Od vylíhnutí oceánové dračice Calperie již uplynula spousta času, který se sebou přinesl mnoho nových šupinatých přírůstků.
Hned z kraje jahodanu 56. roku o Svátcích cest se na svět rozhodla vykutálet rovnou dvě dráčata, snad probuzená letní bouří zuřící vně chrámu. S úderem blesku se tak vylíhla dračice
Ayrelin s překrásně vyvedenými filigrány připomínajícími obrazci v
nažloutlých vanilkových šupinách, jež si za svou druhou duši vyvolila okouzlující člověčici
Desiree, a tu později v noci následoval její bratříček,
nefritově zelený drak Nöstradius, jehož jezdcem se stal talentovaný malíř
Joshua.
Zatímco na počátku větrovce 57. roku Představený Ordo Suffragi Ederan spolu s mladou léčitelkou Araenor navštěvovali pevninu, aby vyléčili jejího bratříčka, pískový Keziah navštívil Divoké draky, aby se vrátil hned se třemi vejci – žlutooranžovým, temně fialovým a blátivě hnědým, jenž bylo potomkem jeho a divoké dračice. A právě to se rozhodlo nečekat na svou jezdkyni o nic déle, a tak se
Araenor na pevninu vrátila s duší svázanou s
čokoládově hnědou dračicí Irizeou s měňavými fialovými křídly.
Uplynuly bezmála dva měsíce a ze své hebké skořápky se prodrala i
proměnlivě rtuťově šedá dračice Belleanäris, dcera vesmírné Vespërlan a divokého draka, jejíž druhou duší se stala půvabná elfka
Nimue.
Po poměrně dlouhé přestávce, kdy vejce pouze odpočívala v poloprázdném chrámu a jezdecké řady se nijak nerozrostly až do konce zimy, dráčatům jako by došla trpělivost. Jako první se na světlo vysápal
temně lékořicový drak Morcelot, kterého dosti možná probudil zvuk tříštěné vitráže po tom, co do chrámu narazila dračice Irizea. Morcelot si za jezdkyni vyvolil bělovlasou elfku
Aiedail, jíž její nový osud příliš nepotěšil, ale co naplat, draci se na svolení neptají. Jen o pár dní později se po vskutku dlouhém čekání za zvuků Finnova chrápání pod sloupky rozhoupalo i vejce cihlového draka Eraia a divoké dračice, aby se z něj vylíhl
cihlový drak Aldron se slušivou černou maskou a packami, který svůj osud navždy propojil s drobounkou barvířkou
Amanitou. Poslední vajíčko však na sebe nedalo dlouho čekat –
žlutooranžové slunečné vejce draka Yakäriho s velkým ohnivým talentem dřímajícím v jeho hrudníku se vykutálelo ven ze svého hnízda a rozprsklo se až u nohou svého vyvoleného, mohutného lidského kováře
Malachaie.
✦ ✦ ✦
Chrám tak úplně osiřel, dokud do něj po výpravě na Helgrind Představená Ordo Suffragi Yllien a Velitelka Ordo Militaris Palú nepřinesly
novou snůšku tvořenou tanzanitovým temně modrým, uhlíkově šedým, jablíčkově rudým, pomněnkově světle modrým a malachitovým tmavě zeleným vejcem. Do kompletní šestice později tajně doplnil jezdec Nox ještě jedno vajíčko, morganitové, které nalezl v hlubinách helgrindského podzemí.
A právě
morganitová dračice Nílfdir byla první, jež se rozhodla ukončit své předlouhé čekání, a po tom, co na skořápku poklepalo jedno malé Stráče, se vykutálela z vejce. Její druhou duší se měl stát rudovousý trpaslík
Nimli, avšak ten se svého nového údělu pokusil zbavit tím, že se dračici pokusil prodat. Díky bohům se k tomu nachomýtla Mistryně Ordo Arcanae Sandra a Nílfdir si vzala pod křídla, než se trpaslík se svým jezdectvím smířil.
Do chrámu nedlouho poté Strážkyně skořápek Sindúal uložila další vejce, amazonitovopšeničné od amazonitové dračice Beisary a zatoulaného pšeničného draka Galderase. Společně s Velitelkou Ordo Militaris Palú pak zasadily semínka vistárií a díky jejich kouzelným rukám tak chrám proměnily na překrásnou květinovou zahradu.
