[Vroengardský zpravodaj]

[Posel]

Zpravodaj je určený zejména pro navrátivší se hráče, hráče, kteří si chtějí udělat ucelený stručný přehled z herního dění na fóru, případně pro hráče, kteří jsou sice aktivní, ale nestíhají číst všechna témata.

Objevují se tu informace, jako kdo se stal novým Jezdcem, kdo nový připlul na ostrov, nebo co se stalo zajímavého; pokud to zrovna nebude nic z významných dějových linií, slaví se okurková sezóna a trošku se tu i drbe.

(Dřív, než naklušete mezi ostatní a budete se ptát, co je nového, srdečně doporučujeme probrat se nejprve právě Vroengardským zpravodajem, který vzniká právě proto, abyste si udrželi přehled.)

[Posel]

Slyšte, slyšte lide Vroengardský! Novinky nejčerstvější nejen z jezdeckého hemžení se k vám po dlouhé době opět snášejí!

Začněme zprávami nejžhavějšími, tedy těmi z proslulého Chrámu dračích vajec!

Zde donedávna choulily se nehybně tři zářivé poklady dračího plémě, aniž by se ve svém spočínání nechaly kýmkoliv vyrušit. Snad pohnutí niterní však zažily, když jejich řady rozšířil další z pokladů. A ne jen tak ledajaký! Nýbrž jezdecký!
To cihlový drak Eraias našel vzájemné zalíbení v divoké dračici! A netrvalo dlouho, by se v Chrámu neobjevilo jejich vejce nejvzácnější. To se však ve své černočervené ohnivosti vůbec neleskne. Snad z lhostejnosti k dychtivým návštěvníkům, z nichž zatím ani jeden nestal se hodným jeho vylíhnutí?

A přitom tolik nadějných duší brázdí ostrov křížem krážem, když přijaly jej jako svou novou domovinu!

Napřed svou nožkou břehu se opatrně dotkla jižanská dívenka Toiri, která sem přicestovala po boku svého bratra, jenž se rozhodl rozšířit rodinný obchod na daleký sever. Jen kdyby jejím snahám o objevování těch nejzazších zákoutí v cestě nestála její opatrovnice Glenda! Avšak důvtipná Toiri si vždy najde skulinku, aby se z jejích tenat na chvilku vymanila.
Dalším nováčkem, dychtícím po přízni některého z dračích vajec, jest zručná pekařka Hevrana! Která v brzkých ranních hodinách stává, aby napekla do zásoby spoustu nejen kynutých dobrot, po kterých ani drobečky nezbývají. Její maličké pekařství získává na věhlasu a kdo ví, jestli bude mít vůbec čas se ještě jednou do chrámu podívat! Otázkou zůstává, jestli by i ona sama chtěla, když jezdkyně Narrasha snažila se pekařce sny o vlastním drakovi rozmluvit. A že její malinová Gailath byla víc, než-li nápomocná, byť to tak nejspíš nezamýšlela.

Nesmíme samozřejmě zapomenout ani na zástupce sličného lidu, neb ani elfové nejsou touhám odolní, obzvláště, jedná-li se o svazek, o který se sami historicky přičinili!
Vítáme na Vroengardě neohroženou elfku Destiny i éterickou Nimue! Obě již měly svou čest s jezdci i draky, leč, nalijme si čistého vína, Destiny to rozhodně měla obtížnější, když cestu skřížila samotnému Varnysovi, drakovi, kterému v hlavě cvakají kolečka hlavně pro vymýšlení záludných léček a kousků.

A i osudem zkoušení půlelfové rozhodli se na Vroengardě nalézt kýžený klid a bezpečí. Záhadou obestřená Morwen utíká před svou neblahou minulostí. I hudebnice Lyra se snaží nalézt úlevu od neustálého útěku před stíny událostí minulých. Snad nově navázané známosti pomohou jim opět najít víru v dobro a uvěřit, že konečně mohou spát spánkem nerušeným.

Drby z bašty chcete slyšet? Však se na vás právě řítí!

Samozřejmě nelze nezačít pikantnostmi z milostného života našich neohrožených bojovníků za lepší svět! Tak předně, neodbytný Walron nenechává se rozhodit nějakým tím hrubějším chováním ze strany naší urgalí slečnky Narrashy. Snad naopak, čím více se rohatá jezdkyně snaží svým citům poručit a bývalého kata od sebe odehnat, tím více je to k sobě táhne! A že si konečně mohou tyto dvě drsné hrdličky svou vzájemnou lásku a náklonnost písní vyznat, když se Narrasha naučila po lidsku!

Někteří už jsou ale ve svých vztazích dále, než je opatrné přešlapování před první metou. Ano! Dokonce už dávno zaběhli na domácí a skórovali tak zářivě, až z toho Sindúal otěhotněla! A kdo jiný by měl být otcem, než-li mladý pán Styr, který však sám se mnohdy jako dítě chová. Kdo že jej dosadil do pozice Velitele? Chudák, Sindúal, zvládne vychovávat hned dva výrostky? Nechme se překvapit! Jen co slezou poslední sněhy a jaro se začne hlásit o slovo!

Možná, že se do té doby stihne svatba Ederana s Palú! Když už se s ní tak magicky zasnoubil! Inu, uvidíme, jestli rozprava na toto téma vedená v hřejivém Hostinci u Tančícího draka nad borůvkovými knedlíky věci rozhýbá, či nikoliv.

A jakpak asi dopadne romance mezi Noxem a Shagym? A co teprve pečlivě skrývaná láska Sandry k Hatimu?! Neměli by se dotyční spíše řídit heslem: Co je v domě, není pro mě? A nebo právě naopak? Nebojte, naši zpravodajové pracující v utajení jsou jim v patách!

Že chcete slyšet i o jiných věcech, než-li o lásce? Inu, vaše přání je mi rozkazem!

Nejčerstvější jezdec Edric, vyvolený jezdeckým drakem Reywëm, snad z touhy po klidném místě pro rozjímání, zbudoval si v lese srub, kde své myšlenky si uspořádává. Vždyť tolik překotných událostí se mu za tak krátkou dobu stalo! Nebo se pouze snaží ulejvat ze společenských událostí? Kdo ví!

Leč důsledná Velitelka Palú uspořádala plavecký výcvik, kam nejen Edrica vylákala. Přidali se i Walron s Johanem. Richard se coby plavčík poflakoval v mělčině, zatímco se modlil, by nemusel ruku k dílu přiložit.
Což se mu i vyplnilo, neb Edric s Walronem již plavat uměli a Johanovi danou problematiku Palú osvětlila natolik bravurně, že této dovednosti položil nejen solidní základy, ale ani náznakem se netopil!
V rámci výcviku si Edric odnesl trofej v podobě vyloveného zlomeného meče s nejasnou minulostí a o Walronovi se zjistilo, že je nudista!
Dále by vás jistě mohl zajímat fakt, že jezdkyně Narrasha se svojí Malinou vstoupily do léčitelského řádu, kde operuje i její soukmenovec, Karum. Co jen ty urgaly na OS tolik láká?

Nenechte se však mýlit, ostatní řády nestrádají! Nýbrž o rozuprchlé jezdce se opět rozrůstají! Na ostrov vrátil se v Beorských horách zapomenutý trpasličí jezdec Whurgan se svým Mortairem. A při své vlastní misi u trpaslíků Shairen s Rhonys na Chinyere s Faelirem narazili! I ty vyslovily zájem vrátit se zpět! Jak jen se vypořádají s tolika změnami, kterých se za tu dobu jejich nepřítomnosti udály? Inu, jistě s grácií sobě vlastní!

Stejně, jako se musí Richard vypořádat s tím, že jej Vespërlan přivedla do duševně požehnaného stavu!

[Posel]

Že dlouho jsme se neozvali s novinkami pro potěchu poveškeré zvědavosti? Že snad ani nic ke zmínce není? Ale kdeže! Jen se začtěte níže.

