ve kterém má každý významný starý rod svého zástupce. Jsou to právě oni, kdo slouží coby královnini rádci a ve výjimečných případech mohou její slovo dokonce vetovat. Společenská důležitost rodů se tedy volně překlápí i do nezanedbatelného politického vlivu. Pro běžné elfy je totiž podobný zásah do politického dění naprosto nemyslitelný.
Nedá se však říci, že by byla elfská společnost monolitem. Obecně platí, že obyvatelé Ellesméry bývají o dost více naklonění pletichaření, separatismu a chladnokrevnosti, jakož i tendencím upravovat svůj vzhled velmi extravagantními způsoby. Ne nadarmo se říká, že ellesmérského elfa v davu nepřehlédnete. Se vzdáleností od hlavního města však tyto společenské normy slábnou. Elfové mimo Ellesméru se daleko více podobají lidem, a ti, kteří žijí na okrajích lesů Du Weldenvarden, k nim mohou tíhnout dokonce i povahově - riskují tím však ostrakizaci od zbytku elfské společnosti. Zatímco ellesmérští elfové, kteří mají blízko k politické sféře vlivu a je pro ně důležitý vliv a bezúhonnost jejich rodiny zpravidla uzavírají partnerství po zralé rozvaze, ostatní elfy monogamie příliš netrápí. Mnoho z nich bývá přelétavých a nestálých, což častokrát vede ke zrodu půlelfů. Nejčastěji (což znamená velmi vzácně) se půlelfové rodí ze svazků mezi člověkem a elfem, který ovšem málokdy mívá dlouhého trvání. Půlelfové obvykle zdědí něco z obou ras. Obvykle nedosahují úplných kvalit ani jedné z nich: nejsou tak pružní jako elfové, ačkoliv jsou mnohem ohebnější a rychlejší než lidé; na stranu druhou ale nedisponují lidskou fyzickou silou. Většinou nedědí ani elfské ostré smysly, pouze mírně zašpičatělé uši a snad i pronikavější pohled.
Vzhledově jsou půlelfové jednoznačně nejrozmanitější rasou – po lidských předcích mohou mít obvyklé barvy očí i vlasů, po elfech zase pro lidi neobvyklé rysy. Stříbrné, bílé vlasy, fialkové světlé oči, a tak dále.
Půlelfové jsou většinou povahově podobní spíše lidem než elfům. Téměř vždy z nich vyrůstají buďto velmi silné, nebo naopak mírně narušené osobnosti; často propadají pocitům, že nikam nepatří, v čemž je společnost pouze utvrzuje. Jen málokdy vyrůstají v kompletní rodině – elfové si téměř nikdy nevybírají trvalé partnery mezi lidmi, navíc jim jejich vztah k dětem nedovoluje dobrovolně se rozhodnout přežít své děti, proto je většina půlelfů spíš výsledkem jedné vášnivé noci než plánovaným potomkem.
Magické nadání většinou půlelfové po elfím rodiči dědí; nedědí už ale jejich znalost přírodní magie, tudíž neovládají elfí zpěv a ani nedokáží od narození komunikovat s přírodou. Magický talent v nich musí vždy teprve někdo rozvinout.
Většinu svého života tráví půlelfové tím, že se snaží zapadnout do společnosti, která je odmítá; pro lidi jsou půlelfové „příliš elfí“, pro elfy zase „příliš lidští“ (ač si elfové svých dětí velice cení). Mnoho z nich tak končí jako samotáři na okraji společnosti; pokud se nerozhodnou svůj původ raději skrývat a vydávat se za obyčejné lidi, nebo pokud nemají podporu své rodiny.
Nároky na herní kartu půlelfů jsou ze všech ras nejvyšší; půlelfové jsou v našem světě velice vzácní a vyskytují se opravdu zřídkakdy. Trpaslíci se dají nejlépe popsat jako „asymetričtí“ – asi metr širocí, asi metr vysocí a těžcí jako pořádný kámen. Každý trpaslík má bohaté vlasy i vousy, nejčastěji tmavých barev – hnědé, černé a tmavě ryšavé; světlovlasý/vousý trpaslík je vzácností. Na své vousy si trpaslíci velmi potrpí a často si je zdobí zaplétáním do copů či vplétáním kovových ozdob. Trpaslice jsou přesnými kopiemi trpaslíků, takže se celkem často stává, že okolí zjistí pohlaví trpaslíka teprve ve chvíli, kdy se mu narodí trpaslíče. Jak dochází ke vzniku dotyčného trpaslíčete je pro mnohé obestřeno mlhou tajemství.
Trpaslíci jsou neobyčejně houževnatý národ válečníků a vynálezců. Mají výborné znalosti metalurgie, astronomie, astrologie, matematiky, botaniky i chemie, bývají skvělými staviteli i tuneláři. Mnoho trpaslíků je taky obchodníky. Většina trpaslíků si potrpí na alkohol.