V polovině jahodanu na přesné dvě poloviny puklo
tanzanitové vejce vznešeného draka Ziyada s vybíravým jazýčkem a odporem ke špíně, který si za svého jezdce vybral důstojného elfského kováře
Aerendyla. Nedlouho poté po vzoru své dračí maminky i majestátní dračice Symbëline s děsuplným drakem Chezraelem přispěla novým sametově bílým vejcem, které v měsíčním světle přízračně světélkovalo.
✦ ✦ ✦
Prvním přírůstkem 58. roku se uprostřed slunivce stal
pomněnkově modrý drak Eyvïndr s ježícími se šupinami na krku, jehož spřízněným jezdcem se stal zrzavý pasáček hus
Tully. Jen po necelých dvou týdnech následovala
malachitová dračice Unëbrias, jež ani přes svou pečlivě udržovanou důstojnost nepopře roztomilost svých pih na čumáku. Její vyvolená, talentovaná bardka
Kendall, ji však přivítala vodopádem slz, když se jí její vysněná budoucnost roztříštila před očima. A aby toho nebylo málo, prakticky vzápětí se s velkou parádou rozprsklo na všechny strany i smetanové vejce Symbëline a Chezraela, aby odhalilo svůj
smetanově bílý poklad s uhrančivýma fialkovýma očima jménem Mondvëline, jejíž novopečená jezdkyně, učednice knihaře a šperkaře
Vranka, svůj úděl převzala o něco veseleji.
Pod rouškou noci pak jistý někdejší pasáček hus zaplnil jeden ze sloupků zlatě natřeným husím vejcem.
Další poněkud nešťastné líhnutí přišlo až v lijavci, kdy se šedivou skořápkou na svět proškrábala
uhlově šedá dračice Ebirsian s pronikavýma elektricky modrýma očima a na okamžik své druhé duši, mladičké pirátce
Strace, zlomila srdce domněním, že bude muset opustit celou svou rodinu. Žal byl však zažehnán a Stráče si svůj nový život začalo užívat snad ještě více.
Za líbivých zvuků harfy a zpěvu se probudila dokonce dvě z posledních vajíček – to první v sobě neslo
dračici Beatänu v barvách granátového jablka, pro níž si její druhá duše, mladičká elfka
Anitë, přispěchala i přes zákaz své matky, radostně popadla dráče a byla ta tam. Druhé vejce si z přítomných ztropilo tak trochu žerty a nechalo je s ústy dokořán sledovat, jak se líhne
šedivé nazlátlé house, později pojmenované jako Valdyr, a jako svou maminku si volí dračici
Unëbrias.
Jako poslední z této snůšky se tak vylíhl až potomek Beisary a Galderase,
amazonitový Lësstel, který vypadá, jako by strčil čumák do kýblu s pšeničnou barvou a nechal si ji stéct po celých zádech a bocích. Poněkud poťouchle si ze všech vystřelil a pro svého jezdce, vytáhlého černovlasého
Philzu, si došel až do města, kde mu uprostřed Pivních slavností skočil na záda.
✦ ✦ ✦
Chrám opět osaměl, ovšem jak se jezdci postupně vraceli z výpravy za trpaslíky a do chrámu, čokoládová dračice Irizea a slunečný drak Yakäri uložili na sloupek své vejce působící jako zmačkaná koule žíhaného papíru připomínající vosí hnízdo – a také podobně znějící; často návštěvníky chrámu škádlilo škrabkáním na skořápku. Dráče si však ve vejci příliš dlouho nepobylo a ani ne po dvou týdnech se prokousalo ze skořápky, co byla zevnitř poprášená zlatým práškem.
Hnědá dračice Se’zairri s elegantními žlutooranžovými křídly připomínajícími motýly si neomylně vybrala schovanku severského lorda,
Ruana, a okamžitě se s ním pustila do první vylomeniny.
Se’zairri tak je prozatím posledním přírůstkem mezi dráčaty, avšak chrám prázdný nezůstal. Představený Ordo Suffragi Ederan s Velitelkou Ordo Militaris Palú po návratu z vlastní malé zajížďky po obou výpravách uložili
novou snůšku složenou ze stříbřitě modrošedého, sytě zeleného pavího, modrofialového borůvkového, jasně žlutozeleného limetkového, něžně bordového pudrového a světle hnědého pouštního vejce.
)