V Chrámu dračích vajec stále panuje napětí hmatatelné, neboť dračí poklady drnkají na nitky nervové všech dychtivých duší, když se ke klubání ne a ne odhodlat. A na výběr mají! Ne, že ne. Vždyť hned zkraje po připlutí se jim byla ukázat nová obyvatelka ostrova, Ranatar! Nebo snad touží po horečnějším hemžení kolem své maličkosti? Aby novicové svou neustálou přítomností narušovali jinak zimní klid panující vůkol? Inu, nenechte se vybízet dvakrát a spěchejte zkusit své štěstí! A nenechte se rozhodně odradit po prvním nezdaru, vždyť neoplývá v celé Alagaësii nikdo poťouchlejším humorem, než-li dráčata ukrytá v bezpečí svých skořápek.

Nebo snad zájem obyvatelů k sobě strhly proběhnuvší trhy, kde roztodivné vůně a chutě mámily smysly všem ostrovanů? Či pozornost uzurpovalo nabízené, exotické zboží? Vždyť kdo by odolal hořko, štiplavé chuti kávy dovezené poprvé z dalekého jihu! Ať už svojí chutí oslovila, či odradila, do povědomí všech se rozhodně zapsala.

A jak, že se jezdci mají? Inu, čtěte dále!

Na ostrov konečně po dlouhé době zavítaly zpět Shairen s Rhonys. A hned se ujaly Narrashy s Malinou. Nutno podotknouti, že dračicím to seznamování a tužení dračích vztahů šlo lépe. Za to Shairen jistě svými slovy zamíchala Narrashe hlavinkou a snad i otřásla základy jejího přesvědčení. Na druhou stranu musíme uznat, že urgalí jezdkyně své jezdecké začátky rozhodně nemá lehké. Starosti se na její rohatou hlavinku valí ze všech stran. A ne a ne si v tom galimatyáši udělat pořádek! Tu nasadí brouka do hlavy Walron! Onde zase děsí silou dračího pouta Richard. A do toho se přidá Shairen se svojí neutuchající výřečností.
Není divu, že Narrasha zatoužila upustit páru v podobě karbanu se Shagym!
Ale určitě nebude tak zle! Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. A po delší době konečně Narrasha s Malinou našláply na cestu společnou, kde jako sobě rovné, partnerky duše, stanou si po boku a budou kráčet/létat věčností.
Vždyť už se vlastně Malina ani nejmenuje Malina, ale společnými silami nalezly jméno nejvhodnější! Od nyní až do nejdelší věčnosti Narrasha bude sedlat Gailath! Jen k tomu prvnímu letu se ne a ne dostat.

I v jiných řadách se však událo mnohé, důležité. Proto slyšte, že společnými silami Hati se Sandrou dospěli ke konečné verzi přísahy řádu Záře Fénixe. A aby toho nebylo málo, začali své učedníky trýznit lekcemi magického očarování v podobě pečetění. Inu, jen si dát pozor, aby si studentíci nakonec nezapečetili vlastní mozky proti novým poznatkům!

A pokud by se přece jen dračí jezdci cítili vyčerpaní a na dně svých psychických a fyzických sil, mohou si, díky Palúreině iniciativě, jít odpočinout do nově zřízené, vůní bylinek prosycené parní lázně!

[Posel]

S prvními závany jara přichází i nový výtisk vámi oblíbeného žurnálu! I dozvěďte se více, co se ve světě slovutných dračích jezdců a jejich příznivců doposud událo!

Drby, drby, z Chrámového dění!

Nenasytí zvědavost právě novinky z Chrámu nejvíce? Proto čtěte pozorně, co vše se na tomto posvátném místě událo. A že je toho dosti!
Nejprve je třeba zmínit, že se konečně opět zvedl zájem pokladnici dračích klenotů navštěvovat. Jakoby snad bělostná budova splývala s bělostným, zimním okolím, a návštěvníci k němu cestu ne a ne nalézt? Či snad zima v nich zchladila horoucí touhu potom ozkoušet dotek samotného osudu?
Tak či onak, nakonec se pár statečných duších odhodlalo a rozhodně nelitovalo! Obzvláště Morwen, která se držela spíš stranou, myslíc si, že svou přítomností zde se rouhá snad zákonům nejvyšším. A opak se stal pravdou! Pouhá přítomnost této tajemstvím zahalené dívky podnítila zvědavost jednoho z vajec prozkoumat hlubší význam tohoto setkání... A to se posléze vylíhlo! Skořápka barvy proměnlivého oceánu nakonec pukla, byť se nerzolétla na tisícero kousků před tím, než by se dráče ukryté uvnitř mohlo vydat na cestu. Proto se napřed koulelo chrámem jako ztracené jablíčko, ale netrvalo samozřejmě dlouho, aby si pro něho vyvolený jezdec záhy nepřišel a magické pouto nebylo zpečetěno nadobro!

Vítáme mezi jezdci Morwen se svojí úchvatnou dračinkou!

Přiláká do útrob Chrámu tato veskrze jedinečná a významná událost znovu nejen Sagu s Joshuou, kterým se tolik zalíbilo žluťáskové vajíčko, ale i další dychtivce? Rozhodně je k čemu své tiché tužby upínat!
Vždyť bylo nedávno konečně na sloupek uloženo druhé vejce jezdecké dračice Vespërlan! Byť musela se svým komplicem, Sindúal, ušít na nebohého Richarda pěknou habaďůru. Tak či onak, vejce barvy měňavé, stříbřité rtuti už netrpělivě čeká na nalezení druhé půle své duše, aby nitro jich obou mohlo být celistvé!

A i mezi jezdci událo se mnohé!

Nejprve začněme ale příběhy klidnějšími. Tedy těmi, kdy bok po boku stanul chrabrý jezdec, tedy jezdkyně, Palú, s cizincem z dalekého jihu, Šerem, kterak by své síly spojili a nebohé, zraněné Noře pomohli se sběrem jmelí do zásoby. A že plodná spolupráce přinesla své výsledky bylo znáti záhy, neboť necelý den tímto úkolem strávili, jak jim šla práce od ruky, a ještě samotnou Noru množstvím a kvalitou překvapili, že se každému svou užitečnou přízní odvděčila. A i peníz na živobytí si mladíček vydělal! To se mu bude jíst a spát ve vyhlášených hostincích jedna radost!

Jenže, aby byly mističky vah vyvážené, události se seběhly i smutnějším směrem. Nebo bolestnějším? Každopádně, ani jedna strana nezůstala beze šrámu, ať už na duši, či těle.

Čtěte tedy pozorně, co událo se našim Mistrům z Arcanae, Sandře s Hatim, když přijali volání o pomoc z Belatony, kde rituální vraždy děly se hrůzné!
Nejprve se vše zdálo jasné, oním podlým nekromantem s pomýlenou myslí prý dvorní čaroděj byl. Však záhy se přišlo, jak velkou chybu ve svém úsudku vyšetřovatelé udělali! A, drakům všem žel, Sandře se vypíchnutým okem bude připomínat až do konce života. Buďme však rádi i za toto, neboť vše mohlo dopadnout i hůř, pokud by nezasáhl běsem rozlícený Hati, a skutečného vraha tak nenechal své dílo zkázy dokonat, což by v Sandřině případě znamenalo podstoupení oběti nejvyšší.
Jak se ale říká, prožité hoře nejvíce sbližuje, takže i utržená bebíčka si nyní, nad šálkem horkého čaje, kouzelničtí mistři vzájemně ošetřují!

Jenže, ne všechny milostné příběhy nabraly správný směr. Ten mezi Walronem s Narr tedy určitě ne. Urgalka odmítá své city vůči bývalému katovi projevit a nejhoršími gesty a slovy trýznivými jej od sebe odhání, i když je to k sobě táhne jako dva surové magnety. A, ač se před svými trably může konečně vznést na hřbetu Gailath až k samotným oblakům, nekonečná náruč nebes ne a ne pomoci.
A do toho se ještě přidala osudem nepěkně zkoušená Shairen! Která pod tíhou svých problémů a ztrát dokonce změnila řád! Nyní do ordo militaris patří. Doufáme tedy upřímně, že v bojovém řádu nalezne ztracený směr a kýžený klid na bolavém srdíčku.
Jen kdyby ten Varnys nevykopal sekeru pomsty s oběma jezdkyněmi, protože citovou újmou trpí jeho jezdec! Pomůže svými podlými nápady někomu jinému, než-li ukojení pocitu, že-na-to-má, neboť tne do vlastních řad, byť by nemusel?
Těžko říct, tento spletitý zámotek vztahů ještě nebyl rozmotám ani přetnut. A do ví, kdy tomu bude konec.
O dalším průběhu vás samozřejmě budeme co nejdříve informovat!