Žijí nejčastěji v Beorských horách, kde se trpaslíci sdružují do klanů; klanů je třináct, z toho jeden je vždy vládnoucím. Jednotlivé klany se označují termínem „Dûrgrimst“, „dům“. V aktuální době existují klany následující:
Dûrgrimst Ingeitum (kováři); Dûrgrimst Ragni Hefthyn (strážci kolem řeky Âz Ragni); Dûrgrimst Ebardac (výzkumníci); Dûrgrimst Quan (kněží, starají se o zlato); Dûrgrimst Feldûnost (starají se o Feldûnosty, kozám podobná domácí zvířata); Dûrgrimst Nagra (klan zasvěcený nagrům, tvorům podobným divokým prasatům); Dûrgrimst Vrenshrrgn („Váleční vlci“, tj. válečný klan); Dûrgrimst Ledwonnû, (šperkaři); Dûrgrimst Gedthrall a Dûrgrimst Knurlcarathn (kameníci); Dûrgrimst Fanghur (klan zasvěcený Fanghurům, tvorům podobným velkým hadům s netopýřími křídly); Dûrgrimst Urzhad(klan zasvěcený Urzhadům, obřím horským medvědům); Dûrgrimst Az Sweldn rak Anhûin (název znamená „Slzy Anhuin“, jejich bývalé vůdkyně zavražděné Dračími jezdci – jeho členové se zapřísáhli pomstít ji vyvražděním všech Dračích jezdců).
Termín „vargrimst“ označuje trpaslíka, který byl pro své chování vyloučen ze svého klanu; takový trpaslík je pak pro většinu společnosti vyvrhelem.
Vztah trpaslíků k magii je nedůvěřivý a odmítavý. Trpaslící většinou oplývají minimálním talentem pro magii, zato je mezi nimi častý post kněze.
Trpaslíci mají vlastní propracovaný panteon božstev a jsou poměrně otevřenou rasou. Mají bohaté obchodní styky s lidmi i urgaly, ačkoliv vůči elfům se často chovají pohrdlivě až posměšně.
Náročnost přijetí trpasličí karty je o něco větší než v případě člověka. Urgalové (také „berani“) se svým vzhledem na první pohled odlišují od všech ostatních ras v Alagaësii. Výškou převyšují většinu lidí, chodí jen spoře odění, vystavují světu svá mohutné svalnatá těla. Urgalské ženy jsou o něco subtilnější a jejich děti v nízkém věku vypadají až na barvu téměř stejně jako děti lidské. Kůže urgalů je šedivá, dlouhým pobytem na slunci může nabývat až bronzového nádechu. A hlavně jejich hlavám dominují zakroucené, jakoby beraní rohy. Husté vlasy, pevné a nezkrotné, si často splétají do copů. Mezi urgaly neuvidíte blonďáka ani zrzka. Jejich oči jsou zbarveny od běžných odstínů hnědé až po zneklidňující žlutou.
Jakožto člen válečnického národa se téměř každý urgal pyšní mnoha jizvami; aby je zvýraznili, nosí urgalští muži pouze bederní roušky, kožené suknice či kalhoty a odhalený hrudník i končetiny. Oděv urgalských žen je podobně minimalistický.
Urgalové žijí v kmenech. Dříve spolu běžně vedli války, dnes se spokojují s řevnivostí. V čele kmene stojí válečník s titulem Nar, všechny urgaly zastupuje Herndall, rada matek.
Kultura beranů byla vždy založena na boji. Urgal, který neporazil dostatek nepřátel, neměl šanci najít si družku. I to je důvod, proč mají urgalové pověst krvežíznivých bestií a proč žádný jejich mír dlouho nevydržel. Když Eragon přibral berany do smlouvy s draky, a navrhl turnaje, kde se mohou mladíci ukázat své schopnosti a získat si prestiž, umožnil jim konečně žít v míru.
Většina kmenů se zdržuje v horách a jejich okolí, v dobře ukrytých vesnicích. Obdělávají pole, ale hlavním zdrojem jejich obživy je lov a sběr lesních plodů. Ale je i několik kmenů, které opustily útočiště skalních štítů a nově se usídlili v poušti jako nomádi. Chovají kozorožce tak velké, že je (kromě Kullů) mohou i sedlat.
Většina urgalů neumí (nepotřebuje) číst ani psát. Od mala jsou vedeni k boji – jako zkoušku dospělosti musí holýma rukama ulovit divoké zvíře. Čím nebezpečnější, tím lepší. Urgalky jsou stejně dobrými bojovnicemi jako muži, ale obvykle se přímo neúčastní bojů.
Každý klan doprovází také několik jedinců, kteří ovládají lidský jazyk. Mezi urgaly se stejně jako u jiných ras objevují jedinci s nadáním pro magii. Jejich kouzla jsou založena na rituálech, kouzelníci vystupují jako šamani a léčitelé. Stojí mimo hierarchii kmene, ostatní k nim cítí úctu, ale zároveň z nich mají strach. Mezi urgaly je velice silná víra duchy přírody a v zemřelé předky. Každá rodina opatruje svoji thulqna, látku s pečlivě vyšitou rodinnou historií, obvykle zavěšovanou nad vstup do domu. Některé klany přebírají i lidské náboženství, ale slučují ho se svým vlastním.
Urgalové jsou rasou poměrně uzavřenou, ačkoliv udržují obchodní styky s lidmi i trpaslíky. S elfy nepřichází téměř vůbec do styku.
Náročnost na přijetí herní karty je srovnatelná s kartou postavy elfa, tzn. mírně vyšší.