[Finn]

Máme pro vás malé překvapení
Jelikož většina přesunů fóra se v minulosti konala právě na jaře a na podzim oficiálně oslavíme neuvěřitelných 15 let existence, dali jsme do kupy timeline minulosti DRka...

Možná si vzpomenete, na kterém fóru jste začínali!
Tak či tak děkujeme všem, kdo jste na DRko kdy zavítali, a v tomto případně konkrétně vřele děkuju Evanovi, který pořídil screenshoty starších fór a webů (dnes už nic z toho nejde dohledat, jak fóra zanikala)...

(S velkou pravděpodobností si podzim, konkrétně listopad, ještě vyšperkujeme nějakou pěknou akcí... )

(っ◔◡◔)っ Tak šel čas... s 𝓓𝓡𝓐𝓞

[Posel]

Počínaje 13. Květcem (herní den 2055.) vypadá vnitřek Chrámu dost jinak. Po jeho stěnách se až ke stropu plazí růžovofialové vistárie. Větve a visící květy vytvářejí jakýsi užší průchod přímo ke sloupkům s vejci, jako kdyby to byla chodba. Zbytek Chrámu díky nim trochu připomíná Růženčin zámek poté, co zarostl trním.
K lavičkám se sice dá dostat, ale vistárie je taky pěkně prorostly. V některých hustě spletených kroutících se větvích se dá vysloveně sedět trochu jako v houpací síti. Anna a Rozetta zřejmě vyměnily smetáky a košťata za konve na zalévání.

[Finn]

Milí hráči,
pokud byste rádi nakoukli i do vzdálenější minulosti, máme pro vás na jedno místě složené všechny Vroengardské žurnály, které se nějak zachovaly - přečíst si je můžete ZDE.
Na tom samém místě najdete možná taky při přehrabování odkaz na tumblr, kde jsou zazálohované staré miniquesty (výpravy ne, i když je tam na ně odkaz XD), a úplně dole je ještě jedno menší překvapení, a to DRAO playlist (prej se k němu dobře píše XD) a ještě jeden novější playlist věnovaný starší generaci Jezdců, který nejspíš ještě neznáte a zásluhy za něj nese především Sindúal :3

Zároveň s tím dávám echo, že zatímco suchá chrámová edice aka shrnutí roku je ode mě (fuj), vy, jakožto akční hráči, máte příležitost napsat někomu z vedení, pokud byste měli zájem o to stát se zpravodajem. Pokud si dobře vzpomínám, záslužně ho obvykle do šťavnaté formy sepisovaly Shai, Ríša nebo Arradon, ale protože poslední souhrnný pochází ze začátku roku 2019, asi vidíte, že momentální sestava by rozhodně potřebovala oživit...

Pozice zpravodaje nenese žádné výhody, kromě vašeho jména pod článkem. Je možné stát se zpravodajem pouze jednorázově (zrovna máte přehled, jaký byl rok 2020, a chcete nám ho naservírovat? stačí poslat text!:3), nebo "na úvazek" (je to výhoda v tom, že se omylem nemůžou sejít dva lidi, kteří by náhodou sepisovali stejné období, nebo o sobě alespoň ví a mohou se domluvit, aby nevznikala zbytečná práce navíc). Bylo obvyklé sepsat nějaký souhrn děje z celé hry třeba po reálných dvou nebo třech měsících - formu asi vyčtete sami z předchozích bulvárních plátečků, ale můžete tomu vtisknout i vlastní formu, pokud to uznáte za vhodné :3
Případní zájemci nechť se neváhají ozvat někomu právě aktivnímu z vedení jako PMky, nebo ještě lépe nás tagněte na našem Discord serveru, pokud se chcete přihlásit, nebo jenom na něco zeptat. Sháníme někoho, kdo má přehled o probíhajících hrách obecně a dokáže z nich stručně, ale poutavě vypíchnout to nejzajímavější (trochu jako psaní novinářské glosy). Bezchybné psaní není podmínkou, většinou to někdo prolítne beta čtením.

[Malachai]

NOVINKY Z DRAČÍCH SKOŘÁPEK

✦ ✦ ✦

Od vylíhnutí oceánové dračice Calperie již uplynula spousta času, který se sebou přinesl mnoho nových šupinatých přírůstků.

Hned z kraje jahodanu 56. roku o Svátcích cest se na svět rozhodla vykutálet rovnou dvě dráčata, snad probuzená letní bouří zuřící vně chrámu. S úderem blesku se tak vylíhla dračice Ayrelin s překrásně vyvedenými filigrány připomínajícími obrazci v nažloutlých vanilkových šupinách, jež si za svou druhou duši vyvolila okouzlující člověčici Desiree, a tu později v noci následoval její bratříček, nefritově zelený drak Nöstradius, jehož jezdcem se stal talentovaný malíř Joshua.

Zatímco na počátku větrovce 57. roku Představený Ordo Suffragi Ederan spolu s mladou léčitelkou Araenor navštěvovali pevninu, aby vyléčili jejího bratříčka, pískový Keziah navštívil Divoké draky, aby se vrátil hned se třemi vejci – žlutooranžovým, temně fialovým a blátivě hnědým, jenž bylo potomkem jeho a divoké dračice. A právě to se rozhodlo nečekat na svou jezdkyni o nic déle, a tak se Araenor na pevninu vrátila s duší svázanou s čokoládově hnědou dračicí Irizeou s měňavými fialovými křídly.

Uplynuly bezmála dva měsíce a ze své hebké skořápky se prodrala i proměnlivě rtuťově šedá dračice Belleanäris, dcera vesmírné Vespërlan a divokého draka, jejíž druhou duší se stala půvabná elfka Nimue.

Po poměrně dlouhé přestávce, kdy vejce pouze odpočívala v poloprázdném chrámu a jezdecké řady se nijak nerozrostly až do konce zimy, dráčatům jako by došla trpělivost. Jako první se na světlo vysápal temně lékořicový drak Morcelot, kterého dosti možná probudil zvuk tříštěné vitráže po tom, co do chrámu narazila dračice Irizea. Morcelot si za jezdkyni vyvolil bělovlasou elfku Aiedail, jíž její nový osud příliš nepotěšil, ale co naplat, draci se na svolení neptají. Jen o pár dní později se po vskutku dlouhém čekání za zvuků Finnova chrápání pod sloupky rozhoupalo i vejce cihlového draka Eraia a divoké dračice, aby se z něj vylíhl cihlový drak Aldron se slušivou černou maskou a packami, který svůj osud navždy propojil s drobounkou barvířkou Amanitou. Poslední vajíčko však na sebe nedalo dlouho čekat – žlutooranžové slunečné vejce draka Yakäriho s velkým ohnivým talentem dřímajícím v jeho hrudníku se vykutálelo ven ze svého hnízda a rozprsklo se až u nohou svého vyvoleného, mohutného lidského kováře Malachaie.

✦ ✦ ✦

Chrám tak úplně osiřel, dokud do něj po výpravě na Helgrind Představená Ordo Suffragi Yllien a Velitelka Ordo Militaris Palú nepřinesly novou snůšku tvořenou tanzanitovým temně modrým, uhlíkově šedým, jablíčkově rudým, pomněnkově světle modrým a malachitovým tmavě zeleným vejcem. Do kompletní šestice později tajně doplnil jezdec Nox ještě jedno vajíčko, morganitové, které nalezl v hlubinách helgrindského podzemí.

A právě morganitová dračice Nílfdir byla první, jež se rozhodla ukončit své předlouhé čekání, a po tom, co na skořápku poklepalo jedno malé Stráče, se vykutálela z vejce. Její druhou duší se měl stát rudovousý trpaslík Nimli, avšak ten se svého nového údělu pokusil zbavit tím, že se dračici pokusil prodat. Díky bohům se k tomu nachomýtla Mistryně Ordo Arcanae Sandra a Nílfdir si vzala pod křídla, než se trpaslík se svým jezdectvím smířil.

Do chrámu nedlouho poté Strážkyně skořápek Sindúal uložila další vejce, amazonitovopšeničné od amazonitové dračice Beisary a zatoulaného pšeničného draka Galderase. Společně s Velitelkou Ordo Militaris Palú pak zasadily semínka vistárií a díky jejich kouzelným rukám tak chrám proměnily na překrásnou květinovou zahradu.

V polovině jahodanu na přesné dvě poloviny puklo tanzanitové vejce vznešeného draka Ziyada s vybíravým jazýčkem a odporem ke špíně, který si za svého jezdce vybral důstojného elfského kováře Aerendyla. Nedlouho poté po vzoru své dračí maminky i majestátní dračice Symbëline s děsuplným drakem Chezraelem přispěla novým sametově bílým vejcem, které v měsíčním světle přízračně světélkovalo.

✦ ✦ ✦

Prvním přírůstkem 58. roku se uprostřed slunivce stal pomněnkově modrý drak Eyvïndr s ježícími se šupinami na krku, jehož spřízněným jezdcem se stal zrzavý pasáček hus Tully. Jen po necelých dvou týdnech následovala malachitová dračice Unëbrias, jež ani přes svou pečlivě udržovanou důstojnost nepopře roztomilost svých pih na čumáku. Její vyvolená, talentovaná bardka Kendall, ji však přivítala vodopádem slz, když se jí její vysněná budoucnost roztříštila před očima. A aby toho nebylo málo, prakticky vzápětí se s velkou parádou rozprsklo na všechny strany i smetanové vejce Symbëline a Chezraela, aby odhalilo svůj smetanově bílý poklad s uhrančivýma fialkovýma očima jménem Mondvëline, jejíž novopečená jezdkyně, učednice knihaře a šperkaře Vranka, svůj úděl převzala o něco veseleji.

Pod rouškou noci pak jistý někdejší pasáček hus zaplnil jeden ze sloupků zlatě natřeným husím vejcem.

Další poněkud nešťastné líhnutí přišlo až v lijavci, kdy se šedivou skořápkou na svět proškrábala uhlově šedá dračice Ebirsian s pronikavýma elektricky modrýma očima a na okamžik své druhé duši, mladičké pirátce Strace, zlomila srdce domněním, že bude muset opustit celou svou rodinu. Žal byl však zažehnán a Stráče si svůj nový život začalo užívat snad ještě více.

Za líbivých zvuků harfy a zpěvu se probudila dokonce dvě z posledních vajíček – to první v sobě neslo dračici Beatänu v barvách granátového jablka, pro níž si její druhá duše, mladičká elfka Anitë, přispěchala i přes zákaz své matky, radostně popadla dráče a byla ta tam. Druhé vejce si z přítomných ztropilo tak trochu žerty a nechalo je s ústy dokořán sledovat, jak se líhne šedivé nazlátlé house, později pojmenované jako Valdyr, a jako svou maminku si volí dračici Unëbrias.

Jako poslední z této snůšky se tak vylíhl až potomek Beisary a Galderase, amazonitový Lësstel, který vypadá, jako by strčil čumák do kýblu s pšeničnou barvou a nechal si ji stéct po celých zádech a bocích. Poněkud poťouchle si ze všech vystřelil a pro svého jezdce, vytáhlého černovlasého Philzu, si došel až do města, kde mu uprostřed Pivních slavností skočil na záda.

✦ ✦ ✦

Chrám opět osaměl, ovšem jak se jezdci postupně vraceli z výpravy za trpaslíky a do chrámu, čokoládová dračice Irizea a slunečný drak Yakäri uložili na sloupek své vejce působící jako zmačkaná koule žíhaného papíru připomínající vosí hnízdo – a také podobně znějící; často návštěvníky chrámu škádlilo škrabkáním na skořápku. Dráče si však ve vejci příliš dlouho nepobylo a ani ne po dvou týdnech se prokousalo ze skořápky, co byla zevnitř poprášená zlatým práškem. Hnědá dračice Se’zairri s elegantními žlutooranžovými křídly připomínajícími motýly si neomylně vybrala schovanku severského lorda, Ruana, a okamžitě se s ním pustila do první vylomeniny.

Se’zairri tak je prozatím posledním přírůstkem mezi dráčaty, avšak chrám prázdný nezůstal. Představený Ordo Suffragi Ederan s Velitelkou Ordo Militaris Palú po návratu z vlastní malé zajížďky po obou výpravách uložili novou snůšku složenou ze stříbřitě modrošedého, sytě zeleného pavího, modrofialového borůvkového, jasně žlutozeleného limetkového, něžně bordového pudrového a světle hnědého pouštního vejce.

[Sandra]

VROENGARDSKÝ ZPRAVODAJ

Inu, hodně vody uplynulo od posledního čísla Vroengardského zpravodaje. Je tak akorát na čase, abychom se nostalgicky ohlédli za 57. a 58. rokem Nového řádu a shrnuli, čím vším si naši hrdinové mezitím prošli. A že toho není vůbec málo, jak prozrazuje délka tohoto textu. Začneme ovšem pěkně od začátku.

MISE HELGRIND

Na jaře 57. roku se jezdecký řád rozhodl vyhovět prosbě o pomoc jižního království. Nechvalně proslulí uctívači Helgrindu totiž unesli do své hory princeznu Aënys, k jejíž záchraně se uskutečnila odvážná výprava čtrnácti Jezdců. Princeznu nakonec skutečně vysvobodili ze spárů temnoty, společně s ukrytým morganitovým dračím vejcem, nejprve si však museli skrz nesčetná protivenství vybojovat cestu ven z krvavého helgrindského labyrintu. Noxe, člena výpravy, krátce předtím kult unesl a díky tomu potkal dívku Silaru (ve skutečnosti princeznu Aënys), a navíc se hluboko v hoře setkal se ztraceným Jezdcem Einarem. Ten už dávno o svou dračici přišel a kněží ho dlouhá léta věznili. Einar v Helgrindu zahynul, ale zbytek Jezdců z hory unikl tak akorát když se začala bořit a nedlouho poté se úplně rozpadla. To sice nebylo dílo Jezdců ani draků, kteří tou dobou sváděli lítý boj se dvěma lethrblaka, obyvatelé přilehlého města Dras-leony tomu však dodnes věří.

Tato temná kapitola byla ovšem pouze prologem následujícího zápolení s entitou zvanou Myrkr. A kdo to je, ptáte se? Jak se ukázalo, nikdo jiný než dcera samotného tyrana Galbatorixe, a její příběh je mnohem zamotanější, než by se na první pohled mohlo zdát.

Princezna Aënys, která si i nadále nechává říkat Silara, se s Noxem spřátelila na život a na smrt. Nejen proto byli Jezdci coby čestní hosté pozváni na její velkolepou svatbu s králem severního království Cisëanem a Silara později své přátele dokonce navštívila i na Vroengardu, byť v utajení.

Zároveň se tímto otevřela tajemná komnata minulosti jezdeckého řádu - ztracení Jezdci, současníci starého známého Rowena, který už nějakou dobu na ostrově přebývá a poskytuje své zkušenosti a pomoc novým generacím. Einar sice v Helgrindu přišel o život, nebyl však jeho jediným starým přítelem a mladí Jezdci se o ně přirozeně začali ihned zajímat. Nox, Malachai a Ruan se například vydali po stopách Liama do Ceunonu. A co má s těmito tajemnými postavami (ne)dávné historie společného Vědma?! Opravdu i ona do jejich kruhu kdysi patřila? Však právě ta později vypravila skupinu Jezdců na pomoc Arnar a jejímu drakovi Dystänovi do Carvahallu. Těch se však nedopátrali, jelikož celá záležitost byla spíš jedno velké kočičí nedorozumění.

CHRÁM ZKÁZY A ZDIVOČELÁ ZEMĚ

Následující Slunivec zahájil 58. rok Nového řádu a hned na konci léta se uskutečňují další výpravy, tentokrát hned dvě zároveň. Z Beorských hor přišly alarmující zprávy o útocích divokých draků na trpaslíky, kteří v nouzi nejvyšší povolali na pomoc Jezdce. Potajmu se na cestu vypravuje také druhá skupina, ta však míří úplně jinam - tam, kde má dle všech dostupných informací původ samotná Myrkr. První zprávu o děvčeti s očima plnýma temnoty obdrželi už ti, kterým dnes říkáme ztracení Jezdci, a záležitost se tehdy vydali prověřit Rowen a Einar. Protože našli jen zpustlé ruiny, zavrhli možnost, že na této hrůzyplné zkazce může být něco pravdy. Do tajemného chrámu uprostřed moří se po třiceti letech Jezdci vrací, aby hledali stopy po Myrkr a čemkoliv, co by mohli v budoucnu použít proti ní.

Jejich cesta naštěstí nebyla marná. Nazpět přivezli hrst zakletých skleněnek, které od té doby pečlivě střeží v baště, jsou ovšem přístupné každému Jezdci. Každý, kdo se jich dotkne, prožije spolu s dívenkou kousek jejího života - nic pro slabé povahy! Galbatorixova dcera totiž prožila své dětství u kultu Helgrindu a ze střípků vzpomínek uložených ve skleněnkách lze poskládat neveselý obrázek o její výchově. Navíc je teď zřejmé, že Myrkr je bytost mnohem starší a tato dívka jí posloužila jenom jako vhodné tělo k posednutí. Hrůzná představa!

Mezitím v Beorách probíhalo vyjednávání s divokými draky, nakolik mu jen byli přístupní (ne příliš). Jezdci hned zkraje zjistili, že před pár měsíci se nedaleko trpaslického města usadil zjizvený asketa s nemluvnou dívkou, po kterých se teď slehla zem. Pátrání je zavedlo do jeskyně, v níž podezřelá dvojice přebývala a kde od té doby neustále zní záhadné hlasy. K hrůze všech se ukázalo, že hlasy patří Jezdcům z Helgrindu, když hluboko v labyrintu šeptali zdem svá tajemství, a vychází z jediného kamene. Šepotavý kámen, vědro čerstvé krve ani výhružné nápisy na stěnách ale nebylo zdaleka to nejhorší, co na ně čekalo. O tom, že Myrkr se dokáže vplížit do vědomí a ohýbat vůli člověka jako hadrovou panenku někteří věděli už dříve. V temných hlubinách jeskyně tak museli Jezdci svádět boj nejen s ní, ale i jeden s druhým, a zejména Aiedail s Ederanem si odnesli výmluvné rány na památku. Pouze Tully a Nimli se průzkumu jeskyně prozíravě vyhnuli, aby se místo toho hbitě pustili do výzvěd mezi místními. Kdyby jezdecká intervence selhala, zřejmě by se ke slovu dostaly dosud skryté konexe některých trpasličích klanů na drakobijce… Některé informace od trpaslíků i od divokých draků navíc naznačují, že možná existuje dosud netušené pojítko i mezi drakobijci a Myrkr.

Draci zatím zamířili do hnízdišť divokých, na dračí ostrov, kde vyhledali dva Prastaré. Zejména Keziah s Yakärim se zachovali jako praví diplomaté a tak se podařilo zařídit vyjednávání mezi trpaslíky a draky, jehož výsledkem je křehký mír. Teď už všichni ví, kdo je skutečným nepřítelem, kdo celý spor vyprovokoval a na jehož rukou spočívá krev. Myrkr je třeba splatit tento dluh - na tom se naštěstí shodnou trpaslíci i divocí, jejichž historie s ní začala už před mnoha a mnoha desítkami let. Za všechny nezodpovězené otázky zmiňme jedinou: kdo byl ten Jezdec na vltavínové dračici, který divokým před lety slíbil zahubení Myrkr a tento slib nedodržel?

Aby toho nebylo málo, Myrkr začíná škodit i na Vroengardu, přímo v srdci jezdecké pevnosti! Temnota zasadila své semínko do myslí Karuma, Morwen a Johana. Zatímco Johan chtěl vyhodit baštu do povětří a zastavil ho teprve Tully (vlastním tělem), Karum se snažil probourat do pokladnice a Morwen dílo završila tím, že v jižní věži založila požár. Zbytek jezdectva měl přinejmenším na pár zimních dní o zábavu postaráno.

NIC NENÍ ZADARMO

Zimní vichry na ostrov zavály kromě chumelenic první zvěsti o rytíři v černé přilbici, který pod praporcem moriarského dubu rozprášil skupinu krvelačných lapků. Jak zima zvolna ustupovala jaru, příběhů o hrdinovi v černém přibývalo. Dubový rytíř však svou přilbici nesejmul ani před samotnou královnou matkou, když jí pomohl při útoku maskovaných zločinců. Zanedlouho se začalo vzrušenými obyvateli severního království šířit jeho skutečné jméno - Eskil.

Král Cisëan na počest „Ochránce Severu“ uspořádal 30. Poupěnce Dubové slavnosti. Sjela se na ně polovina království a jako oficiální hosté nesměli chybět ani Jezdci. Pozvání však přišlo s dovětkem od královny matky, která zřejmě ke svému zachránci sympatiemi nezahořela. V jeho očích totiž prý nenalezla nic než temnotu.

Nikdo však netušil, že Dubový rytíř přijel vznést svůj nárok na trůn jako syn krále Hareta a lady Anabel Selwey - a to byl teprve počátek chaosu. Do hry totiž vstoupila Myrkr. Skrz Silaru vytáhla divokou kartu, král Haret totiž před svou smrtí sepsal podmínky zkoušky, kterou musí jeho dědic složit, aby dokázal, že si zaslouží trůn. Pro Cisëana a Eskila bylo nachystáno pole souboje vůlí, na které oba vstoupili následováni každý osobní gardou Jezdců. Palú, pro kterou díky přátelskému vztahu s Cisëanem bylo rozhodování jednoduché, spolu s Aiedail, Kirayou a Karumem provázeli mladého krále. Kendall a Tully se mezitím rychle spřátelili s Eskilem a jejich skupinu doplnila ještě Anistria a Johan. Zato Hati, Sandra, Stráče a Morwen si zvolili cestu stopách Myrkr až za Eskilovou matkou, lady Anabel, a synem Eskilova šermířského mistra.

A pak tu byla ještě čtvrtá skupina tvořená Noxem, Araenor, Malachaiem, Ruanem, Tarien a Ederanem. Ti se společně se Silarou vypravili za lékem na temnotu, ta totiž zůstává jako jedovaté semínko do každé mysli, které se Myrkr dotkne. Pátrání je zavede do cesty Aerendylovi se Ziyadem a nakonec všichni skončí na sopečném ostrově daleko na západě, osídleným snědými lidmi a jednou Dračí Jezdkyní. Jmenuje se Ebba a jejím drakem je lávový Tän - ne všem ztraceným Jezdcům je tedy třeba stavět pomníky. Právě ona jim vyjeví, že klíčem k vytržení Myrkr i s kořeny je místo-bez-bolesti. Nebezpečná léčba, ale taková, která nese nezpochybnitelné výsledky - jak někteří Jezdci dostanou příležitost zakusit na vlastní kůži.

Eskil a Cisëan oba zamířili na to samé místo, jeviště jejich zkoušky. V Dračích horách stojí liduprázdný chrám vytesaný do skály, v němž na své království dohlížejí sochy všech králů, kteří této zemi vládli (s výjimkou Galbatorixe). Uvnitř na uchazeče o trůn čekají nejen hádanky, které je mají poučit o ctnostech vladaře, ale také stíny pochybností, nenápadně se ovíjející kolem mysli a obracející jednoho proti druhému. Cílem cesty nicméně není nic většího než truhlička, kterou král Haret kdysi zakopal s myšlenkou na zítřek. Cisëan je tím, kdo ji nalezne první, vzápětí však stane tváří v tvář svému sokovi. A v tento moment naposledy udeří Myrkr. Za svou loutku si vybírá Palú a Eskilův život náhle balancuje na ostří nože - toho, který mu Velitelka drží u krku. Díky zásahu Karuma incident nekončí ničí smrtí, zejména pro Palú má ale dalekosáhlé důsledky. V Helgrindu už přišla o paměť a posednutí je zřejmě rozhodující ranou uštědřenou její sebedůvěře.

A co je v truhličce? Inu, dopisy krále Hareta pro Anabel Selwey. Díky nim Cisëan a Eskil společně odhalují okolnosti Haretova sňatku s Helen a věštbu o jeho budoucím synovi včetně načrtlé podobizny. Nelze tak už mít pochybnosti o tom, že dědicem je Cisëan a nikdo jiný.

MEZITÍM DOMA

Ne všechny výpravy Jezdců mimo ostrov se neobešly bez dramatických událostí. Například proběhly dva výcviky, jeden pro Ordo Militaris v Dračích horách a druhý pro Ordo Suffragi poblíž Bullridge. Mladí Jezdci si v praxi osvojovali nejen diplomacii a našlapování v povážlivě napjaté síti šlechtických vztahů, ale i praktické dovednosti jako ohledání těla a určení příčiny smrti. Měli totiž přijít na to, kdo zabil lorda Fargase! A začínalo se přímo u hrobu oběti. Za Ordo Arcanae se pak jeden meziřádový výcvik odehrává právě teď pod taktovkou Anistrii.

Někteří Jezdci se také vypravili za dobrodružstvím na vlastní pěst. Malachai s Ruanem si spolu vyráží na malou mořskou dovolenou poblíž Teirmu, zatímco Nox po deseti letech opět navštěvuje rodný Therinsford. Aiedail s Kirayou letí navštívit své rodiny. Ne všechny cesty ale měly dobrý konec. Znovu navštívit Dračí hory se rozhodla i jezdkyně Morwen, když tím směrem se svou dračicí po helgrindských událostech zamířily. Tam na ni ale čekala její minulost - doslova. V rukou drakobijců musela přetrpět dlouhá muka a rovnováha její příčetnosti se tím ještě více rozkomíhala. Podepsalo se to i na vztahu s Mistry řádu, Sandrou a Hatim. Morwen po roztržce s nimi přišla o svou magii (doufejme jen dočasně). Alespoň v horách nalezla nového společníka, vlka Saayu, který ji od té doby provází na každém kroku.

A co se zatím dělo na ostrově? Každodenní život na Vroengardu plynul v obvyklé idylce. Zpestřují ho tu a tam události jako jezdecký ples, pálenkové dny nebo pouštění draků - poslední dvě zmíněné akce dokonce včetně soutěží! Na zimní slunovrat se pak pořádala malá slavnost s výměnou dárků v Hostinci U Tančícího draka, kde si mimo jiné účastníci mohli třeba vyrobit vlastní kouzlo v lahvi. 29. Vrtkavce zase oslavila narozeniny malá Ailith, rozkošná dcerka Sindúal a Richarda. A protože na ostrově nepřebývají jen lidé, ve velkém stylu se tu pojaly i elfské svátky, konkrétně Agaetí blödhren a Dagshelgr. Při první z nich si připomínáme Smlouvu mezi draky a elfy, bez které by nikdy neexistovali žádní Dračí Jezdci, zatímco Dagshelgr je svátek jara, a magie vibrující zemí i vzduchem při něm stoupá do hlavy intenzivněji než ten nejomamnější likér.

Kromě toho jsme postupně měli tři zvláštní návštěvy - tři elfové k nám přišli nabídnout své podivuhodné zboží, ne však zadarmo. Nejprve se v chrámových zahradách na sklonku podzima objevil jeden rozverný, veselý mužík, který výměnou za správně zodpovězenou hádanku daroval rostlinu. A rozhodně ne obyčejnou! Každá je jiná, každá má nějakou zvláštní vlastnost a žádná se nepodobá ničemu, co lze jen tak potkat na stráních.

Druhý elf přišel za hluboké zimy - těsně před tím, než povolí nejtužší mrazy. Na zákazníky čekal na zamrzlé řece uprostřed Dorú Areaby, kde jim za vyzrazené tajemství svěřil nějaký zvláštní, mrazem políbený předmět. Ale pozor, spolu se slovy si vezme i vzpomínku…

Třetího z nich jste mohli zastihnout na Dagshelgru. Měl střapaté vlasy, měňavá očiska a domluvit se s ním dalo jen a pouze ve verších. A s čím tenhle obchodoval? Na takový svátek jako Dagshelgr, s čím jiným než s láskou!

NOVINKY Z DRAČÍCH SKOŘÁPEK

A na závěr obraťme své zraky k Chrámu dračích vajec. Od vylíhnutí dračice Se’zairri 12. Opadanu, jak bylo zmíněno v předchozích novinkách, se na svět vyklubala tři nová dráčata.

Jako první jsme na Zimní slunovrat přivítali naši pouštní růži, dračici zvanou Miruvë, která si za svou druhou duši vyvolila Kirayu Cherazde a později společně posílily řady Ordo Militaris.

Jaro pak 14. Vrtkavce přineslo ostrovu další přírůstek a tím je půvabná Saraie nesoucí barvu pudrové bordó. Její Jezdkyní se stala mladičká dívenka Maevyn, dcera Jezdce Malachaie, které dračice osudného dne vetkla odznak své přízně do vlasů. Na její rodiče po návratu domů čeká pořádné překvapení!

Povídá se, že ne všichni draci se líhnou z vajec uložených v Chrámu. Na svátek Dagshelgr se o tom přesvědčil elf Cian, jemuž se v hloubi Kena’lunského hvozdu vylíhl drak Niloufär. Jeho vejce tam dost možná čekalo podobně dlouho, jako morganitová Nílfdir dřímala v srdci helgrindské hory, alespoň soudě dle těžkého nánosu měděnky na jeho vejci.

Zbytek snůšky pořád trpělivě čeká na své vyvolené, mezitím se k nim ale pozvolna přidávají noví sourozenci. Na šestém sloupku se jednoho dne octlo kostnatě bledé vejce, jehož otcem dle tabulky není nikdo jiný než bouřkový Ysondriel.

A přestože zatím jde o pečlivě střežené tajemství, z pevniny si nedávno něco přivezli i Tully s Eyvīndrem. Toto vejce však na žádném sloupku nenajdete.

[Shairen]

Vroengardský zpravodaj
2/59

Hola hola! To byla doba, co? A je toho dost, tak se na to bez keců vrhnem, není čas ztrácet čas!

Sekce chrámová

Začneme s tím, co každého zajímá nejvíce! Co se od posledního čísla v chrámu událo? Inu kupodivu málo na to, že utekl skoro rok!

Byl to celkem kus času než se po vyklubání Niloufära v hlubinách Kenalunu osmělilo další vejce uschované v chrámu. Tou odvážnou jest Faradhï zvaná Borůvčí, co pro sebe vyvolila si bledulku Retien. V ten samý den (dokonce snad i trochu dříve by chrámové osazenstvo trochu povzbudila) praskla skořápka ještě jedna, na nádvoří bašty za zády svého hrdého tatínka. Na svět vykoukla Akïantha, dcera Eyvïndrova. A svou volbou tak trochu poslala do kytek Tullyho naděje na prodloužení života jeho milého Fidora na nekonečno. Inu snad příště, protože tenhle dáreček teď neodlučně patří k Tristanovi. A obě tyhle dvojičky pak našly uplatnění v řadách Ordo Militaris.
Po další obdobně nervy drásající pauze přišlo na řadu vajíčko v barvě zelenkavého pavího peří. Kaleidar k sobě na věčnost připoutala velmi otevřenou odpůrkyni draků i jejich jezdců, Rionu. Té příliš nevoněla povinnost přidat se k některému z řádů a zmizela i s dráčinkou neznámo kam. Snad jen doufat, že okolní oceány teď nebrázdí pirátská loď s drakem na palubě.
Po dalších třech měsících se dočkala své druhé duše také hostinská pomocnice Pippa. A zároveň Ysondriel svého druhého dítka. Ano, hádáte správně, přišla na řadu jeho dcerka Anathé. A navíc ho se svou jezdkyní následovala do řad Ordo Suffragi.
Aby však měsíčnímu a limetkovému vajíčku nebylo na sloupích smutno, přinesla jim Tizzania novou společnost v podobě svého vlastního drobka. Důkazem tomu budiž nejen zlatá tabulka s vyrytým jménem, ale také přemíra surového bronzu na povrchu černotou rozrušené skořápky.
A teď už jsou to zase celé čtyři měsíce, co chrámem jen bloumají ztracené dušičky aniž by jakákoliv vzburcovala jakékoliv dráče k činu.
Ale však ono na to zase jednou přijde. Trpělivost.

Dračí narozky!

Jak už jsem jednou zmínila, utekl od posledního zápisu téměř rok, takže oslavencem stihl býti skoro každý. Zmiňme ale letem světem alespoň ty, kteří jsou na ostrově stále (nebo znovu) k vidění.

Jahodan 58 byl tedy osudný pro Reanena, který oslavil svůj šestý rok! Ledovka Tiifëri se svými třema lety je tedy celkem dost pozadu, ale on to stejně není závod, že? A nakonec benjamínek roček Ziyad!
Pak už se rok 58 přehoupnul ve slunivec 59 čímž Keziaha postaršil na celých pět let, Varna na tři a Eyvïndra s Unëbrias na jeden! Slaměnec se pak nesl ve znamení Syriönových šestin.
Větrovec byl o něco bohatší. Eraias s Ysondrielem překročili čtvrtý rok, Gailath (světe div se) třetí a Irizea druhý. Za Lijavec tu máme pak troje první vyklubaniny v režii Ebirsian, Beatäny a Lësstela! S Opadanem se pak pojí oslava jen jedna ale snad o to významnější. Riccalenovi totiž odbyl celý sedmý rok! A v kontrastu s tím následovala setmělcová prvnička Miruvë. A snad aby byl svět v rovnováze, nástup Mrazivce s sebou přivál sedmý rok taktéž pro pamětnici Beisaru.
Tajan opět ovládli dva roční kluci - Morcelot a Aldron, by jim z povzdálí přizvukovala pětiletá navrátilka Fineria.
No a konečně se dostáváme do současnosti! Popřejme tedy vše nejlepší Calperii k třem letům. A Chezraelovi k pěti!

No, bylo to trochu vyčerpávající, ale od příště bude líp.

Ajestli toužíte po bonusu. Třicátého Vrtkavce oslavila rok také Ailith, dcerka Sindúal a Richarda; doufám, že všichni poslali své gratulace, neřádi!

Návraty? Návraty!

A jelikož jsme trochu výše nakousli problematiku návratů ztracených duší jezdeckých i dračích, hezky si to shrňme. On to byl totiž tak trochu boom. Snad jako by se někdo snažil vynahradit nedostatek pohybu na sloupích.

Jako první se během Lijavce vrátila dvojice Ren&Rho. Z cest, které je zavály do různých koutů Alagaesii a dokonce i mimo ni. Po patáliích s drakobijci se vrátily o řadu jizev bohatší pro zasloužený odpočinek. A také dohnat zanedbaný výcvik.
O měsíc později a ve stejný den pak dorazily dvě dvojice spjaté s Ordo Suffragi. Nejprve Narrasha s Gailath s kopou zážitků z pouště a hor. A chvíli po nich Anitë s Beatänou po odpočinkovém pobytu v elfských lesích. Aby toho ale nebylo málo, po návštěvě u rodiny se jen o pouhé dva dny později na ostrově zjevil také Nimli s Nílfdir, by zaujali své místo v řadách Arcanae.
Koncem setmělce se neznámo odkud zjevili také Aerendyl se Ziyadem, asistující Tristanovi s Akï při vyšetřování problematiky mizející drůbeže na jedné z místních farem.
V Ceunonu se pak ke skupině Militaráků na výcviku přichomýtl dlouho ztracený Walron a jeho popelavá pohroma Varnys. Společně (a také s Walovou sestrou Elleou) dle všeho řešili nějaké chujoviny na dálném východě. A na ostrov se snad vraceli s relikvií potřebnou k poražení Myrkr!
Nejčerstvějšími navrátilci jsou pak Diennsia s Finerií, které tak nějak hledaly smysl Diennsinina bytí a nebytí kdesi na pevnině. A prý ho snad dokonce našly!

Větší události

Vpravdě světem otřásaly události velkých rozměrů. Za zmínku stojí třeba ta velká výprava za nalezením ztracených jezdců, vynalézáním místa bez bolesti, uspávacích hub, pátrání po magických amforách schopných pojmout temnou sílu nebývalé velikosti a potlačování drakobijeckého povstání, které vyvrcholilo bitvou u jezera Tüdosten, ale… To přenecháme redaktorům ze sekce kronikářské. Stejně jako celou tu patálii s naštvaným divokým drakem nebo poražením Myrkr. Tohle je ostatně zábavní plátek, nás zajímají jiné věci!

Tak třeba jezdecký ples! Že se na něm bude povyšovat a rozdávat jezdecké meče, to asi věděl každý (gratulujeme Aiedail k Nächtigalu, Amanitě k Fëannaugru, Tullymu k Eld Muirínu, Araenor k Súilvëdru a Morwen k Taídře), ale pro některé byl ten večer významnější než pro jiné. Takoví Tully a Araenor totiž přeskočili hned několik hodností a stanuli v čele svých řádů. Tullymu přitom po boku stanul jako parťák do nepohody Johan. Morwen pro změnu s přidělením meče získala zpět svou potlačenou magickou moc, což je také pořádný gamechanger, není-liž pravda? A došlo také na povyšování na praktiky (pro Karuma a Tarien) a patrony (Nox a Anistria) - rozdalo se tedy i pár pečetních prstenů.
No. Povinnou rubriku oficialit z tohoto večera máme tedy za sebou. Ale věděli jste, že představený OS, totiž Ederan, byl viděn jak se vytrácí do svých komnat v Briariho společnosti? Domýšlíte si to samé, co já? Domýšlíte! Že jo?!

Mezi plesem a konečným střetnutím s Myrkr se však nezahálelo a proběhlo pár výcviků. Jeden na Urgardu pod vedením Tullyho, hezky pro všechny jezdce bez rozdílů. Tam dostal Tristan šanci pobít se starým sokem v lásce. Pak jeden v Ceunonu pod vedením Johana, rezervovaný jen pro Militarisáky. Tam se nečekaně zjevil již výše zmíněný Walron. A nakonec magické dostaveníčko hezky v soukromí podzemí jižní věže pod taktovkou obou mistrů.

MQs

Tyhle tři věcičky se hráli pěkně dlouho, takže je vlastně dost těžké určit do jaké časové roviny/neroviny patří, takže si je shrneme takhle hezky bokem.

V “Labyrintu” byli Kiraya, Celphi, Tarien, Fidoro a Cian nalákáni do podivného domu. Tam dostali na starosti děti a s nimi procházeli Bludiště plné hádanek, rébusů i boje. Všichni se nakonec setkali těsně před koncem, kde se posilnili a šli si to vyřídit s Pánem Labyrintu. Někteří řešili rébus, zbytek bojoval, aby je chránil. Nakonec se jim podařilo zničit bariéru a mohli se dostat ven a vrátit děti rodičům.
V “Phantasmagorii” se trojička jezdců (Retien, Cian, Tristan) během trhů ocitla v jakési podivné realitě elfího mága Otta Ignacia a museli splnit tři úkoly, aby se dostali ven. Což se jim nakonec také podařilo.
V “Múzách” se čtyřčlenná skupinka (Pippa, Morwen, Cian, Philza) snažila pomoci zoufalé dvojici, co přišla do bašty žádat o pomoc. Všecičko se motalo kolem legendy o staré vrbě, kterážto měla obdařit krásným portrétem každého, kdo u ní zanechá pár penízků. Nebylo to ovšem jen tak a těch pár drobných nebylo vším, čím měli dotyční za obraz zaplatit. Jedna dívka už byla proměněna na třešeň a druhá se postupně mění v pivoňkový keř. Kletba se přitom začala šířit i na členy záchranné výpravy. Nakonec se jim podařilo najít autora maleb, který prý životy svých klientů platil svému někdejšímu mistrovi Jonathanu Lissnerovi za to, že jej naučil vše co umí. Taky je vám to jméno nějak povědomé? Nestojí už za nějakejma jinejma kulišárnama?
Pálení obrazů se ukázalo jako marné a tak se malíř pokusil vše napravit skokem z okna. Sám pak nabyl podobu magnoliového stromku. To před nemilým osudem uchránilo alespoň naše dobrovolníky, všichni si sebou však nadále nosí květinovou výzdobu, co jim vyrůstá přímo z těl.
A pak tu máme “Bílou tmu” příběh situovaný do dne hned po odletu jezdců na výpravu, vyplněnou snahou noviců (Seb, Theo, Fidoro, Rayla, Isvaerí) a Retien s Borůvčím o záchranů občanů města před sněžnou kalamitou.

Volnoherní patálie

No tak víte co. Dlouho jsem tu nebyla, takže mám v ostrovním dění trochu díry a můj informační systém dost selhává, tak si shrneme aspoň to, co se k mým uším dostalo. Za přesnost informací neručím. To ale ostatně nikdy.

Začněme třeba právě se Shai. Ta se po letech konečně usmířila s Hatim. Dokonce na objetí došlo - ze strany Chezraelova jezdce, takže si jistě dovedete představit, jak intenzivní to bylo! S Tristanem pak strávila noc ve strašidelné věži! Při té příležitosti odchytili dva zlobivé mývaly, co nakonec skončili jako noví mazlíčci v podkroví Severní věže (k její nechuti, chtěla z nich šál a rukavice). Při tréninku sebeobrany pak stihla přizabít chudinku Retien a druhý den se rozkmotřit se zmateným Tullym. Nakrknout ji očividně není nic těžkého. Abychom jí pořád ale nekřivdili, přidejme jí plusové body za osvobození zlodějky Rayly z věznice, kde po matčině zradě trávila už druhý týden! Jistě ocenila i návštěvu lázní a nové šaty, co jí drakooká s její dračicí dopřály! O poznání hůře dopadlo její shledání s Narrashou, který se změnil v poněkud nespoutaný výbuch emocí z obou stran. A to hlavní objekt jejich rozhovoru už roky nikdo neviděl! (Ano koukám na tebe Wale.) Trochu škoda vzhledem k tomu, jak dobře si spolu rozumí jejich bláznivé dračice.

A když jsme u té urgalí slečinky, tak zmiňme, že ještě toho večera byla viděna s Nimlim u Rozbité lahve. Konkrétně s opilým trpaslíkem zaraženým ve výstřihu. A mé zdroje z bašty potvrzují, že následně spatřili dvojici v objetí pochrupovat ve sklenících. No není to roztomilé? Rozhodně milejší než ten jejich byznys točící se kolem halucinogenních hub. A těžko říct, jestli z něj něco bude, když jim třetí parťák “odpadl” (promiň Tarien). Navíc prý mezi nimi došlo k něčemu, co by se dalo nazvat vyznáním! A jejich dračice se tím tak nějak inspirovaly k vlastním experimentům. Copak z toho asi bude?

A když jsme u těch vztahů. Diennsia je teď prý nějak příbuzná s Anitë? Skrz přísahu? Vážně něco takového jde? A víte, že Tully s Fidorem oslavili své první výročí? Fakt! V den odletu na výpravu. To musela být dost uspěchaná oslava, snad si to někdy vynahradili.
Naproti tomu velitelova sestra Cailey je pro změnu hodně často k vidění s Tristanem, který na ní může doslova oči nechat. Z úst mu v její přítomnosti lítaj skorem milostné básně!
Pak tu máme Retien, která si bez optání přivlastnila Thësea za svého panoše a jsou často k vidění jak se pošťuchují. Inu u náctiletých je to ještě k pochopení, že? O něco horší je to v podání Walrona a Shairen, kteří si vzájemnou náklonnost projevují aktivní snahou navzájem se zabít. Aspoň mi to tak někdy připadá. Jezdci z OM jsou trochu (víc) divní.
No a Nox je příbuzný s Cianem, ale možná jsem úplně poslední osoba, co se to doslechla, tak mne kdyžtak omluvte za pozdní sdělení.
Tarien (předtím než byla uvržena do nedobrovolného spánku, jinak by to zavánělo pořádnou ošklivostí) zase pár obyvatel zahlédlo v Chrámových zahradách se strážným Kallerïsem. Někdo tvrdí, že došlo i na polibky, ale těžko se tomu věří. Však se znali teprve druhý den!
Ale kde vztahy mají svůj začátek i konec a když to vezmem z toho druhého soudku. V Kuchyni prý došlo k jakémusi podivnému rozchodu/nerozchodu mezi Diennsií a Johanem, což asi definitivně ukončilo poněkud napjatý pseudovztah mezi nimi.

Možná vás ale bude zajímat, že Shagy měl velkou zásobu kvalitního chlastu a někdo mu ji ukradl! Oficiálně nikdo nic neví, ale šeptandou se nese něco o zapojení dvou dračic. Jedné krystalické a druhé malachitové. Jména pro tentokrát vynechám, však víte, je to v rodině.

Nimlimu na ostrov dorazila sestra Tori a nebyla dvakráte potěšena tím, že na ni čekal prázný obchod a zamčený dům. Asi si to pak pěkně slíznul, ale to až někde za zdmi bašty, kam ji dovedl velice proaktivní čmeláček Seb. Proaktivní neb předtím stihl už několik jiných trampot. Hlavně umluvit několik draků k tomu, by mu stáli modelem k malbám. Můžeme se tedy brzy dočkat nějaké výstavky? Třeba mu s realizací pomůže jeho nový kamarád Tully, se kterým prý strávil celičký den v Chrámu a povídali si o vajíčcích! Věřili byste tomu?
Narozdíl od svých obrazů pro draky si ale za rámeček nedá tu noc, kdy se na ostrov přihnala sněhová bouře. Opil se totiž s Raylou jako doga a přičaroval jí páreček kozích růžků. Dívka mu to prozatím odpustila, uplacena lekcemi kouzlení, ale kdo ví, kdy jí to přestane bavit?
Do přístavu dorazila také loď s Ronanem. Ten toho má zase dost společného s Fidorem a Tristanem (třebas i pár monoklů) a má se chopit uvolněné pozice strážce bašty. Já si myslím, že se tam po šichtě v Carvahallu bude dost nudit, ale to teprve čas ukáže.
Zatímco dluhem k Shairen a Rhonys zatížená Rayla se protloukala životem ve městě a musel ji ze spárů bídy zachránit dobrosrdečný Avyxen, v okolních lesích se usídlila plavovlasá elfka Camri. Bloumá místními hvozdy v doprovodu své koroptvičky jako tichý přízrak, který lze jen těžko postřehnout, ale snad se brzy osmělí a zkusí objevit i kouzla Dorú Araeby.

Nu a z toho smutnějšího koutku. Mistryně Sandra se podle všeho nepříliš dobře vyrovnává s činy, které napáchala během bojů s Myrk a z ostrova prchla jako zločinec, zanechávajíc za sebou hned několik ztrápených duší, které by se nejraději hned hnali za ní. Žel povinnosti jim to nedovolují. Krom Hatiho a Ederana to nejhůře nese asi naše malá Straka, která se kvůli tomu dokonce poprala! Naštěstí se zjevil včas kolemjdoucí Philza by tomu učinil za dost.

A to je pro dnešek asi vše. Příště to snad bude menší chaos, ačkoliv ten já celkem ráda.
XoXo Vaše Rhonys!